Keporkak Timmy, který už měl namále, se stal symbolem křehké hranice mezi lidským světem a divokou přírodou. Nyní míří do Severního moře, jeho osud ale zůstává nejistý. Připomíná, že lidé dokážou v krizových situacích pomáhat - přestože často stojí i na počátku mnoha mořských neštěstí. Nabízíme výběr záchranných akcí, které ukazují obě tyto tváře.
Katastrofa MV Treasure: závod o přežití tisíců tučňáků
Když se 23. června 2000 u pobřeží Jihoafrické republiky potopila nákladní loď MV Treasure, málokdo tušil, že půjde o jednu z největších záchranných operací mořského ptactva v historii. Plavidlo vezoucí železnou rudu podlehlo bouři a kleslo ke dnu necelých deset kilometrů od břehu – v těsné blízkosti klíčových kolonií tučňáka afrického na ostrovech Robben Island a Dassen Island. Do moře uniklo přes 400 tun paliva.
Dopady byly okamžité. Ropa přímo zasáhla zhruba devatenáct tisíc tučňáků, jejichž peří přestalo izolovat. Zvířata čelila podchlazení i otravě a hrozilo zhroucení jedné z nejdůležitějších populací druhu.
Následovala bezprecedentní akce. Odborníci i dobrovolníci odchytili více než 38 tisíc tučňáků - polovina putovala do improvizovaného centra v Kapském Městě, kde je stovky dobrovolníků týdny čistily a krmily. Druhou polovinu preventivně převezli o 800 kilometrů dál, aby unikla kontaminaci. Právě tento krok se ukázal jako klíčový: mnoho zvířat se po odeznění krize dokázalo vrátit zpět.
Za úspěchem operace stála nejen logistika, ale i spolupráce napříč kontinenty. Klíčovou roli sehrála nezisková organizace SANCCOB, kterou podpořily mezinárodní instituce jako Mezinárodní fond pro ochranu zvířat či International Bird Rescue. Do záchrany se zapojily tisíce dobrovolníků a celý systém se stal vzorem pro budoucí reakce na ekologické havárie.
Katastrofa MV Treasure: závod o přežití tisíců tučňáků
Když se 23. června 2000 u pobřeží Jihoafrické republiky potopila nákladní loď MV Treasure, málokdo tušil, že půjde o jednu z největších záchranných operací mořského ptactva v historii. Plavidlo vezoucí železnou rudu podlehlo bouři a kleslo ke dnu necelých deset kilometrů od břehu – v těsné blízkosti klíčových kolonií tučňáka afrického na ostrovech Robben Island a Dassen Island. Do moře uniklo přes 400 tun paliva.
Dopady byly okamžité. Ropa přímo zasáhla zhruba devatenáct tisíc tučňáků, jejichž peří přestalo izolovat. Zvířata čelila podchlazení i otravě a hrozilo zhroucení jedné z nejdůležitějších populací druhu.
Následovala bezprecedentní akce. Odborníci i dobrovolníci odchytili více než 38 tisíc tučňáků - polovina putovala do improvizovaného centra v Kapském Městě, kde je stovky dobrovolníků týdny čistily a krmily. Druhou polovinu preventivně převezli o 800 kilometrů dál, aby unikla kontaminaci. Právě tento krok se ukázal jako klíčový: mnoho zvířat se po odeznění krize dokázalo vrátit zpět.
Za úspěchem operace stála nejen logistika, ale i spolupráce napříč kontinenty. Klíčovou roli sehrála nezisková organizace SANCCOB, kterou podpořily mezinárodní instituce jako Mezinárodní fond pro ochranu zvířat či International Bird Rescue. Do záchrany se zapojily tisíce dobrovolníků a celý systém se stal vzorem pro budoucí reakce na ekologické havárie.
Operace Průlom: velryby mezi ledem a politikou
Na podzim roku 1988 se v Beaufortově moři odehrál příběh, který na krátký čas spojil i studenoválečné rivaly. Inuitský lovec Roy Ahmaogak tehdy objevil tři šedé velryby uvězněné v ledu poblíž aljašského Point Barrow.
