reklama
 
 

Oumuamua nám přiblížil vzdálený vesmír. Začali jsme psát novou kapitolu, říká astronom

7. 12. 2017
Když astronomové potvrdili, že záhadné vesmírné těleso 1I/2017 U1 zvané též Oumuamua pochází z jiné sluneční soustavy, stal se jeho říjnový průlet, během nějž byl vzdálen 24 milionů kilometrů od Země, málem astronomickou událostí roku. Přitom jak prozrazuje astronom Petr Scheirich z Oddělení meziplanetární hmoty v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, tento dnes již slavný posel málem spadl do kategorie "chybná měření", protože jeho dráha se příliš vymykala parametrům těles, na něž byli vědci doposud zvyklí. Nyní však Začíná novou kapitolu. "Otevírá se nám možnost téměř 'hmatatelného' studia částí vesmíru, které jsme až doposud studovali pouze na dálku," říká Scheirich.

Tohle vesmírné těleso si vydobývalo svou slávu naněkolikrát. Nejprve ho 19. října 2017 zaznamenal teleskop Pan-STARRS 1 na Havaji, který pro NASA pátrá po tělesech v blízkosti Země. Na svém významu nabývalo během listopadu, kdy astronomové při analýze jeho oběžné dráhy zjišťovali, že by jí těžko mohl dosáhnout v naší sluneční soustavě.

A konečně 21. listopadu vědci definitivně potvrdili: objekt 1I/2017 U1, nebo také Oumuamua, pochází z jiné sluneční soustavy, z tzv. mezihvězdného prostoru. Tato informace se rázem stala jednou z vědeckých událostí roku.

"Objev tohoto tělesa potvrzuje představy o formování nejen naší sluneční soustavy, ale i o formování podobných planetárních soustav u jiných hvězd. Až doposud jsme byli schopni u cizích hvězd detekovat pouze největší objekty - planety," vysvětluje český astronom Petr Scheirich z Oddělení meziplanetární hmoty v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově.

Podobných těles je mnoho, zaznamenat je bude těžké

Oumuamua je podle BBC havajský termín pro "posla z dálky, jenž přichází první". Proč jsme prvního takového posla zaznamenali až teď a kdo a kdy ho bude následovat?

"Pokud planety u cizích hvězd vznikly stejně jako planety naší sluneční soustavy, muselo po tomto procesu zbýt 'smetí' v podobě malých těles. Ty na tuto vzdálenost pozorovat nejspíš ještě dlouho nebudeme, nyní ale máme štěstí, že nás jedno navštívilo mnohem blíže," objasňuje Scheirich.

Mgr. Petr Scheirich, Ph.D. (*1979)

Mgr. Petr Scheirich, Ph.D. (*1979)

Český astronom a popularizátor astronomie. Zabývá se především meziplanetární hmotou a malými tělesy Sluneční soustavy. Tohoto času je zaměstnán v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, a to v Oddělení meziplanetární hmoty. Dále je členem sdružení Amatérská prohlídka oblohy a Společnosti pro meziplanetární hmotu. Ve volném čase se vášnivě zabývá astronavigací a historií navigace, a to i jako aktivní námořník.

(Zdroj: astro.cz)

Nelze se však domnívat, že průlet podobných poslů by teď začal být na denním pořádku. Podle odborníka na meziplanetární hmotu tomu brání hned několik faktorů. Taková tělesa jednak neprolétávají vnitřní částí sluneční soustavy, kde jsme schopni je zaznamenat. A ani zde nemají v pozorování ze Země prioritu. Badatelé se z pochopitelných důvodů zaměřují hlavně na objevování tzv. blízkozemních asteroidů, tedy těles naší sluneční soustavy, která mohou zkřížit dráhu Země.

Pátrání po nových tělesech navíc dle Scheirichových slov komplikuje fakt, že přístroje detekují nejen nově objevené asteroidy, ale i ty dávno známé, kterými se to na jejich snímcích oblohy jen hemží.

Hranice mezi chybou měření a objevem roku je tenká

Jak Petr Scheirich zmiňuje, i v případě objevení Oumuamuy šlo spíše o šťastnou shodu náhod. A to nejen skutečnost, že havajský teleskop  v tom správném okamžiku pozoroval tu správnou část oblohy. Nechybělo mnoho a detekce tohoto objektu byla automaticky vyhodnocena jako chybné měření kvůli netypické dráze, jež nezapadala do klasického schématu.

