reklama
 
 

Pátek třináctého je fenomén, vychází z magického myšlení. Pověry nás akorát ochromují

13. 7. 2018
Pátek třináctého má už celé věky nálepku smolného dne. Proč dodnes věříme tolika iracionálním pověrám a přizpůsobujeme jim život? "Pověry jsou zakořeněné hluboko v podvědomí, jsou člověku dány evolučně. Aby přežil, snažil se hledat souvislosti mezi věcmi. Jenže často je hledal i tam, kde nejsou," vysvětluje Leoš Kyša, místopředseda Českého klubu skeptiků Sisyfos. Sdružení léta bojuje proti pověrám, fámám či pseudovědeckým nesmyslům.

Co říkáte odvěkému strachu z pátku třináctého? Velkou část lidí toto datum přinejmenším zarazí, někteří si ho sice ani nevšimnou, ale třeba jako termín svatby, operace nebo zkoušky by si ho asi nevybrali.

Pátek třináctého je jedna z mnoha pověr, které jsou v lidech zažité. Náš sklon k pověrčivosti je nám dám přirozeně prostřednictvím atavismů, které jsou spjaté s magickým myšlením. To je nám dáno hluboce evolučně.

Jaké jsou tedy kořeny těchto atavismů neboli návratů prastarých druhů chování?

Když lidé žili ve složitých podmínkách, kdy nevěděli, kdy je něco sežere, tak to pro ně bylo evolučně velmi důležité, aby hledali souvislosti mezi jednotlivými věcmi a událostmi. A většinou to fungovalo - nepít ze studny, po jejíž vodě někdo umřel, nesahat na mrtvoly, protože tam jsou choroboplodné zárodky,mýt si před jídlem ruce, i když nic netušili o bakteriích. Problém je v tom, že hledání souvislostí mezi čímkoliv nabývalo až bizarních podob.

Pro lidi bylo velmi složité, když neměli k dispozici vědecké metody, ale jen svůj úsudek, rozlišit, kdy hledání souvislostí je ještě racionální a kdy už hledáme souvislosti, které tam nejsou. A to už je pak paranormální, magický vztah, tedy víra, že mezi některými událostmi panuje spojení pomocí neznámých sil. Třeba, když myslím na to, že někdo umře a pak se bojím, že se mu kvůli tomu skutečně něco stane.

Proč ale lidé hledají souvislosti tam, kde neexistují, a věří iracionálním věcem?

Je to v nás, v našem podvědomí - chceme omezovat rizika. Když lidé okolo nás tvrdí, že pátek třináctého je špatný den, a i když si většina z nás uvědomuje, že je to iracionální, tak něco hluboko v nás, něco evolučně dané, nám říká: "Hele v pátek třináctého bys neměl vyrážet na cestu, neměl bys jít na operaci, neměl bys dělat zkoušku."

Dá se s tím tedy pracovat, když se jedná o oblast našeho podvědomí?

Jde o to pracovat s tím, čemu věříme. Přemýšlet nad tím, proč věříme věcem, které nás omezují. Proč odmítneme operaci v pátek třináctého, doktoři ji odloží o dva měsíce a my umřeme. Nebo proč se stresujeme ve čtvrtek dvanáctého, abychom z cest dojeli včas, hlavně abychom nedojížděli ještě v pátek třináctého a pak uděláme v tom stresu chybu, která nás může zabít. Tudíž pověry, které nás mají chránit, mohou být naopak nebezpečné. Musíme si uvědomit, kdy má smysl různým ponaučením věřit - mýt si ruce před jídlem, pít z kontaminované studny - a kdy už je to iracionální.

Není to tedy podobné jako se stále častějšími fake news, kdy jsou lidé ochotni věřit kdejakému nesmyslu?

Ano, člověk vnímá každou informaci, co se k němu dostane, vše vstřebává. Říká si: "Na každém šprochu pravdy trochu, raději se tomu přizpůsobím!" A pro mozek je hrozně složité přetřídit, co ještě je racionální a co už ne.

Není na vině i selektivní paměť člověka? Mnoho lidí řekne, co všechno špatného a smolného se jim kdy stalo v pátek třináctého, což jim podporuje teorii, že je to nešťastný den. Ale málokdo už si zapamatuje všechny ostatní pátky třináctého, kdy se nestalo absolutně nic negativního.

No samozřejmě, to je úplná klasika i třeba u horoskopů nebo výkladu karet. Zapamatujeme si jenom to, co se nám hodí, a z toho si pak v mozku vytvoříme síť, která nám řekne: "Babičce se v pátek třináctého spálila husa, takže nepeč raději husu v pátek třináctého." Ale že se jí něco mnohem horšího stalo i v jiné dny a že ve čtvrtek se jí rozbily talíře a ve středu vyhořela chalupa, tak to už si nepamatujeme.

