


Když se Marcela Kvello před sedmnácti lety stěhovala kvůli lásce z Chebu do Norska, plánovala, že zůstane jen na chvíli. Dnes na norském venkově vychovává dvě děti, učí na střední škole a o svém životě v Norsku píše blog. „Přes zimu se tady člověk zklidní. Zapálíme krb, vezmu si knížku. Je to hlavně o nastavení,“ říká.

Když spolu mluvíme, Česko už má za sebou první horké dny. V norském vnitrozemí je jedenáct stupňů a vytrvalý déšť. A podle předpovědi se na tom v nejbližších dnech nic zásadního měnit nebude. Norové ale mají na počasí jednoduchý recept: neřešit ho. Děti jsou venku prakticky za každých podmínek – už od školky. Můžou se válet v bahně, moknout, umazat od hlavy k patě. Podstatné je jediné: správné oblečení.
„Moje maminka se vždycky směje, že u nás nejde schovat zimní oblečení. Stačí, aby foukalo trochu jinak, a zase potřebujete čelenku a rukavice,“ říká Marcela Kvello. Norové podle ní skutečně žijí venku. „Rozdíl proti Česku je, že když jdete do přírody, tak opravdu jdete do přírody. Nečeká vás v horách hospoda s párkem a pivem,“ dodává se smíchem.



Když bylo Marcele Kvello z Chebu osm let, její maminka se vrátila z cesty po Skandinávii. Psal se začátek devadesátých let, hranice se právě otevřely a cesta vlakem na sever Evropy byla pro mnoho Čechů symbolem nově nabyté svobody. Domů tehdy přivezla fotografie nekonečného světla, severské krajiny a vyprávění o místě, kde v létě slunce téměř nezapadá.
„Vždycky říkám, že za to může moje maminka,“ směje se dnes dvaačtyřicetiletá žena, která už sedmnáct let žije v Norsku. O každodenním životě v Norsku píše na profilu Sob na smetaně.
Usadila se v regionu, který má mezi Nory zvláštní pověst. „Já tomu občas říkám norský Texas,“ popisuje s nadsázkou. Oblast na sever od Trondheimu je silně zemědělská a lidé z Osla i z jihu země ji vnímají jako venkov. Na norské poměry jde ale o regionální centrum - s nemocnicí i univerzitou, což není u měst této velikosti samozřejmost.
Původně přitom Marcela viděla svou budoucnost úplně jinde. „Vždycky jsem měla blízko k jazykům. V sedmnácti jsem byla jako au pair v Anglii a spíš jsem si myslela, že skončím tam,“ říká. Vystudovala angličtinu, během vysoké školy odjela na Erasmus do Vídně. Po návratu do Prahy se ale náhodou seznámila s mužem, který její plány zásadně změnil.
„Strašně jsem se zamilovala. Čekala jsem už jen na státnice, pracovala jsem v jazykové škole a říkala si: tak to zkusím. Odstěhuju se na chvíli do Norska, zjistím, jaké to je žít tam a žít s ním. Pak se vrátím.“ Na státnice se sice ještě vrátila. Jinak už ne.
První týdny byly pro mladou Češku šok. Nejen kvůli únorové tmě a zimě, ale i kvůli samotnému životnímu rytmu. „Znala jsem jen tehdejšího přítele a v zimě se v Norsku seznamuje dost špatně. Lidé jsou zalezlí doma,“ vzpomíná. Práci našla ve školce – a tam přišel další kulturní střet.
„Byla jsem zvyklá z českých školek na procházky za ručičku. Tady jsme naložili tříleté děti do minibusu, odjeli na zamrzlé jezero chytat ryby, pak jsme je v lese uložili do spacáků, aby si odpočinuly, a večer jsme se vrátili domů,“ popisuje. Překvapivé pro ni bylo i složení personálu. „Ve školce pracovalo hodně mužů. V Česku jsem na to vůbec nebyla zvyklá. Byli to úžasní kolegové a přinášeli mezi děti úplně jinou energii.“
Dnes učí na střední škole angličtinu a němčinu. Když mluví o rozdílech mezi Českem a Norskem, často se vrací právě ke školství. Její děti – třináctiletý syn a desetiletá dcera – dosud prakticky neznají známky. „Prvních sedm let školy nedostaly jedinou známku. Nikdo nedělá žebříčky, nikdo nesrovnává. Až v osmé třídě začíná klasické známkování,“ říká. Tenhle přístup jí dává smysl. „Hlavně u malých dětí mi přijde známkování zbytečně demotivující.“



Podobně vnímá i širší společenské rozdíly. „V Česku je mnohem větší tlak na výkon. A taky určitý elitářský přístup. Tady si nikdo nepíše tituly před jméno a vlastně to nikoho nezajímá. Společnost je mnohem plošší.“
Na zvykání si na sever ale vzpomíná i z jiné stránky - na dlouhé zimy, mráz a období, kdy slunce na týdny zmizí. Dnes už to ale nepopisuje jako nevýhodu. „Člověk se zklidní. Zapálíme krb, vezmu si knížku. Je to hlavně o nastavení,“ říká.
Do Česka se vrací několikrát ročně – v létě i na Vánoce. Děti mluví česky, přesto se cítí být víc Norové než Češi. A ona sama? „Myslím, že jsem tak půl na půl,“ říká s váháním. Většinu dne dnes tráví v norštině nebo angličtině, přijala místní způsob života i pohled na svět. Přesto v ní zůstává něco, co se nedá úplně přepnout.
„Vždycky to cítím v létě, když přijedeme do Česka. To české léto má nějakou zvláštní vůni. Ani neumím vysvětlit jakou,“ popisuje. Někdy si doma pustí české písničky. „A občas mi u toho tečou slzy,“ dodává. Po sedmnácti letech na severu už ví, že člověk nemusí patřit jen k jedné zemi – někdy může být doma na dvou místech zároveň.
Zdroj: autorský text



Británie, Francie a Německo podporují návrh prezidenta Volodymyra Zelenského na přímý dialog mezi Ukrajinou a Ruskem. Lídři zároveň nabídli pět bodů, které podle nich musí být splněny pro dosažení trvalého a spravedlivého míru.



Běloruský prezident Alexandr Lukašenko ve svém sobotním projevu prohlásil, že se jednotky jeho země do bojových operací na Ukrajině nezapojí. Rázně odmítl možnost vyslání běloruských občanů na frontu s tím, že odmítají sloužit jako „kanónenfurt“ pro cizí zájmy. Jedním dechem však ujistil, že Minsk zůstává klíčovým partnerem Moskvy a v případě potřeby je připraven ji bránit.



Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) v pondělí předloží vládě zákon, který zruší televizní a rozhlasové poplatky. Po úterním jednání pracovní skupiny o veřejnoprávních médiích to na síti X uvedl premiér Andrej Babiš (ANO). O výši částky, kterou by Česká televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo) měly místo toho dostat ze státního rozpočtu, bude podle něj kabinet v pondělí diskutovat.






Izrael vyzval v úterý ráno k evakuaci města Súr na jihu Libanonu. Píší to agentury, podle kterých se evakuační výzva týká i křesťanské čtvrti, na které se předchozí podobné výzvy nevztahovaly. Výzvy Izrael vydává před tím, než uskuteční údery. Evakuační výzva se týká i okolí města a tábora palestinských uprchlíků.