"Naštěstí, než byl vyřazen jako falešná detekce, měření se sešlo již tolik, že bylo zřejmé, že jeho dráha je skutečně zajímavá. Objev tohoto tělesa byl důležitým poučením a 'vyřazovací proces' nejspíše dozná změn, aby nám příští podobné průlety již neunikly," dodává.

Nakonec právě neobvyklá hyperbolická letová dráha Oumuamua přivedla vědce k poznání, že k nám přilétá z jiné sluneční soustavy a zase do ní zmizí.

Jak popisuje astronom, po hyperbolické dráze se pohybují tělesa, jejichž rychlost je příliš velká, než aby zůstala gravitačně vázána u Slunce na nějaké eliptické nebo kruhové dráze. Nabízí analogii s golfovou jamkou a míčkem - pokud umístíme míček do jamky malou rychlostí, bude v ní oscilovat nebo kroužit. Když ho ale pošleme příliš rychle, míček jamkou projede a na druhém konci zase vyskočí ven.

"A to je právě analogie objektu, který jsme nyní detekovali. Už mimo sluneční soustavu se pohyboval tak rychle, že jej Slunce nedokáže svou gravitací udržet - pouze změní jeho směr, ale objekt nakonec uletí pryč," dodává.

Těleso 1I/2017 U1 putovalo Mléčnou dráhou stamiliony let, než se nakrátko dostalo do naší sluneční soustavy. Pak začal velký hon na vzácného a dlouho očekávaného návštěvníka. Vědci se snažili vytěžit maximum z jeho krátkého průletu a dozvědět se o něm co nejvíce. Upíraly se na něj proto dalekohledy z celého světa.

Podlouhlý, načervenalý a záhadný

Co zjistily?

Ve své analýze vědci uvedli, že Oumuamua je docela podobný některým asteroidům naší sluneční soustavy. To naznačuje, že složení planet, jako jsou ty naše, by mohlo být typické i pro jiná místa naší galaxie.

Těleso měří asi 400 metrů na délku a 40 metrů na šířku, otáčí se kolem vlastní osy a trvá mu to 7,3 hodiny. Má načervenalou barvu, což může naznačovat, že obsahuje organické látky bohaté na uhlík.

Podle Scheiricha však posel přináší kromě odpovědí i otázky. Jednu zásadní vyvolává zejména jeho velice protáhlý tvar.

"Je to náhoda, že zrovna první mezihvězdný objekt, který jsme detekovali, je takto protažený? Nebo se za tím skrývá nějaká další informace, která nám zatím uniká?" ptá se astronom.

A nabízí další záhadu. Měření sice naznačila, že svým složením se posel podobá objektům z vnější sluneční soustavy - jádrům komet, má to ale jeden háček.

"Tato tělesa při přiblížení ke Slunci uvolňují kvůli zahřátí vodní páru a další plyny. Ačkoliv se objekt přiblížil Slunci velice blízko, blíže než planeta Merkur, neuvolnilo se z něj nic a my nevíme proč. Je možné, že odpovědi nebudeme znát dříve, než objevíme další podobná tělesa."

Posel se zasloužil i o vytvoření nové kategorie "mezihvězdné objekty" a byl do ní zapsán na historicky prvním místě. Začal tak podle astronoma psát zcela novou kapitolu tohoto oboru.

"Otevírá se nám možnost téměř 'hmatatelného' studia částí vesmíru, které jsme až doposud studovali pouze na dálku. Samozřejmě i tento objekt studujeme pouze na dálku, ale ta vzdálenost je mnohem menší. Další kapitolu bychom začali psát, kdyby se nám k nějakým podobným objektům podařilo vyslat sondy, uzavírá astronom Petr Scheirich z Oddělení meziplanetární hmoty v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově.

Video: Tak astronomové probádali posla z mezihvězdného prostoru

Mezihvězdné objekty jsou velmi nestálé a těžko viditelné, tudíž jde o opravdu jedinečné pozorování. | Video: ESOcast |  01:19

autor: Zuzana Hronová | 7. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama