Ve smrtící žlutozelené pasti: pět dní, tisíce obětí a Londýn sražený na kolena

Komíny továren v londýnském East Endu prorážejí smogovou deku, cca 1952. Meteorologická inverze uvěznila zplodiny pod neprostupnou pokličkou. | Foto: Aktuálně.cz / Getty Images / Kolorizace čb. snímku: Dan Poláček

Město postavené z kouře a oceli

Znečišťování londýnského ovzduší sahá už do středověku, kdy se rozšířilo spalování uhlí. Situace se dramaticky zhoršila s průmyslovou revolucí v 18. a 19. století, kdy se Londýn stal průmyslovým srdcem světa - ale za cenu zdevastovaného ovzduší. Po válce, kdy Británie čelila obrovským dluhům, se vyváželo nejlepší uhlí a doma se spalovalo levné s vysokým obsahem síry. K tomu se přidala změna městské dopravy: tiché elektrické tramvaje nahradily hlučné dieselové autobusy. Kombinace kouře, výfuků a chladné inverze vytvořila ideální podmínky pro smrtící londýnský smog, který v roce 1952 vyústil v katastrofu.