


Okresní přebor, Most!, Čtvrtá hvězda nebo Dobré ráno, Brno! patří k titulům, které se výrazně zapsaly do české televizní tvorby. Jejich scenárista a režisér Jan Prušinovský by se přesto jen nerad pasoval do role uznávaného filmového tvůrce, který už přesně ví, co dělá. Naopak. Svou profesní dráhu s nadsázkou označuje za „řízený omyl“.
„Já jsem si přál dělat filmy už jako teenager, to přání a ta touha tam byla. Měl jsem film opravdu hodně rád,“ vzpomíná Prušinovský v podcastu Čestmíra Strakatého. Pražská FAMU pro něj ale dlouho působila jako nedosažitelný svět: „Chodil jsem okolo tý filmový školy, říkal jsem si: Ty jo, já se svým zázemím vlastně nemám absolutně šanci.“
Nakonec se přihlásil a přijali ho.
Jeho rodinné prostředí bylo filmovému světu vzdálené. Otec pracoval jako řidič kamionu, matka jako zahradnice. Právě prázdninové cesty s otcem ale podle všeho zanechaly v Prušinovském stopu, která je v jeho tvorbě patrná dodnes.
„Já jsem se tam tak strašně nudil, že jsem si tam něco psal a dělal jsem tam různý krávoviny v tom autě s tátou,“ vypráví. Velká města díky tomu poznával z poněkud nezvyklé perspektivy – místo historických center viděl především jejich okraje a průmyslové části.
A právě periferie ho dodnes přitahují víc než naleštěná centra. „Když přijedu do nějakýho velkýho města, tak víc než ty chrámy obdivuju metro a chci jezdit někam za roh. Kde jsou tady ty továrny? To mě zajímá,“ říká.
Není tedy náhoda, že si tolik jeho příběhů všímá obyčejných lidí, manuální práce nebo prostředí, která česká obrazovka dlouho přehlížela. Sám má pocit, že mu vlastní původ v tomto směru pomáhá. „Myslím si, že mi to jde líp, protože to mám prostě zažitý, odžitý. Je to prostě my class,“ říká. A kořeny podle něj nemá cenu ze sebe násilně setřásat. „Myslím si, že je dobrý to ze sebe nesetřásat a nestydět se za to.“
V deseti epizodách komediální série se spolu s mladým prvoodsouzencem Davidem Broulíkem diváci naučí, jak ze zubního kartáčku vyrobit vibrátor a z ramínka kuš.