Je pátek třináctého "mocnější" pověra než jiné?

Je to velký fenomén tím, jak je rozšířen, a to nejen u nás v Česku. Mluví se o tom, píše se, co všechno špatného se stalo v pátek třináctého. Když všichni kolem nás říkají, jak nebezpečný den to je, máme tendenci tomu věřit. Ostatně třináctka obecně je považovaná za nešťastné číslo, ačkoliv je to naprosto iracionální. V USA s tím zkoušel už koncem 19. století bojovat The Thirteen Club (Klub třináct), do nějž patřilo i několik amerických prezidentů. Scházelo se jich vždy třináct u stolu každého třináctého v měsíci, aby vymýtili tuto pověru.

Říká se, že Češi jsou národ ateistů, přitom víra v pověry je v podstatě také víra v nadpřirozeno. Jak si to vysvětlujete?

Ono to není totéž. Už velký myslitel Gilbert Keith Chesterton říkal: "Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoli." A tenhle citát je velmi pravdivý. V každém z nás je magické myšlení hluboce zakořeněné. Když se nesnažíme myslet racionálně, můžeme mu automaticky podlehnout. Takže když člověku přeběhne černá kočka přes cestu, třikrát plivne před sebe, třikrát za sebe a pětkrát poskočí na jedné noze, jak ho to učila prababička. A i když si pak řekne, jaká je to blbost, stejně je rád, že to udělal a smůlu ze sebe setřásl.

Nejsou tedy některé pověry vlastně užitečné? Člověk je hned klidnější, když v důležitém dni vykročí pravou nohou nebo když něco zaklepe na dřevo.

Český klub skeptiků Sisyfos

Český klub skeptiků Sisyfos

  1. Vznikl v roce 1995. Je součástí světového skeptického hnutí, které vzniklo v roce 1976 v USA z iniciativy desítek vědců a filozofů, mezi nimi několika nositelů Nobelových cen, jako reakce na vzestup iracionality ve společnosti.
  2. Jeho snahou je šířit a obhajovat poznatky současné vědy. Snaží se o podporu a výchovu k racionálnímu, kritickému myšlení a k pochopení vědecké metody. Hlavním cílem je vědecká analýza sporných a tzv. nadpřirozených jevů a názorů.
  3. Snaží se bránit šíření pseudovědeckých, paranormálních názorů a neověřených nebo klamavých postupů a přístrojů. Poskytuje informace a pomoc občanům v ochraně před takovými výrobky a před neúčinnými nebo nebezpečnými metodami alternativní medicíny.
  4. Klub nechce zasahovat do sféry politické a do oblasti náboženské víry.

Zdroj: sysifos.cz

Ano, jedná se o rituály, které nás uklidní a dají nějak dohromady. Funguje to podobně jako modlitba, po níž věříme, že vše dobře dopadne a někdo nahoře to zařídí. Někdy skutečně mohou být rituály užitečné, neboť nás uklidní. Bývá to často u náročných profesí, takže snad nejpověrčivější jsou astronauti. Třeba 24. října se v žádném případě nestartuje z Bajkonoru, protože ten den došlo k požáru rakety, který zabil kolem stovky lidí.

Podobně to mají vojáci či námořníci, kteří také nemají svůj život zcela ve svých rukou. Nebo sportovci, kteří také nikdy nemají vítězství jisté. A podobné to je i u obyčejných lidí - když jdou třeba do školy, tak žádné rituály neudělají, ale když jdou do školy složit maturitu, tak rituálů a talismanů mají plno, protože jdou do určitého rizika a potřebují se zklidnit.

Tak kde je vlastně problém?

Problém je držet vše v rozumné míře, následovat rituály, jen pokud nám mohou pomoci. Nesmí se z toho stát obsese. Staneme se závislí na kupování talismanů, na ochranných kouzlech čarodějnic, nebudeme schopní vyjít z domu v pondělí, v úterý, ve středu a v pátek a budeme ve svém životě ochromeni. Důležité je tedy nad vším kriticky racionálně přemýšlet. Čili proč nezaklepat někdy něco na dřevo, ale nesmíme rituálům a pověrám propadnout.

Na sklonu k pověrám a víře v paranormální jevy vydělávají nejrůznější ezoterici. Sisyfos, český klub skeptiků, proti jejich praktikám dlouhodobě bojuje. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Jsou to lidé, kteří si myslí, že na něco přišli, že "něco tam je", a oni vědí, jak na to, ale zároveň vědí, o jak dobrý byznys se jedná. Věří ve své magické schopnosti, čímž si odůvodňují, proč není hloupé brát za své služby tolik peněz a mít luxusní živobytí. Věří, že lidem hrozně pomáhají.

