České Budějovice - Co mají společného žluťásek úzkolemý, modrásek černoskvrnný či hnědásek osikový? Všechno to jsou motýli, kteří v minulosti žili na rozsáhlých územích české přírody. Teď už je neuvidíte, protože vyhynuli, anebo jim vyhubení velmi vážně hrozí.
Poslední výsledky mapování českých denních motýlů ukázaly, že ze 161 druhů jich osmnáct vyhynulo a dalším šestnácti se natolik zmenšilo území, kde mohou žít, že prakticky vymírají.
"V různém stupni ohrožení je 73 druhů, tedy 51 procent z dosud přežívajících 143 druhů. Celkový počet vyhynulých a ohrožených druhů pak dosahuje plných 56,6 procent," uvádějí ve své zprávě Jiří Beneš a Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích.
Žluťásek přežívá už jen v Bílých Karpatech
Typickým příkladem motýla, kterému v současné době reálně hrozí vyhubení, je žluťásek barvoměnný.
V minulosti byl rozšířen po celé republice. V Čechách zcela vyhynul v sedmdesátých letech 20. století. Nejdéle přežíval na jihovýchodním předhůří Šumavy. Ve zhruba stejnou dobu zmizel i z navazujícího rakouského území.
Postupně se vytratil i z většiny území Moravy, kde dodnes přežívá pouze na jihovýchodě území v Bílých Karpatech. I tam se ovšem jeho počty drasticky snižují.
V současnosti je žluťásek barvoměnný nejohroženějším denním motýlem v republice, je na hranici vyhubení. Obdobná situace je také v okolních zemích, populace tohoto motýla se snižuje v Německu, Rakousku i Maďarsku.
Motýlům mizí jejich přirozené prostředí
Hlavním důvodem úbytku motýlů je to, že mizí jejich přirozené prostředí, které potřebují ke svému životu. Intenzifikace zemědělství a lesnictví, rozorávání mezí, konec úhorů, zánik luk či okrajů polních cest vede k vymírání mnohých druhů.
"Zemědělské i lesnické meliorace zničily v minulosti mnoho mokřadů, nadužívání insekticidů a chemických hnojiv vytlačilo citlivější druhy motýlů ze zemědělské krajiny," uvedli ve své zprávě experti Entomologického ústavu.
"Největší hrozbou pro motýly žijící mimo les je však v současnosti zalesňování takzvaných neplodných půd," upozorňují entomologové Jiří Beneš a Martin Konvička.
Mezi nejohroženější motýly patří druhy řídkých světlých lesů žijících v tradičních pařezinách. Současné lesnické hospodaření preferující stinné vysokokmenné porosty ovšem nedává těmto motýlům žádnou šanci.
Mizí i další drobní živočichové
Kromě motýlů z české přírody mizí i další drobní živočichové, ačkoli pro ně nejsou tak podrobné údaje o jejich rozšíření.
"I útržkovité poznatky přírodovědců ukazují, že podobně jako denní motýli na tom jsou i některé skupiny nočních motýlů, pavouci, blanokřídlý hmyz či listorozí brouci," varují odborníci z Entomologického ústavu Akademie věd.
Podle nich existuje jen jedno řešení, jak zabránit úbytku čtvrtiny až poloviny druhové bohatosti země: ochránit zbývající území, kde tyto druhy žijí, a pokusit se o návrat vhodného prostředí i do jiných krajů.