Humor, který se stal jedním z poznávacích znamení jeho tvorby, přitom dlouho vůbec nevnímal jako svůj talent. První zkušenost s tím, že dokáže ostatní pobavit, přišla už na základní škole. Se spolužáky vydával školní časopis a po vzoru Šimka a Grossmanna psal povídky inspirované lidmi ze třídy. Spolužáci pak chtěli další pokračování.
Později na tuto zkušenost skoro zapomněl. „Já jsem si myslel, že jsem strašně vážnej, a lidi se tomu smáli,“ říká. Teprve na FAMU ho pedagogové upozornili, že humor má v textu přirozeně. „Říkali mi: Ty jo, hele, ty máš smysl pro humor v tom textu. A já jsem si to vůbec neuvědomoval.“
Psaní je přitom dodnes částí práce, která ho baví nejvíc. „Největší zábava v tom profesním životě je pořád to, sednout si k počítači a psát.“ Neznamená to ovšem, že všechno, co při tomto nadšení vznikne, také přežije. „Já se bavím vlastně i tím procesem. Jsem strašně rád v tom světě a pak třeba zjistím, že to je blbý,“ přiznává. Někdy se tak dvě hodiny skvěle baví něčím, co nakonec skončí v koši.
Zatímco diváci mohou Okresní přebor nebo Most! považovat za fenomény, Prušinovský se ke své vlastní tvorbě staví podstatně zdrženlivěji. „Já pořád nemám pocit, i když to dělám strašně dlouho, že jsem v tom etablovanej,“ říká. Na označení „věčný amatér“ reaguje jednoduše: „Ano. A nechtěl bych, aby mi to někdo bral.“
Dokonce ani úspěšné projekty pro něj nejsou důvodem dlouho se ohlížet. Potěší ho, když mu lidé řeknou, že mají jeho seriály rádi, jenže sám se k hotovým věcem vrací spíš kriticky.
„Mě strašně těší, když mi někdo říká, že se mu líbí ty věci a že jsem už toho tolik pěknýho udělal,“ přiznává. „Ale zároveň nad tím moc nepřemýšlím zpětně. A když nad tím přemýšlím, tak spíš nakonec skončím u toho, co všechno je na těch věcech špatně.“ Raději projekt uzavře a začne přemýšlet o dalším. „Je krásný, že se lidem líbí Okresní přebor, ale já to nemůžu sdílet, protože pracuju na něčem jiným.“
Ještě do pětatřiceti (dnes je mu sedmačtyřicet) přitom podle svých slov ani nebral scenáristiku a režii jako jisté povolání. „Vždycky jsem měl nějaký zadní vrátka, vždycky jsem u toho něco dělal a nemohl jsem se spolehnout na to, že mi nějakej ten projekt vyjde.“
Paradoxem jeho kariéry je, že jeho seriály zná téměř každý, zatímco sám Prušinovský může zůstávat relativně nenápadný. A právě tak mu to vyhovuje.
„Já jsem schovanej za tím, jsem s tím spokojenej. Jsem rád, že se jim líbí ty věci,“ říká. Dokonce se mu stává, že lidé milují jeden z jeho projektů, ale netuší, že je podepsaný i pod několika dalšími. Fanoušek Čtvrté hvězdy tak například nemusí vědět, že stejný člověk stojí také za Mostem!, Autobazarem Monte Karlo nebo Okresním přeborem. Prušinovskému to připadá vlastně příjemné.
Anonymita má navíc praktickou výhodu: může nerušeně sledovat lidi kolem sebe. „Můžu jít v pohodě na ulici a můžu se občas zastavit u nějaký situace a pozorovat lidi,“ říká. Doba mobilních telefonů mu v tom podle něj práci ještě usnadnila. „Oni nevidí, že se koukáte na to, na co oni se koukají v těch telefonech.“ Právě z podobných drobných situací pak může čerpat energii a materiál pro své příběhy.
Přestože dlouhé roky trávil psaním především sám, dnes už samotu při tvorbě nevyhledává za každou cenu. „Když to dělám sám, tak se cejtím takovej trošku opuštěnej,“ přiznává. Spolupráci přirovnává k tenisu: je lepší hrát proti živému soupeři než jen odpalovat míček o zeď.
Velmi důležitou roli má v jeho tvorbě také manželka. Je první čtenářkou, kritikem i člověkem, s nímž své nápady konzultuje. Na otázku, zda ho „drží nad vodou“, odpovídá bez velkého rozmýšlení: „Dá se říct, že mě drží nad vodou.“
Popisuje ji jako svého druhu spolutvůrkyni, která sice samotné texty nepíše, ale pomáhá mu je redigovat. A její úsudek bere velmi vážně. „Tam je ta maximální důvěra. Totální,“ říká.
To ovšem neznamená, že ji pokaždé poslechne. Když se mu nějaký nápad líbí a manželka ho odmítne, někdy ho do scénáře nenápadně vrátí až při natáčení. Pak čeká na výsledek. Občas nakonec skutečně skončí ve střižně, jindy žena změní názor. „Někdy se mi samozřejmě stane, že žena řekne: ‚Ty jo, to je dobře, že se to tam vrátilo, to je hezký. Takhle jsem si nemyslela, že to…‘“ popisuje jejich tvůrčí přetahování.
Podobně otevřeně přistupuje i k lidem na place. Režisér podle něj musí mít jasnou představu, zároveň ale nesmí podlehnout dojmu, že právě jeho nápad je automaticky nejlepší.
„Naučil jsem se hlavně to, že představy některých těch lidí jsou lepší než ty vaše,“ říká. Když do příběhu pustí názory herců a dalších spolupracovníků, mohou se podle něj objevit nové tóny, které výsledku pomohou. Proto místo tvůrčího postoje „moc mi do toho nechoďte“ volí opačný přístup: „Já prosím o nápady.“
Za desítkami známých scén, hlášek a postav tak podle Prušinovského nestojí sebejistý autor, který má od prvního okamžiku všechno perfektně promyšlené. Spíš člověk, který si dodnes nechává prostor pochybovat, přepisovat a měnit názor.
Možná právě tím se dá vysvětlit i jeho trochu paradoxní vztah k vlastní kariéře. Tvrdí, že je věčný amatér, přestože vytvořil projekty, které se staly součástí české popkultury. A když se ho úspěch pokouší přesvědčit o opaku, raději už přemýšlí nad dalším příběhem.
Zdroj: Čestmír Strakatý

Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Góly, rekordy i příběhy za nimi. Každé ráno vám pošleme výsledky, rozhovory a aktuální dění ze světa sportu přehledně na jednom místě.



Evropské země se připojí k dalšímu jednání o možnostech ukončení ruské války proti Ukrajině, řekl ve čtvrtek podle agentury Interfax americký zmocněnec Steve Witkoff po schůzce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Dodal, že to považuje za velmi důležitou událost.



Izrael ve čtvrtek zakázal vstup na své území francouzskému krajně levicovému politikovi a možnému prezidentskému kandidátovi Jeanu-Lucovi Mélenchonovi. Lídr strany Nepodrobená Francie (LFI) patří k francouzským politikům, proti kterým se izraelští představitelé vymezují nejhlasitěji. Mélenchon a LFI zastávají propalestinské postoje.



Sledujte online přenos z utkání fotbalové Ligy národů mezi Českem a Španělskem.



Klesající preference a nečitelnost ODS. To jsou podle náměstka děčínského primátora Narcise Tomáška (ODS) důvody ke svolání mimořádného kongresu občanských demokratů. V rozhovoru pro Aktuálně.cz Tomášek řekl, že nevidí problém pouze v šéfovi ODS Martinu Kupkovi, stínové vládě nebo předsednictvu. Ale v tom, že vedení podle něj učinilo stranu nepřehlednou.



Šéf americké společnosti Nvidia Jensen Huang rezignoval, s okamžitou platností odstupuje z funkce prezidenta, výkonného ředitele i člena správní rady. Firma, která je klíčovým hráčem v budování infrastruktury pro umělou inteligenci (AI), to ve čtvrtek oznámila v tiskové zprávě. Huang podle médií v poslední době čelil skandálu kvůli vztahu s ženou, která je podezřelá ze špionáže pro Čínu.