Vesmírné signály přicházejí úplně jinak, než jsme si mysleli. Vědci našli klíč k velké kosmické záhadě

Podivné signály přicházející z vesmíru léta mátly vědce. Objevují se v intervalech od minut po hodiny a astronomové si dlouho lámali hlavu, odkud pocházejí. Teď tvrdí, že konečně našli klíč k rozluštění jedné z největších kosmických záhad posledních let.

Před několika lety zachytili astronomové podivný signál, který pocházel z oblasti roviny Mléčné dráhy. Šlo o něco, co dosud nikdy neviděli - pravidelný rádiový puls s rytmem natolik pomalým, že neodpovídal žádnému známému vesmírnému objektu.

Zpočátku se zdálo, že by mohlo jít jen o ojedinělou anomálii bez většího významu. Jenže pak vědci objevili další podobný zdroj. A vzápětí ještě jeden. Začal se tak rýsovat zcela nový a dosud neznámý kosmický fenomén. Vědci záblesky označili jako long-period transients (LPTs), tedy dlouhoperiodické přechodné zdroje. Dosud jich objevili jen desítku a zůstávalo záhadou, co je vytváří.

Teď ale mezinárodní tým astronomů oznámil průlom. Pomocí několika teleskopů sledoval objekt označený ASKAP J1745 a tvrdí, že právě on může být klíčem k pochopení celé této podivné skupiny vesmírných signálů. „Stejně jako slavná Rosettská deska pomohla učencům rozluštit staroegyptské hieroglyfy, dodatečné informace, které jsme získali o ASKAP J1745, pomohou astronomům lépe pochopit záhadu všech dlouhoperiodických tranzientů,“ vysvětlil doktorand astrofyziky z univerzity v Sydney Kovi Rose.

Ne pulsar, ale dvojice hvězd

První teorie ukazovaly na pulsary - extrémně hustá jádra mrtvých hvězd, která se rychle otáčejí a vysílají pravidelné záblesky. Jenže problém byl, že běžné pulsary „tikají“ každých několik sekund. Záhadné LPT signály se opakují mnohem pomaleji, často po desítkách minut.

Nová pozorování proto vedla vědce jiným směrem. ASKAP J1745 je podle nich nejspíš takzvanou kataklyzmickou proměnnou hvězdou - skládá se ze dvou hvězd obíhajících těsně kolem sebe. Jednou z nich je podle výzkumníků bílý trpaslík - zhroucené jádro hvězdy podobné Slunci. Gravitační síla bílého trpaslíka pak „vysává“ materiál ze svého hvězdného partnera.

Poprvé zachycené v rádiu i rentgenu

Největší překvapení přinesla kombinace pozorování v několika různých částech elektromagnetického spektra. Vědci totiž zjistili, že ASKAP J1745 vysílá nejen rádiové záblesky, ale také rentgenové. A obě emise se opakují přesně podle oběžné doby dvojhvězdy.

„Současná rádiová a rentgenová pozorování poskytují bezprecedentní pohled na to, jak spolu interagují magnetická pole, akrece a oběžný pohyb. Odhalují chování, které jsme u kataklyzmické proměnné hvězdy nikdy předtím nepozorovali,“ uvedla astrofyzička Nanda Rea z Institutu kosmických studií Katalánska.

Rentgenové záření vzniká pravděpodobně při prudkém zahřívání materiálu, který padá na povrch bílého trpaslíka. Rádiové impulzy pak vytvářejí nabité částice pohybující se v extrémně silných magnetických polích.

Ani samotní vědci však netvrdí, že mají definitivní odpověď. Nelze vyloučit, že ASKAP J1745 je mezi podobnými objekty výjimkou. Ostatní dlouhoperiodické signály mohou vznikat i jinými mechanismy. Přesto jde o dosud nejpřesvědčivější vysvětlení tohoto fenoménu. „Každý nový objev nám pomáhá skládat větší obraz. Teprve začínáme chápat tuto novou třídu kosmických jevů,“ říká Kovi Rose.