Hra už od počátku byla v mnoha ohledech překvapením. Málokdo mohl čekat, že Nier, nepříliš známý (a herně nevýrazný) spin-off k podobně přehlížené sérii Drankegard, se kdy dočká svého pokračování. Když se tak v roce 2017 stalo, hráčskou veřejnost nejvíce zaskočila skutečnost, že Nier: Automata svou kvalitou v mžiku zastínil nejen všechny své předchůdce v sérii, ale zároveň se stal jedním z dosavadních vrcholů žánru akčních RPG.
Hra exceluje snad ve všech ohledech. Hybnou silou je bezpochyby komplexní příběh, v jehož středu stojí androidi 2B a 9S, kteří bojují proti "mechanickým formám života". Tou jsou roboti, kteří nahradili lidskou rasu (ta byla planetu nucena opustit) a kteří jsou zdrojem mnoha konfliktů. Jak se však ukazuje, během staletí se u nich začínají projevovat city, pro které někteří touží po míru. Hráči díky tomu odhalí mnoho skrytých souvislostí a dojde i na doslova metafyzické souboje, které musí hrdinové svést v "duších" některých arcirobotů.
Je důležité poznamenat, že hlavní konflikty v příběhu míří svou povahou daleko za obvyklý herní étos konfliktu dobra proti zlu. Hráče proto ani nepřekvapí, že jednou z vedlejších postav je i robot jménem Jean Paul (Sartre). Právě existenční problémy jsou těmi hlavními, které mnoho postav musí (vy)řešit.
Za zmínku také stojí skutečnost, že hlavní příběh je vyprávěn nelineárně a je rozdělen na tři části, během nichž jsou mnohé situace nahlížené z nových perspektiv. A především pak závěrečná část mnoho skutečností staví do nového světla. Hráči, pro které je svět Nier: Automata nový, se však nemusí obávat, že se v příběhu bez znalosti předešlých her jakkoliv ztratí - na původní Nier se totiž odkazuje jen minimálně, a hra tak obstojí i jako naprosto samostatný titul.
Samostatnou kapitolou ve výjimečnosti této hry je také dechberoucí soundtrack. Za ním stojí především Keiichi Okabe a právě díky jeho skladbám mnoho událostí ve hře dostává ten správně postapokalyptický rozměr, či naopak ještě více prohloubí introspektivní části.
Kromě narativní linky pozornost hráčů udrží i pestrý svět (svou rozlehlostí míří spíše ke kvalitě než ke kvantitě) a střídání herních postupů. Už úvodní sekvence, která připomíná první arkády, naznačuje, že hra se nebude omezovat na striktní hranice žánru. Dojde také na části připomínající klasické platformery, ovšem jádro zůstává pochopitelně v akčních soubojích. Hloubku jim zajišťuje stylový systém vylepšování postav pomocí čipů či upgrade zbraní. Samozřejmostí jsou i mnohé questy.
Graficky hra drží standard, ovšem je třeba mít na paměti, že vývoj Nier: Automata začal v roce 2014.
Oproti původnímu vydání je hra v této edici rozšířená o DLC s názvem 3C3C1D119440927. To kromě nových kostýmů nabízí i tři bojová kolosea a souboje s bossy, kterými jsou skuteční bossové - prezidenti vývojářské společnosti PlatinumGames Josuke Macuda a Keniči Sato. Podivné? Ve světě Nier: Automata nikoliv.
Nového obsahu není mnoho, přesto má Game of the YoRHa smysl. Konzoloví hráči, kterým hra dosud unikala, mají šanci zahrát si skutečně kompletní verzi příběhu, který je dost možná začátkem něčeho většího. Joko Taro, duchovní otec série, totiž naznačil, že do světa Nier: Automata se díky obrovskému ohlasu v budoucnosti vrátíme.
