„V nádražce si pivo vybírá vás,“ říká nadšenec, který mapuje výčepy na českých perónech

S Vencou Kahánkem jsme se potkali jak jinak než v jedné z nádražek, které už několik let systematicky mapuje.

Už při vchodu do ní je cítit typický, lehce nakyslý pach piva a na dřevěný bar nám přistanou dva půllitry, které se v srpnovém vedru ihned orosí.

Související

Lživá legenda o vepřo knedlo zelo. Národní jídlo z něj udělal podvod na cizince

Na tomhle malém pražském nádraží má zdejší výčep i zahrádku, tak neváháme a usadíme se u stolu, od nějž je výhled na kolejiště, kterým jednou za čas projede vlak.

Áčková nádražka s prvotřídním výhledem

„Tohle by podle kategorizace kolegů z profilu Vágus.cz byla nádražka typu A, tedy přímo v nádražní budově,“ vysvětluje mi Venca Kahánek, zatímco s výrazem profesionála hodnotí natočenou čepici piva i přijíždějící vlak.

Jen pro doplnění, B jsou v nejbližším okolí nádraží, často v nějaké související budově, C už jsou třeba o něco dál, ale s nádražím a vlaky stále souvisí.

Jak se 33letý inženýr dostal k půllitrům na perónu? „To přišlo tak nějak samo. Já mám od malička hrozně rád vlaky a ani v dospělosti mě to nepřešlo, jen k tomuhle koníčku s věkem přibylo i ochutnávání piva. A když to spojíte, jste v nádražce,“ směje se.

Před lety se hodně věnoval geocachingu, tedy hře, při níž s pomocí GPS hledáte důmyslně schované krabičky na běžných i zajímavých místech.

Spolu s výpravami za „keškami“ začal jezdit vlakem i dál od domova a časem začal nádražky mapovat na svém soukromém profilu na Twitteru.

Pak se zapojil do profilu Nádražky, který na Facebooku a Instagramu spravovali manželé Zapletalovi, a před čtyřmi lety jej převzal. Od té doby vyráží na cesty po Česku s jasným cílem: Zjistit, jak to s těmi nádražkami je.

Největší peklo jsou navazující vlaky

„Já vím, že ty skvěle navazující spoje většina lidí oceňuje, jak jim to jede, ale jak se pak máte stihnout stavit na jedno ve zdejší nádražce?“ popisuje jednu ze zásadních obtíží.

A přiznává, že nejednou už si nechal vlak ujet, protože se mu tam zkrátka dobře sedělo a povídalo.

Potkávání se štamgasty těch poctivých výčepů je prý jedna z nejlepších částí celé téhle práce.

„Taková ta klasická nádražka v sobě má trochu sentimentu,“ říká Venca rezolutně. To je ostatně i to, co mu lidi často píší do komentářů k příspěvkům: „Můj praděda tady dělal na dráze.“ „Sem jsme před patnácti lety chodili po flámu ve dvě ráno.“

Velkou radost Vencovi udělalo i to, že mu pod fotky párkrát napsal i spisovatel Jaroslav Rudiš, který je známý svou zálibou ve vlacích a železnici nejednou přenesl na stránky knih.

Letní cesty po Česku

Venca někdy cestuje sám, někdy s kamarádem, někdy dostává recenze od sledujících. „Není to tak, že bych cesty plánoval podle toho, kde je nebo není nádražka,“ uvádí hned na pravou míru.

„Spíš vždycky někam jedu a cestu spojím s návštěvou míst, která jsou při cestě. Ale ano, tu cestu si podle potřeby umím kreativně upravit,“ přiznává.

Teď naposledy si cestou do Prahy objel třeba Veselí nad Lužnicí nebo Příbram, leckde přitom nebyl poprvé.

Zobrazit
16 fotografií

V létě, kdy má víc času, si totiž obvykle koupí čtrnáctidenní Jízdenku na léto a vypravuje se kolem dokola vlasti.

Pochází z Kopřivnice a kromě vlaků má ještě moc rád dlouhé běhy, takže když počasí dovolí, rád si i do nějaké vzdálenější nádražky zaběhne, dá si pivo a vlakem pak vyrazí zpět.

Související

Vystudoval lesnictví, teď peče v paneláku nejlepší štrúdly v Praze. Jezdí pro ně i zákazník z Tchaj-wanu

Zatímco nám ukazuje svá hodnocení jednotlivých podniků na profilu Nádražek, ke každé vypráví nějakou historku navíc, která se do popisku nevešla.

Kde mají dobře nachlazené krýgly, s kým se kde zapovídal, kde dělají nejlepší boršč a kde prostě musíte ochutnat jejich úžasné klobásy.

Jak se pozná dobrá nádražka?

Téměř u každé to končí shodně: „Zajeďte si tam.“ Vencova filozofie je totiž od začátku stejná: Nechodí podniky pranýřovat, chodí dávat objektivní zprávu o stavu českých nádražek a některé třeba i zachránit před zapomněním.

„Pár už mi jich za ty roky samozřejmě zavřeli a zůstaly z nich jen vzpomínky, obecně ale nemám pocit, že by nádražních podniků nějak radikálně ubývalo,“ říká optimisticky.

U většiny recenzí samozřejmě nechybí půllitr piva, ale jak Venca říká: „Tady si pivo nevybíráte vy. Tady si pivo vybírá vás.“

Díky specifickým podnikům ochutnal ledacos, vesměs se ale všude točí komerční pasterovaná piva, i když výjimky se v podobě speciálů nebo řemeslných piv na čepu i v lahvích taky najdou.

Někoho mezi fotkami z výčepů překvapí šálek perfektně připraveného cappuccina a croissantu, ale podoba dnešních nádražek je zkrátka různorodá.

„Tahle fotka je zrovna z Fantovy kavárny, dnešního Foyer café, na pražském Hlavním nádraží. Někdo může protestovat, ale je přímo v nádražní budově, navíc s bohatou historií, a ukazuje další podobu nádražního podniku,“ směje se Venca mému překvapení.

Fenomén, který je třeba popsat

A rovnou ukazuje další sporná místa, která by někdo za nádražku neoznačil, třeba výčep na konečné tramvaje na pražském Spořilově (však tramvaje taky jezdí po kolejích) nebo budovu ostravského letiště, kam vlaky rovněž pravidelně zajíždějí.

Ne každou nádražku ale bere. Jakmile se z ní stane strojová prodejna nebo řetězcová kavárna, kouzlo mizí. „Po rekonstrukcích nádraží někdy ztrácejí duši,“ krčí rameny.

A dodává, kam naopak zajet: Do Ústí nad Orlicí, kde mladí majitelé otevřeli nový podnik, Hranice na Moravě, Jedlové, Zábřehu na Moravě.

Mezi jeho oblíbené podniky patřila i rožnovská nádražka. Když se s ní město loučilo, čekal poloprázdné nástupiště. „Myslel jsem, že tam budeme samí nějací podivíni, ale přišlo tři, možná čtyři sta lidí,“ vzpomíná.

Možná i proto fotí dál. Než u dalšího perónu zhasnou, stihne aspoň připít.

Zdroj: autorský článek, nadrazky.eu