Místní se je pokusili zachránit improvizovaně - motorovými pilami vysekávali otvory v ledu a čerpadly bránili jejich zamrzání. Když dorazili biologové, bylo jasné, že jde o závod s časem. Do akce byl nasazen i vrtulník, který rozbíjel led těžkým závažím.
Příběh rychle obletěl svět. Média přitáhla pozornost veřejnosti - i politickou reakci. Spojené státy nakonec požádaly o pomoc Sovětský svaz, který vyslal dva ledoborce. Ty prorazily cestu k volné vodě. Když se ale velryby pokusily využít vytvořenou únikovou cestu, vyplašily je davy novinářů a zvířata se obrátila zpět. Ostré kry ledu, rozlámané během záchranné operace, je přitom poranily.
Nejmladší velryba nepřežila, zbylé dvě zmizely po osvobození v oceánu ve špatném stavu. Přesto byla operace za přibližně milion dolarů označena za úspěch - a stala se symbolem spolupráce i otazníkem nad tím, kde leží hranice smysluplné pomoci.
Exxon Valdez: katastrofa bez konce
„Ano, tady Valdez. Měli byste nás mít na radaru. Najeli jsme na mělčinu, tvrdě jsme uvízli severně od Goose Island u Bligh Reef a… zřejmě… uniká nějaká ropa.“
Tak znělo rádiové hlášení z tankeru Exxon Valdez z 24. března 1989. Loď tehdy narazila na útes v oblasti Prince William Sound u aljašského pobřeží a během krátké doby unikly do moře desítky milionů litrů ropy.
Záchranné práce probíhaly v izolované krajině, často improvizovaně a se zpožděním. Ropa zasáhla celé ekosystémy – od lososích řek po kolonie mořských ptáků. Dobrovolníci čistili vydry, tuleně i ptáky, ale šlo o boj, který nebylo možné plně vyhrát. Přes obrovské nasazení toxické látky ničily organismy i potravní řetězce.
Samotná záchranná operace narážela na řadu problémů. Chybělo vybavení, lidé i koordinace, a první hodiny po havárii se tak promarnily. Mechanické čištění ropy bylo pomalé a chemické prostředky vzbuzovaly obavy kvůli své toxicitě. Nakonec se podařilo odstranit jen zlomek uniklé ropy, zatímco zbytek pronikl hluboko do ekosystému. Přesto tisíce lidí pracovaly v extrémních podmínkách s cílem alespoň zmírnit dopady katastrofy.
Bilance byla zdrcující: statisíce mrtvých ptáků, tisíce savců a dlouhodobé poškození přírody. Některé druhy se zotavovaly desítky let, jiné se nezotavily nikdy. Katastrofa ukázala limity lidské pomoci. A zároveň vedla k přísnějším pravidlům pro námořní dopravu - tedy k pokusu zabránit tomu, aby podobné zásahy vůbec musely nastat.
Zrádné mělčiny: boj o život na druhé straně světa
Podobný incident, jaký se přihodil keporkakovi Timmymu, se nedávno odehrál i na opačné straně planety. Na australském pobřeží u Wallis Lake v Novém Jižním Walesu v polovině dubna uvízla mladá keporkaková velryba na písčině a téměř celý den bojovala o přežití.
Zhruba dvanáctitunové zvíře lidé poprvé spatřili, jak proplouvá pod mostem Forster–Tuncurry, než se večer dostalo do mělčin. S odlivem zůstalo bezmocně uvězněné na písečné lavici. Na místo postupně dorazily specializované týmy i dobrovolníci, včetně expertů ze Sea Worldu, kteří převzali vedení zásahu.
První pokusy o záchranu ale nevyšly. „Snažili jsme se ji z písčiny vyplašit, přiblížit se zezadu a donutit ji plavat vpřed, ale to nefungovalo,“ popsal situaci zástupce správy národních parků Doug Beckers.
Zlom přišel až při dalším pokusu. „Týmy musely přivézt velké popruhy, podvléct je pod prsní ploutve a připevnit k lodi,“ vysvětlil Beckers. „Pak ji loď ze Sea Worldu dokázala z písčiny stáhnout a tentokrát to vyšlo.“ Ani tím ale drama neskončilo. Záchranná plavidla ji musela opatrně navigovat zpět k otevřenému moři přes zrádné písečné bariéry. Úřady dokonce zvažovaly dočasné uzavření mostu pro dopravu. Hluk z projíždějících aut by totiž mohl zvíře vystrašit a zkomplikovat jeho návrat.
