Brullie kvůli tomu musel podstoupit dvou a půl hodinovou operaci. Díky kolíku o délce jednoho palce (přibližně dva a půl centimetru) ale teď bude i po pokousání od sousedova psa, moci opět skákat.

"Lidi říkají, že jsem se musela zbláznit, když se tolik starám o žábu. Ale já nemohla snést ten pohled, jak Brullie trpí," říká dvaašedesátiletá majitelka Anne Mearns.

Žáby rády skáčou a tak majitelka nechtěla nechat svého miláčka chromého.

"Lámalo mi to srdce, protože jsem věděla, že bez operace se už nikdy nebude moci hýbat. Tak jsem si pospíšila k veterináři a poprosila ho, zda by mohl Brullieho operovat," dodává Anne.

Přestože veterinář nad rozhodnutím nechat operovat žábu dlouho kroutil hlavou a nechápal, proč se někdo tak moc stará o žábu, s operací nakonec souhlasil.

"Bylo to hodně nervózních několik hodin, když jsem čekala, jak operace dopadne. Ale teď se už uzdravuje a poskakuje po zahradě. A podle rentgenů by na tom měl brzy být jako dřív," pochvaluje si šťastná majitelka.

Díky protéze na svobodu

Anne je odbornicí na zvířata žijící ve volné přírodě a píše učební materiály pro školy. Podle ní je to poprvé, co jakákoliv žába podstoupila operaci, aby jí byla nahrazena zlomená noha.

A tak si po anestezii trochu popletený Brullie opět užívá pohybu v Annině domě poblíž Johannesburgu v Jižní Africe. A to i navzdory jizvě po devíti stezích, kterou má na boku.

Starostlivá Anne je ráda o to víc, že tento druh skokana se stává poměrně vzácným. "Tento druh skokana velkého se nachází pouze v této oblasti. A i zde je stále vzácnější."

A jaké jsou další plány Anne a Brullieho? Kupodivu se jejich osudy i přes veškerou Anninu náklonnost oddělí.

"Ještě to potrvá pár týdnů, ale když už jsem ho vyléčila a za chvíli bude zcela zdráv, nemůžu se dočkat, až ho pustím do přírody, do jeho milovaných bažin.