Strach a frustrace jako zábava. Videohry, které nutí rozbít ovladač, zažívají vrchol

Marek Pros Marek Pros
30. 5. 2021 12:05
Znají to snad všichni, kdo měli v 90. letech co do činění s kultovním Prince of Persia. Pohádkový příběh o záchraně princezny byl ve skutečnosti pořádné peklo, kde se hodně umíralo, a dostat se k finálnímu souboji se sultánem se povedlo jen těm nejšikovnějším.

Stejně bolestivou cestu, byť v modernějším a daleko sofistikovanějším zpracování, si v posledních letech užívají příznivci série Dark Souls, která vrátila žánr hard-core her na výsluní, a například chystaný Elden Ring od autora této trilogie patří k těm vůbec nejočekávanějším titulům ve videoherním světě. 

Proč hráče tolik baví trpět, umírat a opakovat dokola ty stejné levely, což je pro podobný žánr příznačné? Po jejich překonání totiž zažívají blažený pocit uspokojení, který hry, jenž vodí hráče tzv. za ručičku, nikdy nebudou s to zprostředkovat. 

Vybrali jsme několik titulů, které v posledních letech nadchly jak odbornou veřejnost, tak samotné hráče. Prodávají se po milionech kusů a k jejich dokončení často hráči potřebují kvůli vzteku a frustraci několik ovladačů.  

Nioh 2
Nioh 2 | Foto: Team Ninja / Koei Tecmo

Nioh 2

Sérii Nioh, zasazenou do feudálního Japonska, lze s nadsázkou považovat za nejlepší klon Dark Souls, který svůj vzor ve druhém díle i v lecčems překonává. Nioh 2 letos nabídl příjemnou evoluci jedničky a rozšířil herní mechaniky takovým směrem, že jejich kompletní zvládnutí vyžaduje přesný prstoklad a perfektní načasování. 

Soubojový systém je komplexní a jeho plné osvojení nabízí uspokojivý pocit "baletu se zbraní", příběh obsahuje řadu svérázně ztvárněných historických osobností z Japonska a po dohrání základní hry se před hráčem otvírá nový svět plný "božského" vybavení, nových výzev i nepřátel. 

Nioh 2 patří v jádru mezi nejtěžší hry ve svém žánru, nicméně nabízí spoustu mechanik, jak si průchod zpříjemnit.

Index frustrace: 8/10 

 

Právě se děje

Další zprávy