reklama
 
 

Dříve jsme se Slovákům smáli, dnes tu máme dva až tři Mečiary a v sázce je hodně, říká Vladimír Just

19. 1. 2018 15:01
Publicista a divadelní kritik Vladimír Just předsedal porotě Cen Trilobit 2018, které oceňují filmovou a televizní tvorbu. Vítězné dokumenty se věnují populismu, demagogii, propagandě či dezinformacím a výmluvně tak dokreslují dnešní dobu. Ukazují také, že v politicky těžkých časech se zrodila velmi silná mladá generace dokumentaristů.

Když jsem se dívala na výsledky Cen Trilobit 2018 pro nejlepší počiny filmové a televizní tvorby, připadali mi ti vítězové celkem symboličtí pro dnešní vypjaté dny a týdny. Hlavní cenu získal dokument Mečiar, popisující vzestup politika pomocí populismu, demagogie a lží a recept na jeho pád. Další cenu získal dokument Co dokáže lež o tom, jak fungují dezinformační weby a ruská propaganda v Česku. Další oceněný dokument se jmenuje Jak odchází prezident, ten popisuje Havlovo nezvolení v roce 1992. Můžeme to vnímat i jako určitý vzkaz poroty, jaká témata a díla jsou dnes pro českou společnost zásadní?

My jsme rozhodovali během celého podzimu, takže jsme nemohli tušit, do jakých obrátek se zdejší politická situace dostane. Nicméně oceněné snímky představují jen vrcholek ledovce, protože za každým dokumentem, co jste jmenovala, je deset dalších, které pojednávaly o podobných tématech. Například Selský rozum, který nyní odvysílala Česká televize poté, co ho půl roku držela, a ještě k tomu přidala vyjádření Agrofertu, že film je právně vadný.

Co jste si v té chvíli říkal?

V té chvíli jsem se propadl o třicet let zpět do doby komunismu, kdy třeba šel film, jenž nebyl v duchu marxismu-leninismu, a hned se tam objevily komentáře, jak to máme chápat. Nebo jsem si koupil knížku o baroku a v ní se hned připomínalo, jaký byl v té době feudální útlak. Takové ty návody k použití, než to otevřeme a použijeme, se najednou zase objevily. A to přitom mluvím o snímcích, na které se ceny nedostaly, stejně jako na skvělý film Svět podle Daliborka o zdejších nacionalistech nebo Hranice práce od Apoleny Rychlíkové a Saši Uhlové, což je částečně zase i o Babišovi a Agrofertu.

Hodnocenými dokumenty se rovněž prolíná téma dezinformací a strach z toho, jak se zase suneme na Východ a zpět k tomu, co tu bylo před třiceti roky. Jde o přirozenou reakci české dokumentaristiky na houstnoucí situaci na politické scéně.

Takže s trochou nadsázky se dá říct, že tato vypjatá doba je aspoň k něčemu dobrá, protože v ní vznikají mimořádně dobré a silné dokumenty?

Prof. PhDr. Vladimír Just CSc.

Prof. PhDr. Vladimír Just CSc.

Publicista a divadelní a mediální kritik Vladimír Just (*1946) je odborníkem na dějiny českého divadla, dějiny evropského a českého kabaretu, dějiny české divadelní kritiky i na mediální prostor. Působí také jako předseda poroty filmových a televizních cen Trilobit. V roce 1969 absolvoval obor divadelní věda na FF UK, v roce 2004 byl jmenován docentem pro obor české divadlo. Roku 1996 začal vyučovat na Katedře divadelní vědy na FF UK, 13 let přednášel na FAMU. Je šéfredaktorem Divadelní revue a autorem knih o divadle.

Zdroj: Katedra divadelní vědy, Aktuálně.cz

Ano, to určitě ano. Za normalizace se také občas nějaký dokument mimořádně povedl a dokumentární škola tu vévodila i celým 90. létům. Za surreálný obraz reálné současnosti se dá považovat i satirický dokument z brněnského prostředí Všechno bude fajn. Na dokumentární scéně zkrátka cítím velké vzepětí, litoval jsem, že těch cen nemáme dvakrát tolik.

Zmiňované dokumenty v sobě mají naléhavou aktuálnost. Jsou zároveň podle vás i nadčasové a obecně platné?

Samozřejmě. Třeba téma dezinformací je u nás aktuální desítky let. Akorát se tomu dříve neříkalo fake news, dezinformační web nebo trolí farma. Ostatně dokument Mečiar také není o jednom Mečiarovi. Jedná se zkrátka o příběh zadržitelného vzestupu politika, jenž se dostane k moci díky demagogii, lžím a populismu, leč demokratickou cestou. A je to zároveň příběh, jak těžké je se ho zase demokraticky zbavit. Ostatně demokraticky zvolen byl i Hitler.

