Příběh Rift Apart se točí okolo tzv. dimenzionátoru, zbraně, která otevírá portály do alternativních dimenzí a jíž se zmocní zlý císař Nefarious. Ratcheta a jeho parťáka Clanka tím pádem čeká cestování do různých světů, kde se potkají také s Rivet, lombaxí rebelkou a členkou odboje.
Autorům se skvěle daří přepínat mezi dějovými linkami obou hrdinů a drží na uzdě opravdu velké množství vedlejších postav, které do děje zasahují. Zápletky odsýpají, jsou plné zvratů i emocí. Příběh sice působí velkolepě, ale v jádru je spíše dětinský a nic zapamatování hodného zrovna nenabízí, například v konkurenci Pixarovek, které hra díky své detailní a plynulé grafice připomíná (a někdy snad i překonává), neobstojí.
Demolition Man
Ratchet se do záchrany světa nepouští jen s holýma rukama, k dispozici bude mít opět solidní arzenál. Protože většina zbraní má omezené množství nábojů, které lze najít v krabicích pohozených v lokacích, nutí hra ke kombinaci a využívání všeho, co máte po (v) ruce. Paleta tu je opravdu široká - od pistole přes brokovnici až po granáty či odstřelovačku -, nicméně opravdu hravých a originálních kousků tu je pouze hrstka.
Jedna z nich třeba povolá do zbraně matku přírodu, která promění nepřátele v kus stromu a zároveň je znehybní, ledový granát z nich zase udělá kostku ledu. Obojí je velmi efektivní při hromadných přestřelkách. Těch přibývá zejména v druhé polovině, a vyplatí se proto kombinovat "pasivní zbraně" s těmi aktivními (pistole, brokovnice atd.). Při rychlé a správné kombinaci lze na obrazovce vytvořit opravdu pozoruhodný ohňostroj výstřelů, výbuchů a akce.
Samotná akční složka funguje očekávatelně - hrnou se na vás různorodí nepřátelé ve vlnách, občas narazíte na bosse, kterého musíte ustřílet, a jde se dál. V soubojích přílišnou variaci nečekejte, Ratchet zůstává věrný svým předchozím dílům a v základu zůstává střílečkovou hopsačkou.
Rozpačité jsou snahy tvůrců brzdit akci a implementovat do hry oddychové pasáže v podobě hackovacích miniher. V jedné z nich hráč ovládá žlutého robota jménem Gltich, který musí rozstřílet viry, a až poté může Ratchet pokračovat dál. Co zprvu působí jako příjemné zpestření, se postupně stane nejotravnější činností. Chválabohu že podobné pasáže jsou ve hře snad jen tři.
Daleko povedenější, byť ke konci už podobně úmorná, je hackovací hra za robota Clanka, která vzdáleně připomíná chrámy v poslední Zeldě. Jedná se o logické fyzikální hádanky, které umí být nápadité, nicméně je nutné splnit vždy tři levely za sebou. Na rozdíl od Zeldy se jim nejde vyhnout, popř. se k nim později vrátit, protože podmiňují další postup ve hře.
Je také škoda, že gameplay je naprosto totožný jak za Rivet, tak Ratcheta - mají stejné zbraně, pohyby i schopnosti.
Návrat do budoucnosti
Nový Ratchet & Clank hodně lákal na časoprostorové trhliny, realita ale zase tak zalitá sluncem není. Ratchet i Rivet je můžou využívat během akce na různé přesuny, které jim dají v boji výhodu - utečou ze zdánlivě bezvýchodné situace nebo je teleportují za nepřátele. Ačkoliv to zní docela cool, v jádru jde jen o místa v aréně, ke kterým se jde pomocí kotvičky přitáhnout, podobně jako v Sekiru nebo Returnalu.
Přesto se najdou ve hře místa, ve kterých s hrátkami s časoprostorem exceluje. Jeden level například nabízí po vzoru Dishonered 2 důmyslný designový labyrint, v němž lze některé pasáže zdolat pouze v jiném časoprostoru. Škoda že podobnými momenty nový Ratchet spíš šetří.
Ty nejpůsobivější přesuny mezi světy a dimenzemi se pak dějí většinou v krásně zpracovaných cutscénách, kterým hráč jen pasivně přihlíží.
Studio Nekamarád
Přestože Ratchet & Clank vypadá jako hra pro nejmenší, její místy obtížná akce i náročnost některých logických hádanek ji přisuzují spíše odrostlejšímu publiku. Nepomáhá tomu ani nesourodý systém checkpointů, který jednou nutí opakovat celé přestřelky, jindy zase hráči usnadní průchod, popř. ho nijak nepenalizuje za smrt (nepřijde o peníze ve hře a automaticky se mu doplní životy).
Frenetické plošinovkové pasáže umí napumpovat adrenalin do žil, jsou svižné, pestré, dobře dávkované a vlastně jen zamrzí, že jich nakonec není ve hře víc, protože patří k tomu nejlepšímu v současné videoherní produkci.
Bez chyb
Ratchet & Clank běží na PlayStationu 5 hned od prvního dne naprosto bez chyb a bugů. Občas se sice dostanete někam, kam autoři nezamýšleli (vběhnete do zavírajících se dveří, ze kterých pak není úniku, neaktivuje se plošina atd.), ale to jsou naprosté marginálie a rozhodně vůbec nesnižují kvalitu zážitku.
Hra se také načítá doslova za pár vteřin a podobně jako jiné tituly pro PlayStation 5 ždímá z ovladače maximum. Vše krásně a různorodě v ruce vibruje, haptická odezva i adaptivní spouště vám hned přejdou do krve a od prvních minut působí naprosto automaticky. Těžko si dneska představit návrat k ovladači pro PlayStation 4.
Ratchet & Clank: Rift Apart zůstává v jádru solidní mix plošinovky a akce s velmi mírnými RPG prvky. O nějaké zásadní novinky či revoluční nápady tu spíše hráč zavadí, přesto díky jedinečnému audiovizuálu se jedná o prvotřídní zábavu, která ve svém žánru momentálně nemá konkurenci. A díky českým titulkům a textům si ji můžou naplno užít i tuzemští hráči.
