Praha – "Mým dětstvím se prolíná pivovar jako červená nit. Bydleli jsme dohromady s mojí právovárečnou babičkou a pamatuji se, že mně jako malému dítěti místo pohádek vždy před spaním vykládala příběhy, které se odehrály v pivovaru,“ vzpomíná na dětství historička Jindřiška Eliášková, jejíž předkové patří k původním zakladatelům plzeňského pivovaru.
Povídali jsme si s ní mimo jiné o tom, proč se Češi zamilovali do zlatavého moku, jak se změnila chuť piva s příchodem moderních technologií a jaké bylo dětství v právovárečné rodině.
Aktuálně.cz: Kdy se pivo stalo naším národním dědictvím a podle statistik i trošku nešvarem?
Jindřiška Eliášková: Pivo je v českých zemích velmi rozšířeným a oblíbeným nápojem od nepaměti. Stovky městských, panských i šlechtických pivovarů zásobovaly obyvatelstvo našich zemí vydatně již od středověku. Pivo bylo v těch dobách často podáváno i dětem, což nám dnes přijde zcela nepředstavitelné.
Ale důvod byl zcela pragmatický. Oproti vodě, jejíž zdroje byly často kontaminovány a kvalita všelijaká, bylo pivo nápojem svým způsobem bezpečným. Voda v něm prošla varem a obsah alkoholu v tomto nápoji je nízký. Ale skutečným národním dědictvím se pivo v Čechách stalo právě až v 19. století, díky výborné kvalitě a chuti spodně kvašeného ležáku.
A.cz: Coby historička se snažíte zachovat historii pivovaru. Jak se vám povedlo propojit tradici s moderním pokrokem?
V devadesátých letech minulého století končila výroba piva v historických ležáckých sklepích. Nám se v pivovaru podařilo kontinuálně zachovat v malém objemu v provozu klasické spilky – tedy kvasné sklepy, kde probíhá hlavní kvašení v dřevěných spilečných kádích.
Zároveň jsme zachovali i provoz ve starých sklepích, kde pivo zraje v dubových ležáckých sudech. Zachovali jsme tento starý způsob kvašení a zrání, abychom měli možnost porovnávat chuťové a senzorické vlastnosti piva vyráběného tímto postupem a piva kvasícího a zrajícího v moderním technologickém vybavení.
A.cz: Jak náročné je udržovat tento "historický provoz"?
Výroba ve starých spilkách a sklepích by nemohla být zachována bez pivovarských bednářů – jak spilečné kádě, tak ležácké sudy musí být odborně ošetřeny, sudy po každém ležení nově vysmoleny, opraveny. Je třeba stavět nové sudy a kádě. A tak se nám v pivovaru podařilo uchovat provoz starobylého řemesla pivovarských bednářů.
Tento obor se již dávno nikde neučí. My si vychováváme mladé bednáře, kteří postupně nahrazují staré mistry odcházející do důchodu. Mám ohromnou radost z toho, že jsme toto řemeslo zachránili. Dnes je bednářská parta složena převážně z mladých mužů, kteří té práci rozumějí a budou ji zase předávat další generaci.
Historie vlastnictví Prazdroje:
„Pivovar nebyl před rokem 1945 akciovou společností, ale firmou s velmi zvláštní starobylou formou vlastnictví, které bylo neoddělitelně spojeno s vlastnictvím některého z měšťanských domů v Plzni. Namísto dividend se každý rok rozdělovat takzvaný výnos z práva várečného – a protože pivovar prosperoval, výnos práva byl velmi spolehlivým pravidelným příjmem. A tak si za první republiky mnoho lidí koupilo v Plzni za své celoživotní úspory třeba jen malý spoluvlastnický podíl na některém z měšťanských domů – jako investici na stáří. Když došlo ke znárodnění pivovaru, tito lidé zůstali často úplně bez prostředků. Díky iniciativě Spolku plzeňských právovárečníků došlo po letech k určité kompenzaci starých právovárečných podílů.“
A.cz: Jak moc měla modernizace vliv na chuť a kvalitu piva?
Naši předci měli vždy až posvátnou hrůzu z technických a technologických změn, které s sebou přinášela doba a které se dotýkaly vlastní výroby piva. V pivovaru se ale zároveň vždy dbalo na to, aby byla využívána ta nejmodernější technická řešení – od prvních parních strojů, přes strojové chlazení, elektrické osvětlení, rozvoz piva automobily atd.
Jakmile šlo ale o možnost přijetí technické novinky, která se dotýkala přímo vlastního výrobku, byli naši předchůdci velmi opatrní – velmi dlouho trvalo, než se odhodlali například stáčet pivo do lahví, zavést filtraci či přímý ohřev varných pánví řešit plynovými hořáky, a ne topeništi na uhlí. Vše se mnohokrát odzkoušelo a zkoumalo a prověřovalo, než k tomu správní rada vydala svolení. Takže i využití kvasných a ležáckých tanků, jediná změna ve druhé polovině 20. století, bylo podrobeno dle tradic pivovaru velkému a důkladnému prověření. A tak jako při jiných změnách v minulosti se ani tato změna neprojevila negativně na chuti a kvalitě piva.