Strefila se paní Nvotová filmem Mečiar do ideální doby v Česku? Protože před pár lety by si čeští diváci řekli: "Mečiar? A koho dneska zajímá?" Zatímco dnes má jeho příběh u nás vysoce aktuální náboj…

Ano, přesně tak, režisérka to přes své mládí pojmenovala velmi zkušeně sama, když řekla, že jí doba v Česku přihrála aktualizaci, kterou ona ani původně neměla na mysli. To jsou právě ty přesahy, stejně jako pozitivní vyznění filmu - že když rozhádaná společnost, žijící v jednotlivých bublinách, pocítí ohrožení, přece jen se spojí, klidně i proti vítězi voleb, a může zamezit tomu nejhoršímu.

Skrývá to i určitý recept pro Čechy?

Ano, jedná se o model. Kdosi moudrý v snímku říká, že slovenský národ se zrodil jako politický národ nikoliv v roce 1989, když vznikla Veřejnost proti násilí, ani v roce 1993, kdy Slováci dosáhli samostatnosti, ale až v momentě, kdy se sami dokázali zbavit Mečiara a zabránit možné diktatuře a odtržení od zbytku Evropy. Ostatně přijetí snímku v Česku bylo na jaře úplně jiné než pak po říjnových parlamentních volbách. To pak diváci říkali: "Heleďte, to není o Slovácích, ale o nás." Jsou tam výborně zachyceny i fanatické obdivovatelky, schopné těmto lidem naletět. Ty u nás také jsou k vidění. Vidíme zde i ten kalkul, který útočí na emoce, nám také dobře známý.

Pamatuji si, když si Slováci poněkolikáté zvolili Mečiara, že nad nimi Češi kroutili hlavou a nechápali, jak může být někdo tak nepoučitelný a politicky nevyspělý a znovu nalítnout tak jasnému populistovi a demagogovi. A když se nyní podíváme na Pražský hrad, do vlády a do sněmovny, spíše to vypadá, že nyní jsme nepoučitelní my, zatímco Slováci již volí více s rozumem a opatrněji.

Myslím, že každý národ musí spadnout na nos sám. Slováci už byli na úplném dně a už to tam vypadalo opravdu velmi bledě. Zatímco Češi pociťovali určitou nadřazenost a pýchu a říkali: "Ještě že jsme se odtrhli, ještě že jsme se toho Mečiara zbavili." K tomu se přidal nedostatek sebereflexe a rázem tu máme dva až tři Mečiary. Každý národ si to musí zažít, spadnout na hubu a uvědomit si, jaké hodnoty jsou ve hře. Za komunistů jsem si na své šumavské chalupě říkal, že jsem se narodil na špatné straně Šumavy. Dneska si říkám, že jsem se asi narodil i na špatné straně Bílých Karpat, a Slovákům nyní celkem závidím, i když to tam také ještě zdaleka není ideální.

Ceny Trilobit

Ceny Trilobit

Trilobit je symbolem cen, které v 60. letech uděloval Svaz československých filmových a televizních umělců - FITES nejlepším uměleckým počinům za uplynulé rok ve filmu a v televizi. Po karlovarském festivalu se tak jedná o jedno z nejstarších ocenění svého druhu v ČR. Ve svém oboru patří mezi nejprestižnější a současně je nejobtížnější je získat. V lednu 1970 byla činnost FITESu zakázána, tím se i udělování cen Trilobit na dlouhá léta přerušilo. Tradice byla obnovena až v roce 1991. Od roku 2000 se slavnostní udílení koná v Berouně.

Zdroj: cenytrilobit.cz

Ostatně aktuální je i další oceněný dokument Jak odchází prezident, který pojednává o Havlově "odcházení" v roce 1992, kdy nebyl zvolen slovenskou částí parlamentu hlavou státu. Člověk žasne nad absolutní otevřeností Václava Havla k tehdejším dokumentaristům, které nechává se zapnutou kamerou i u těch nejzásadnějších a nejinternějších debat. Člověku se pak vybaví současné marné postávání novinářů před zavřenými dveřmi sněmu SPD, popřípadě Zemanova volebního štábu či dnešní "nedobytný" Pražský hrad.

O tom také bude muset jednou vzniknout nějaký dokument - o symbolu, kdy se prezident opevní na Hradě rámy a normální smrtelník musí vystát frontu, když chce jít na nedělní procházku nebo do Národní galerie na výstavu, a musí vytáhnout klíče a peníze z kapes, jako nějaký potenciální zločinec. Je to hrůza, pravý opak toho, co bylo za Václava Havla, a ačkoliv nejsem příznivec Václava Klause, musím uznat, že tato otevřenost, včetně pěkných jazzových koncertů, pokračovala i za něj. Jsme tu svědky absurdní uzavřenosti, paranoidní zapouzdřenosti a snahy vyvolat u lidí strach. Mnohem víc lidí je shromážděno na sportovních utkáních, je nesmysl, aby někdo páchal teroristický čin na Pražském hradě.

Dokument Co dokáže lež v podstatě spíše shrnuje již dříve známá fakta o dezinformačních webech, ruské propagandě a trolích farmách. Nicméně dává vše do souvislostí a možná to nabízí v přitažlivější podobě, než jsou dlouhé analytické články. Má snímek šanci zapůsobit na lidi, kteří věří těmto dezinformacím?