Poděkování velryby: okamžik, který obletěl svět
V roce 2011 se v Kalifornském zálivu odehrál jeden z nejdojemnějších příběhů záchrany. Keporkak zapletený do nylonové sítě bojoval o život, když k němu dorazil tým výzkumníků. Zásah byl riskantní. „Když jsme se k velrybě poprvé přiblížili, byla v hrozném stavu. Rozhodnutí ji zachránit přicházelo pomalu. Věděli jsme, že je to risk. Ale rozhodli jsme se do toho jít,“ popsal situaci Michael Fishbach, jeden z vedoucích expedice.
Záchranáři pracovali s noži z malé lodi, centimetr po centimetru přeřezávali pevné smyčky. Každý pohyb byl nebezpečný. Po částečném osvobození velryba zůstávala u člunu, jako by spolupracovala. „Tak nějak věděla, že jsme její šance, že jsme její záchrana,“ vzpomínal Fishbach. Po hodině byla volná.
To, co následovalo, se stalo legendou. Velryba začala skákat nad hladinu - během následující hodiny vyskočila minimálně čtyřicetkrát. „Byla to nádherná forma života, která byla na pokraji smrti, a najednou byla svobodná a jen ukazovala svou radost ze života,“ popsal Fishbach ten okamžik.
Sílu tohoto momentu zachytil i dětský hlas na videu z místa. „Mami, já vím, co dělá,“ říká malá dívka. „Ukazuje nám, že je volná.“
Zdroje: National Geographic, The Maritime Executive, Daarp, National Ocean Service, ABC News, ABC
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Po operaci Lva XIV. odhalilo vyšetření zhoubný nádor plic. Čeká ho rekonvalescence
Papež Lev XIV. měl zhoubný nádor plic, ukázalo vyšetření plicního laloku, který mu v úterý lékaři odebrali při operaci v římské nemocnici. Podle agentury Reuters o tom informoval Vatikán. Už dříve uvedl, že operace dopadla dobře. Papež se má zotavovat přibližně týden.
Překvapení už příští rok. Škodu radikální škrty míjejí, její budoucnost může konkurence závidět
Škoda Auto se v posledních letech vypracovala v jednu z nejdůležitějších součástí koncernu Volkswagen, která mu navíc vydělává víc než třeba Porsche. Aby však pozice udržela, musí neustále přinášet novinky a omlazovat své portfolio. Letošní rok byl bohatý zejména na elektromobily, jak ale dokazují zdroje německého magazínu Automobilwoche, Epiqem a Peaqem modelová ofenziva značky rozhodně nekončí.
Muskova společnost omezila na Ukrajině Starlink, armádě tím zmařila řadu operací
Společnost SpaceX v noci omezila na Ukrajině některé služby družicové sítě Starlink. Narušilo to bojové operace, protože armáda o tom dopředu nevěděla. Uvedl to ve středu na Telegramu poradce ukrajinského prezidenta Serhij Beskrestnov. Firma SpaceX miliardáře Elona Muska se k tomu zatím nevyjádřila.
„Naše nové a krásné Grónsko.“ Trump znovu promluvil o arktickém ostrově. Sdělil, co se tam chystá
V Grónsku se chystají rozsáhlé průzkumy ložisek ropy, plynu a nerostných surovin. V noci na středu to na své síti Truth Social uvedl americký prezident Donald Trump, který arktický ostrov nazval „naším novým a krásným Grónskem“. Prezident zároveň zdůraznil důležitost ostrova pro bezpečnost USA i Evropy.
Otevírá Bratislava dveře ruské špionáži? Ficův krok vyvolal ostrou kritiku
Slovensko po čtyřech letech obnovuje vojenské vztahy s Ruskem. Do Moskvy už vyslalo dva důstojníky, zatímco Bratislava očekává příjezd ruského vojenského přidělence. Krok, na kterém se dohodli slovenský premiér Robert Fico a ruský prezident Vladimir Putin, vyvolal ostrou kritiku slovenské opozice. Ta varuje před ruskou špionáží a vlivovými operacemi.