Londýn - Rapamycin, známý také jako sirolimus, je látkou dobře známou pacientům, kteří se podrobili transplantaci některého z orgánů. Jedná se totiž o imunosupresivum potlačující imunitní systém a zabraňující, aby tělo příjemce nový orgán odmítlo.
Výzkumníci ze tří amerických univerzit však nyní zjistili, že kromě toho také prodlužuje život. Háček je v tom, že to pokusy potvrdily pouze u myší. Zda bude něco takového možné i u lidí, je otázkou.
Vědci, jejichž studie byla publikována v odborném časopise Nature, upozorňují, že u látky potlačující imunitní systém by něco takového bylo spíše překvapující. Rapamycin imunitu oslabuje a tím činí tělo náchylnější k nemocem.
Přesto se podle nich jedná o revoluční objev otevírající dveře novému výzkumu.
Rapamycin z Velikonočního ostrova
Rapamycin byl objeven roku 1964 na Velikonočním ostrově (zvaný polynéským obyvatelstvem Rapa Nui - odtud jméno látky) a na počátku devadesátých let byly zjištěny jeho imunosupresivní účinky.
Aktivaci lymfocytů (bílých krvinek zajišťujících funkci imunitního systému) zabraňuje skrze blokádu enzymu zvaného TOR.
TOR je protein regulující například stresové reakce a předchozí studie provedené na mouchách, hlístech a myších ukázaly, že je aktivním činitelem také při nízkokalorických dietách prodlužujících život organismů.
To by podle vědců mohlo znamenat, že rapamycin má podobný efekt jako nízkokalorická strava.
"Možná, že by mohl být rapamycin nějak změněn, aby se snížily jeho účinky na imunitní systém a zároveň byly zachovány jeho dopady na dlouhověkost," citoval server www.nature.com Matta Kaeberleina, který na Seattleské univerzitě zkoumá stárnutí u myší a hmyzu.
Myši v důchodu
Jedním z nejzajímavějších okolností pokusu je to, že myši byly poměrně staré, když jim začali vědci z univerzit v San Antoniu, Ann Arboru a Maine rapamycin aplikovat. Podle serveru se jednalo o náhodu.
"Pravděpodobně jste slyšeli větu 'štěstí přeje připraveným' - a toto je toho příkladem," říká David Harrison, který vedl pokusy na Jacksonově laboratoři v Maine.
Původně chtěli výzkumníci začít myši rapamycinem "krmit" v době, kdy jim budou čtyři roky, kvůli technickým problémům se však celý pokus o 16 měsíců opozdil, takže myši dosáhly "důchodového" věku (20 měsíců u myši odpovídá přibližně 60 letům u člověka).
Protože šlo o pečlivě vybraný vzorek téměř 2000 hlodavců, který měl eliminovat možnost, že by někteří jedinci či chovy byli více či méně náchylní k stárnutí, nemohli je výzkumníci jen tak vyměnit za nové a do pokusu se přeci jen pustili.
A výsledky byly překvapující. Délka zbývajícího života dvacetiměsíční myši se zvýšila až o 28 procent u samců a 38 procent u samic.
Otevřené dveře
"Nemyslel jsem si, že to bude fungovat, protože ty myši byly příliš staré, když pokus začal," prohlásil spoluautor studie Arlan G. Richardson. "Většina studií ukazuje, že omezení kalorií aplikované na starší zvířata nefunguje. To, že rapamycin prodlužuje život poměrně starým myším, bylo zcela neočekávatelné."
Tou nejdůležitější otázkou samozřejmě zůstává, zda je možné očekávat podobný efekt také u lidí.
"Je mi 67, takže by bylo na čase, abych začal s léčbou sám, ne?" směje se Harrison. "Nedělal bych to a nedoporučil bych ani nikomu jinému, aby to v tuto chvíli zkoušel," dodává však jedním dechem.
Podle výzkumníků jde však o první krok do zcela nového vesmíru.
"Domníváme se, že jde o první přesvědčující důkaz, že proces stárnutí může být zpomalen a doba života prodloužena léčebnou terapií započatou v pozdním věku," prohlásil Randy Strong z Texaské univerzity v San Antoniu.