A.cz: Přestože modernizaci přežili bednáři, předpokládám správně, že mnohé postupy a profese starého pivovaru najdeme už jen v tamním muzeu?
Práce v pivovaru v minulosti – to byla především velká lidská dřina. A je moc dobře, že ta největší dřina byla již dávno nahrazena stroji – máme čerpadla tam, kde dříve lidé museli přečerpávat hektolitry mladiny pomocí ručních pump. Sladovníky na humnech sladoven, kteří denně ručně přehazovali – starým pivovarským výrazem vidrovali - tuny klíčícího ječmene, nahradila moderní technika. A to zmiňuji jen zlomek profesí, jejichž práci ulehčilo moderní vybavení. V Pivovarském muzeu mohou návštěvníci vidět nástroje a nářadí, které se používaly při této staré řemeslné dřině.
A.cz: Prý máte zajímavou rodinnou historii, která se váže k plzeňskému pivovaru?
Z matčiny strany pocházím ze staré plzeňské právovárečné rodiny. Můj pra…pradědeček, plzeňský měšťan Norbert Starý, byl jedním z iniciátorů založení Měšťanského pivovaru v Plzni v roce 1839. Pět generací mých předků bylo s pivovarem přímo spojeno – ať již pracovně, či členstvím v Právovárečném výboru, později ve správní radě.
A.cz: Jaké bylo dětství v rodině s právovárečným odkazem?
Mým dětstvím se prolíná pivovar jako červená nit. Bydleli jsme dohromady s mojí právovárečnou babičkou a pamatuji se, že mně jako malému dítěti místo pohádek vždy před spaním vykládala příběhy, které se odehrály v pivovaru. Její tatínek byl vrchní sladmistr, měl v pivovaru služební byt, ona se v pivovaru narodila a strávila své dětství. Když jsem byla větší, vyprávěla mi i o těžkých dobách podniku za první i za druhé světové války.
A.cz: Pamatujete si, v kolika letech jste poprvé ochutnala pivo?
Jasnou vzpomínku nemám. Přímo u nás doma se pivo příliš nepilo, můj tatínek si spíš čas od času na dobré pivo zašel. Ale pamatuji se, že za mých vysokoškolských studií v Praze jsme na pivo jako studenti chodívali často.
A.cz: Co pivovar znamenal v průběhu své historie pro české země?
Pivovar znamenal velký a zásadní přelom v rozvoji celého českého pivovarnictví. Fantastický a rychlý úspěch nového typu piva, spodně kvašeného plzeňského ležáku, přiměl v historicky neuvěřitelně krátké době drtivou většinu pivovarů v Čechách k přechodu na výrobu tohoto piva. Vznikla tak celá nová kategorie piva Pils a ta je dodnes vzorem pro více než 70 % všech piv, která se na světě uvaří.
Světlý, spodně kvašený ležák tak změnil celé české pivovarnictví a tento obor podnikání se stal jedním z nejvýznamnějších hospodářských oborů v českých zemích. Po vzniku samostatného Československa pivovarnictví přinášelo lidem práci a republice mezinárodní věhlas.
PhDr. Jindřiška Eliášková
- vystudovala historii a archivnictví na FF UK a po škole nastoupila do Státního archivu v Plzni
- věnovala se památkové péči a po roce 1989 založila Spolek plzeňských právovárečníků
- v roce 1994 se stala členkou představenstva plzeňského pivovaru
- řadu let pracovala jako vedoucí oddělení rozvoje cestovního ruchu a péče o historické dědictví pivovaru
- dnes pracuje na pozici manažerka oddělení turistického ruchu a zachování pivovarských řemesel a tradic
A.cz: V rámci své práce se staráte o prohlídkové trasy. Jak moc se pivovarnický turismus proměnil v čase?
Návštěva pivovaru a prohlídka jeho provozů byla odedávna vyhledávanou a oblíbenou aktivitou. Do plzeňského pivovaru přicházeli návštěvníci každý všední den a samozřejmě nesměla chybět ochutnávka. Návštěvníky v minulosti byli především milovníci piva, kteří chtěli na vlastní oči vidět místo zrodu jejich oblíbeného nápoje. Dnes přijíždějí na prohlídku tisíce návštěvníků z celého světa, kteří v rámci návštěvy České republiky chtějí vidět slavný pivovar a seznámit se s výrobou mezinárodně uznávaného českého piva.
Dávno již nejde pouze o znalce či milovníky zlatého moku, lidé se dnes v rámci cestování zajímají o návštěvy významných podniků a seznamují se s jejich historií i současností. Takže už nejde pouze o pivovarnický turismus, ale o stále oblíbenější industriální cestovní ruch.