Režisér to má nejen pěkně poskládané na jednom místě, ale ukazuje celý ten dezinformační proces na konkrétních případech. Zdařilá je i paralela se srpnem 1968 - tenkrát nás Rusové okupovali tanky, dnes okupují naši mysl, což je mnohem jemnější forma, ale možná o to nebezpečnější, protože méně nápadná. Když jsem viděl popisovanou trolí farmu, tak jsem žasl - specializovaná oddělení pro každou zemi a přesná zadání, koho rozhádat, co zpochybnit. Jedná se o tak propracované metody, že si člověk připadá úplně bezbranný.

Koneckonců nemusíme chodit daleko, zcela zásadní dezinformace se vyskytla dokonce v průběhu minulé prezidentské volby - hanlivý celostránkový inzerát na Karla Schwarzenberga. Jenže zatímco tehdy šlo spíše o výjimku, dnes dezinformace jedou jako na běžícím páse. Splaškomety, které se teď kydají na profesora Drahoše, jsou vlastně pokračováním toho filmu.

Když se vrátím k Cenám Trilobit, připadají mi jedinečné způsobem, jakým Český filmový a televizní svaz FITES vybírá vítězné snímky. Nehledí totiž tolik na tradiční kritéria, jako je divácký úspěch, komerční úspěch či umělecký dojem, ale hodně dá na autorův "občanský postoj", snahu upozornit na neprávem opomíjené téma, na odvahu zpracovat danou látku. Ostatně začátkem roku 2015 jste zřejmě jako první ocenili tehdy nové internetové projekty DVTV a Kancelář Blaník, zřejmě z podobných důvodů.

Ano, za rozjezdem DVTV byla v podstatě občanská neposlušnost dvou lidí odejitých z ČT, říkali jsme si, že je to rozhodně na cenu. A jsem dodnes pyšný na to, že jsme jako první ukázali na Kancelář Blaník a řekli, že tohle je pro společnost velmi důležitá satira, která má velký přesah. Jasně ukazuje, že našimi životy hýbou nejen trolové, ale i lobbisti v pozadí, kteří nejsou moc vidět, tedy když neudělají třeba dopravní nehodu. O Janouškovi by se nebýt té nehody nikdo nedozvěděl, ani by nikdo nevěděl, jak vypadá někdo, kdo tady v podstatě patnáct let vládl Praze.

Navíc princip novinových článků v Tondovi Blaníkovi je v podstatě obdobou forbín Voskovce a Wericha, kteří přišli na předscénu, vzali si nějaký novinový článek, dodali k němu novou legendu a připojili nějaký až dadaistický výklad. Je dobré si uvědomit, že naše životy ovlivňují Tondové Blaníci.

Kdybychom to měli shrnout - co vypovídají posuzované a oceňované snímky na Trilobitech 2018 o české společnosti?

Ukazují, že není nic ztraceno, že tu jsou lidé, kteří přemýšlí. A že je potřeba dál s těmi všemi hloupostmi a hoaxy bojovat. Protože jak říkal Werich, válka s lidskou blbostí se nedá vyhrát, ale nedá se z ní utéct, protože by blbost zaplavila svět. Sice občas, jak říká jiný klasik, "je to marný, je to marný, je to marný", ale vzdát to je asi ta úplně největší blbost, ještě horší blbost než ta, proti které se bojuje. Současná česká dokumentaristika ukazuje, že to jde dělat i na vysoké filmařské úrovni, s významy, které neplatí jen daný den a rok. Proto Trilobit - protože tyto dokumenty jsou pravdivým otiskem dnešní doby, zároveň však obecně platné.

A ještě poslední dotaz - jaký význam přisuzujete vy, ne jako předseda poroty Cen Trilobit, ale jako Vladimír Just, nadcházejícímu druhému kolu prezidentských voleb?

Samozřejmě obrovský význam, tady se láme chleba. V Česku se utvořila koalice prezidenta, premiéra a dvou skutečně extremistických stran, které mohou změnit ústavu, mediální zákony, mohou zrušit veřejnoprávní televizi či omezit internet, jak se to děje v jiných zemích. V sázce je opravdu hodně. Básník Vladimír Holan říká, že bytí zdvojnásobuje se ohrožením, takže doufám, že to české bytí se probere a aspoň půjde k volbám. Protože lidi si v rámci svých bublin rozhořčeně vylévají srdce v internetových diskusích, ale pak místo voleb odjedou na hory. Řeknou si, že je to stejně jedno a že politika je jen žvanírna a svinstvo, a mají to za sebe vyřešeno. Pak ať si ale dalších pět let nestěžují…

Video: Mečiar věřil, že je spasitelem Slovenska, říká režisérka Nvotová

Mečiar později cítil, že ho národ odkopl, tvrdí Tereza Nvotová, režisérka dokumentu o slovenském expremiérovi, který vstupuje do slovenských kin. | Video: Martin Veselovský |  15:45

autor: Zuzana Hronová | 19. 1. 2018 15:01

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama