Odbornice na primáty z Univerzity v Portsmouthu Marina Davila Ross nahrála kolem 800 audiozáznamů smíchu různých druhů lidoopů, které lechtala na dlaních, nohou, krku a v podpaždí.
Po srovnání nahrávek zjistila, že vývoj smíchu koresponduje s genetickým vývojem jednotlivých druhů.
Nám nejbližší příbuzní - šimpanzi a bonobo - se i typem smíchu nejvíce blíží lidem, naopak gorily a orangutani vycházejí z porovnání o něco hůře.
Smáli se už naši předkové
Doktorka poznamenává, že výzkum není významný pouze proto, že potvrdil schopnost smíchu u lidoopů. Vědecky nejcennější je poznatek, podle kterého lidé "zdědili" smích od dávného předka.
"Naše výsledky potvrzují původ smíchu z období předcházejícího člověku," sdělila. "Je pravděpodobné, že lidoopi používají zvuky spojené se smíchem k podobné interakci jako lidé."
Výzkum potvrdil, že smích se začal vyvíjet paralelně s primáty, tedy v období posledních 10 až 16 milionů let.
Výraznou odlišnost mezi lidoopím a lidským smíchem doktorka vysvětluje, rychlejším průběhem evolučních změn během posledních pěti milionů let.