Jak se to má ve skutečnosti s jejich nadpřirozenými schopnostmi?

V dlouhodobém projektu "Paranormální výzva Českého klubu skeptiků" nabízíme 3 333 333 Kč tomu, kdo v našem experimentu prokáže své paranormální schopnosti. Zatím se to nikomu nepodařilo. V USA už desítky let nabízejí milion dolarů za stejnou věc. A ještě je nikdo nezískal.

Jednou z aktivit vašeho klubu je přesvědčovat na ezoterických festivalech ezoteriky, že nemají žádné nadpřirozené schopnosti. Není to trochu riskantní činnost? 

Je to spíše taková zábava. Protože když známe ty mechanismy a to, jak jsou tyhle pověry a paranormální jevy v lidech zakořeněny, bylo by naivní domnívat se, že je zase jednoduše vykořeníme. Zajímá nás spíše ta praktická stránka - jak to probíhá, jak tomu lidé věří, jak zde funguje sugesce a autosugesce. Lidé jsou neuvěřitelně schopní přesvědčit sami sebe o svých mimořádných schopnostech. Říkáme jim: "Pojď si to vyzkoušet!", nikoli: "Hele, kámo, to je úplná blbost, co děláš!"

Jak to pak probíhá?

Na festivalech nabízíme jednoduché experimenty, kdy dotyčnou věc musí prokázat třeba dvacetkrát za sebou a my jim to čárkujeme. Používáme podobně jako vědci zkoumající účinky léku tzv. dvojitě zaslepený experiment, kdy ani lékař, ani pacient neví, která látka byla použita. Vysvětlíme jim, jak člověk zapomíná neúspěch a pamatuje si jen úspěch. Zkusí si to a najednou zjistí, že to nejde.

Takže otevíráte oči ezoterikům?

To se až tak moc nedaří, oni tomu stejně dál věří, stejně pak řeknou: "Já prostě vím, že to funguje." Je to i záležitost ega. Když je někdo třeba zoufalá čtyřicítka bez dítěte se sklony k alkoholismu, která v životě nic nedokázala a nemá před sebou žádnou budoucnost, pak vezme do ruky tarotové karty a začne lidem vykládat, najednou získá moc, peníze, lidé k ní začnou chodit, záviset na ní, ona se pohybuje ve věcech mezi nebem a zemí a umí ovládat kyvadýlko. To hrozně blahodárně působí na její psychiku. Najednou má pocit, že je někdo.

Jenže to je hrozně nebezpečné, protože oni pak získají moc nad lidmi, začnou je ovládat, ničit jim životy a tahat z nich peníze. Pak se na nás obrací jedinci, kteří dávají kartáři dvacet tisíc měsíčně, aby jim vyložil budoucnost a dal jim talismany, které budoucnost změní. A je hrozně těžké zrušit tuto závislost, vysvětlit mu, že kartář nemá žádnou moc a budoucnost má on sám ve svých rukou.

Nepomohla vám ve vašem úsilí i třeba reportáž České televize, která naplno odhalila praktiky pražského terapeutického centra Aktip? 

Problém je, že praktiky Aktipu nebyly před reportáží ČT ničím neznámým. Onkologové před nimi varují už snad tři roky, my jsme jim před rokem a půl udělili Bludný balvan (anticena Sisyfa za pseudovědeckou činnost - pozn. red.). Takže každému, kdo se chtěl svěřit do jejich služeb a našel si ve vyhledávači jméno Aktip, vyskočily mu zprávy, které říkaly: "Bacha na něj!"

Jak se obecně daří Českému klubu skeptiků bojovat proti pověrám a nesmyslům?

My jsme se pojmenovali Sisyfos, protože víme, že budeme valit kámen do kopce a on vždycky spadne. Jsme v tomto realisté, víme, že ten boj nikdy nevyhrajeme, ale je dobré pomoci aspoň těm, kteří jsou nad tím schopni přemýšlet a kteří tu pomoc potřebují.

Video: Na Marsu objevíme leda tak bakterie z floridských močálů, tamní voda je v podstatě Fridex, říká Jiří Grygar

Zdá se, že Mars byl dříve teplejší, nevíme ale proč, voda tam vytvořila prudké přívalové řeky, říká astrofyzik Jiří Grygar. To ale prý neznamená, že by tam byl život, je tam mnoho nepříznivých faktorů | Video: Daniela Drtinová |  12:53

autor: Zuzana Hronová | 13. 7. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama