Když architekt Josef Pleskot spolu s kolegou Radkem Lampou před více než třemi desetiletími dostali zadání na návrh vily ve Vraném nad Vltavou, netušili, kdo za ním stojí. "Investor zůstal dlouho anonymní. My jsme se ho snažili odhalit tak trochu provokativně - návrhem, popisy i otázkami," vzpomíná dnes Pleskot.
Trvalo téměř dva měsíce, než se jim agentura, která architektonickou soutěž připravovala, ozvala s tím, že právě jejich projekt zvítězil a že se s nimi chce tajemný investor sejít.
"Až tehdy jsme zjistili, že dům bude patřit Petru Kellnerovi," dodává architekt. V tu dobu ještě nikdo netušil, že z mladého finančníka vyroste nejbohatší muž Česka. Petr Kellner zemřel tragicky v roce 2021 na Aljašce a vila je nyní na prodej.
Skromnost, nikoli okázalost
Když Pleskot společně s Lampou vilu navrhovali, byl to pro ně i pro tehdejšího investora symbol nové éry. "Byla to jedna z úplně prvních porevolučních vil. A my i Kellnerovi jsme hledali svůj způsob života - svůj jazyk. Abychom se sblížili, bylo potřeba hodně konzultací, diskusí a vzájemného hledání. A vznikla z toho krásná a velmi úzká spolupráce," říká dvaasedmdesátiletý architekt, který se kdysi s podnikatelem nad projektem nejčastěji scházel ve svém holešovickém ateliéru.
Přestože šlo o zakázku pro člověka s ambicemi a rostoucím bohatstvím, zadání bylo překvapivě střídmé. "Kellnerovi od začátku věděli, že nechtějí nic okázalého," říká Pleskot. "Zajímali se o rustikálnější architekturu - surový beton, přírodní dřevo, neošetřenou ocel, velká okna. To byla témata, která jsme tehdy sdíleli. Dokonce často říkali, že nepotřebují k životu příliš mnoho deklarovaného bohatství," doplňuje.
A z domu, který na sebe extra neupozorňoval, se stala zcela revoluční stavba 90. let, protipól podnikatelského baroka. "Chtěli jsme ocel, která měla zreznout, a dřevo ošetřené včelím voskem. Pro řemeslníky to bylo až archaické. Překvapili jsme je. A i stavební firmy si s námi nevěděly rady, protože to, co jsme po nich vyžadovali, po nich nikdo nikdy nikde nechtěl," popisuje. A tak se vila stala pro všechny pořádnou výzvou.
Když luxus potká realitu
Dnes Josef Pleskot přiznává, že lokalita ve Vraném nad Vltavou měla své limity. "Byl to pozemek určený pro dvě chaty, nikoli pro jednu vilu. Ta vila potřebovala rovnou tak čtyři takové pozemky," přibližuje. Kromě malého prostoru chyběla i infrastruktura. "Nebyl tam plyn ani pořádná přípojka elektřiny. Vila se nikdy nemohla úplně rozběhnout tak, jak by si zasloužila," dodává.
A veřejně se také ví, že Kellner v tomto domě dlouho nepobyl. Nenašel tam vytoužený klid. "Život se mu vyvinul tak, že hodně cestoval, takže se tam chtěl vracet na víkendy. Do klidu. A myslel si, že ti chataři v okolí mu ten vytoužený klid umožní. Oni však byli právě o víkendu nejaktivnější - sekali trávu, opékali si buřty. A to ho obtěžovalo," přibližuje architekt.
"Panu Kellnerovi jsem tehdy říkal, že by si zasloužil místo, kde by člověk od brány k domu šel aspoň pět minut pěšky. A myslím, že právě tuto myšlenku později uplatnil v Podkozí," prozrazuje. V Podkozí, malé vesničce na Berounsku, si v roce 2011 postavil luxusní rezidenci - tu chrání vysoká břidlicová zeď a poskytuje více soukromí.
Dnes by vypadala jinak
Přes všechna úskalí vila ve Vraném zůstala v české architektuře zapsána jako symbol proměny doby. "Byl to dům, do kterého jsem vložil všechny své tehdejší poznatky. A pak jsem si řekl, že další vilu dělat nemůžu, protože bych se jen opakoval," přiznává Pleskot. "Trvalo tak možná patnáct let, než jsem začal pracovat na další vile," dodává.
Dnes by stavbu pojímal jinak - především z hlediska prostoru. "Více bych pracoval s třetí dimenzí, s rozvojem domu nahoru i dolů. I když i tehdy jsme tu třetí dimenzi řešili poměrně výrazně. Dneska jsem však v situaci, kdy na to prostorové propojení a třeba i střídání vysokých a nízkých prostorů hledím daleko víc a dimenze více rozvíjím," popisuje.
"Život se mu vyvinul tak, že hodně cestoval, takže se tam chtěl vracet na víkendy. Do klidu. A myslel si, že ti chataři v okolí mu ten vytoužený klid umožní. Oni však byli právě o víkendu nejaktivnější - sekali trávu, opékali si buřty. A to ho obtěžovalo," přibližuje architekt Pleskot.
A co kdyby architekta oslovil budoucí nový majitel - zhostil by se rekonstrukce dříve výjimečné stavby? "Záleželo by, s jakými požadavky by nový majitel přišel. Rozhodně bych ale neřekl ne, dokud bych se nedozvěděl pravou příčinu jeho zájmu," přiznává.
Ikona devadesátek
Od konce října se vila Petra Kellnera nabízí k prodeji za 50 milionů korun a zůstává jedním z klíčových artefaktů doby, kdy se česká architektura po letech socialismu znovu nadechla. "Byla to stavba mimořádná. A i když vznikla z tehdy nevyzkoušených materiálů a s chybami doby, má v sobě kus odvahy, kterou tehdy cítila celá společnost," říká Pleskot.
A zatímco veřejnost či média zaměřená na bohatší čtenáře překvapila otevřenost prodeje, architekt a autor stavby v tom problém nevidí. "Nevím, proč by nemohla být nabízená úplně veřejně. A cena byla stanovena asi nějakým spekulativním způsobem. Možná do ní vstupuje i jistý koeficient výjimečnosti - přece jen ta vila tu s námi žije už pětatřicet let a pořád ji mnozí považují za ikonickou," uzavírá.
