


Na výjimečném místě u Vltavy stál dům, který z něj léta nedokázal těžit. Přístavby obklopily původní dům natolik, že z něj téměř nebylo vidět na řeku a kontakt se zahradou byl minimální. A tak až razantní rozhodnutí nebát se bourání otevřelo cestu proměně, která stavbě z roku 1929 vrátila logiku, světlo i kontakt s krajinou.
Architekti Pavla a Tomáš Feistnerovi z "1:1 architekti" vstupovali do projektu s jasným, avšak skromným zadáním: mírně upravit dům ze 30. let, aby byl pohodlný k bydlení na důchod - a do obývacího prostoru přidat krbová kamna.
Jenže už první návštěvy místa ukázaly, že skutečný potenciál pozemku i domu je jinde - a že "malé úpravy" by zásadní problémy vůbec neřešily.
"Na projektu se nám pracovalo dobře, protože jsme po celou dobu cítili důvěru investorů. Když padla rozhodnutí, už se neměnila a dalo se na nich stavět dál. Tak vznikla mozaika, která nás dovedla až k realizaci," popisuje Pavla Feistnerová.
Původní malý cihelný domek z roku 1929 měl břízolitovou fasádu, kamennou podezdívku a osobitou kompozici detailů z pohledových cihel, přičemž za desetiletí k němu přibývaly další části: garáž, hospodářské stavení i několik svépomocných přístaveb. Ty byly postupně rekonstruovány, bourány a zateplovány. Výsledek? Majitelé cítili, že to stále není ono. Dům neměl kontakt se zahradou, výhled na řeku a vhodně situovaný vjezd.
A tak bylo jasné, že kompromisní řešení by nikdy stoprocentně nenaplnilo očekávání.
Po počátečním váhání se stavebníci rozhodli pro zásadní krok: zbourat všechny novodobé přístavky a nahradit je jedním novým objektem, který bude s krajinou v přímém kontaktu. Nové uspořádání pak logicky navázalo na rytmus pozemku: vjezd a parkování - dům - zahrada - řeka.
A najednou všechno fungovalo. Auta parkují za domem, výhledy se otevírají skrz dům ven a zahrada se stává prodloužením interiéru.
"Naše zásahy byly nakonec mnohem větší, než investoři čekali, ale věděli jsme, že je to správně - znali jsme dům i pozemek do detailu. A ano, šlo to udělat levněji a jednodušeji, ale smysluplně ne," přiznává architektka.
Přístavba je přízemní, nepodsklepená a se střídmou plochou střechou. Je navržena jako stěnová konstrukce, která pracuje s jasně definovanými otvory. A dominantou se stalo fixní okno rámující výhled na řeku společně se širokým posuvným oknem otevírajícím interiér směrem do zahrady.
Zvenku je přístavba obložena kamenným obkladem, který vizuálně navazuje na původní vzhled domku. Působí solidně, téměř jako vodní stavba, která přirozeně patří do říčního prostředí. A ke "kamennému základu" jsou připojeny dvě lehké konstrukce - zastřešení terasy a krytý vstup. Obojí řešené jako dřevěný skelet se skleněnými výplněmi.
Uvnitř přístavby se nachází vstup, kuchyň, obývací pokoj a kompletní servisní zázemí (spíž, WC, technická místnost). A své místo našla i krbová kamna, která byla původním přáním majitelů.
Významnou roli v celkovém vyznění projektu sehrála zahradní architektka Marie Smetana. Její návrh citlivě propojuje dům s říční krajinou a umožňuje, aby dům do zeleně spíše zaplul, než že by nad ní dominoval. "Díky chladnému a vlhkému létu zahrada první rok po výsadbě nádherně vyrostla a teď už se jen těšíme, jak bude dům postupně pohlcovat," dodává Feistnerová.
Již nyní se však ukazuje, že všechna rozhodnutí - hlavně ta odvážná - měla smysl. Interiér i exteriér dnes tvoří jednotný celek a dům konečně využívá nádherné klidné místo na břehu řeky a napojuje se na okolní krajinu.
Realizace pod Stříbrníkem je tak příkladem toho, jak se dá původní architektura citlivě rozvinout, aniž by ztratila svou identitu. A taky to, jak lze starý dům z roku 1929 propojit s moderním způsobem života. A hlavně - jak může odvaha a důvěra mezi majiteli a architekty změnit celé místo k lepšímu.












Videa svědků sobotního incidentu, kdy 37letého Alexe Prettiho v Minneapolisu zastřelili federální imigrační agenti, patrně neodpovídají tomu, jak sled událostí popsali zástupci administrativy prezidenta Donalda Trumpa. Napsal to v neděli zpravodajský server NBC News.



Dvakrát vyhrál olympiádu na vlastnoručně vyrobené kanoi, přesto bral sport hlavně jako zábavu. Josef Holeček patřil k velikánům české kanoistiky.



Měla to být rutinní cesta, která dokáže, že do vesmíru může létat každý – i učitelka ze sousedství. Místo toho se 28. ledna 1986 stal dnem, kdy se miliony lidí u televizních obrazovek v nevěřícně dívaly na ohnivou kouli. Od tragédie raketoplánu Challenger, která na roky zmrazila americké ambice, uplynulo už čtyřicet let.



Ledovka se z východní části Česka přesouvá na západ. Meteorologové pro nedělní odpoledne, večer a noc vydali výstrahu pro část Středočeského kraje, část jižních Čech a Ústeckého kraje a pro Plzeňský kraj. V západní části Plzeňského kraje a v Karlovarském kraji bude navíc od večera silně sněžit. Do rána napadne až dvanáct centimetrů sněhu, informoval Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).