Setkání, které změnilo život

Dopoledne a časné odpoledne 20. ledna proběhlo všedně. Klid byl však jen zdánlivý. Skutečné drama, které případ katapultovalo do mezinárodního povědomí, se odehrálo kolem půl čtvrté odpoledne.

Tři mladé ženy - sestry Liliane Fátima da Silva (16) a Valquírie Aparecida da Silva (14) spolu s jejich starší kamarádkou Kátií Andrade Xavier (22) - se vracely z práce a zvolily si zkratku přes opuštěný, zarostlý pozemek v městské části Jardim Andere. Právě tam, jen několik metrů od nich, si všimly podivné postavy skrčené u zdi.

Jejich prvotní reakce byla směsicí zvědavosti a strachu. Okamžitě jim bylo jasné, že se nedívají na člověka ani na zvíře. Později, v sérii rozhovorů, které otřásly Brazílií, popsaly svůj zážitek. Viděly "stvoření, které nevypadalo ani jako člověk, ani jako zvíře". Detailní popis byl mrazivě konkrétní: tvor měl na hlavě něco jako tři malé rohy nebo výstupky, kůži tmavě hnědé barvy, která vypadala, jako by byla potřená nějakým olejem, a obrovské, vypoulené červené oči bez zřetelných panenek či bělma. Postava se zdála být slabá a zraněná. Dívky, paralyzované hrůzou, se po několika vteřinách strnulého pohledu daly na útěk.

Jejich svědectví, které se díky matce jedné z nich rychle rozšířilo po městě, se stalo základním kamenem celého případu. Vyšetřovatelé včetně Vitória Pacacciniho později zdůrazňovali klíčový fakt: dívky neměly žádný motiv si něco takového vymyslet. Naopak, jak Pacaccini napsal, "v zájmu vlastního klidu se mohly dohodnout na mlčení a nic nezveřejňovat". Místo toho čelily výsměchu, tlaku a psychické zátěži, ale ze své výpovědi nikdy neustoupily. Právě tato neochvějná konzistence jejich příběhu je jedním z nejpřesvědčivějších, a zároveň nejvíce znepokojujících, aspektů celé záhady.

Na ilustračních snímcích jsou zachyceny svědkyně incidentu ve Varginha (Brazílie, 1996) a umělecké ztvárnění tvora, kterého na místě setkání údajně pozorovaly.