


Když architekt Jan Šépka přišel na stavební úřad s návrhem organické dřevostavby na jediné betonové noze, úřednice mu řekla: „Mně se ten dům sice nelíbí, ale nemám jediný důvod ho nepovolit.“ Dnes patří takzvaný Dům v sadu v pražských Kyjích k ikonám moderní české architektury. Po deseti letech má však nečekané pokračování: jeho majitelce se narodila dvojčata a unikát míří do prodeje.
Když architekt Jan Šépka v roce 2011 poprvé vstoupil na svažitý pozemek v pražských Kyjích, nechtěl zahradu v údolí říčky Rokytky připravit o její největší kouzlo – vzrostlé ovocné stromy a ničím nerušený výhled.
Šest stromů dávalo zahradě vlastní charakter, prudký svah zase architektovi připravil úkol, jak do něj usadit dům, aniž by okolí připravil o jeho největší přednosti.



Pozemek patřil rodičům jeho kamarádky. Se svým partnerem tehdy hledala netradiční bydlení a neplánovala rodinu. Šépka tak dostal prostor hledat řešení, které by se vymykalo obvyklé představě o rodinném domě. „Základní myšlenku bych stručně označil jako dům v sadu,“ říká architekt z ateliéru Šépka architekti. Nechtěl, aby stavba zahradě dominovala. Měla mezi stromy působit přirozeně, jako by tam patřila odjakživa.
Výsledkem je dřevostavba o užitné ploše přibližně 80 metrů čtverečních. Její půdorys vychází z kruhu, který na jižní straně přechází do dvou čtvercových částí. Celý dům se skládá z nepravidelných trojúhelníkových ploch. Zvenčí připomíná organický útvar, který se nad svahem nadzvedl a mezi stromy hledá své místo.

Prudký svah mohl stavbu výrazně prodražit. Klasické základy by vyžadovaly rozsáhlejší zásah do terénu a vyšší náklady. Majitelka měla omezený rozpočet, proto Šépka hledal způsob, jak uskutečnit svou představu bez zbytečných výdajů.
Dům nakonec stojí na jediné betonové noze. Železobetonová konstrukce omezuje zásah do svahu a podle architekta ušetřila přibližně půl milionu korun. K domu vede ocelová lávka, která neslouží jen k příchodu. Spolupracuje také s konstrukcí a pomáhá ji stabilizovat. Úsporné řešení se promítlo i do samotné stavby. Architekti nejprve připravili dřevěnou konstrukci v počítačovém programu SEMA. Na stavbě už dělníci skládali připravené díly jako stavebnici.

Dřevěnou konstrukci dělníci sestavili za pouhé dva měsíce během letních prázdnin. Architekti předem připravili její přesný model v počítači a jednotlivé trámy nechali vyřezat na 3D frézce. Nepravidelný tvar domu tvoří soustava trojúhelníků, které zpevňují celou konstrukci. Z vnitřní strany ji uzavírají březové překližkové desky, které architekt ponechal viditelné. Zvenčí dům chrání patnáct centimetrů silná vrstva stříkaného polyuretanu, která zároveň tvoří povrch fasády. Díky promyšlenému konstrukčnímu řešení a přesné přípravě se tak Šépkovi podařilo uskutečnit neobvyklý návrh, aniž by překročil finanční možnosti investorky.

Neobvyklá stavba mohla narazit na odpor už při povolování. Její tvar se výrazně odlišuje od běžných rodinných domů už na první pohled. Stavební úřad však návrh posuzoval podle pravidel, která musel dům splnit. Šépka si dodnes pamatuje poznámku úřednice, která měla povolení na starosti. Řekla mu, že se jí dům nelíbí, ale nemá argument, proč by ho neměla povolit.
Architekt v tom vidí připomínku, že vkus a pravidla představují dvě různé věci. Architektura nemusí každého oslovit, důležité však je, aby návrh respektoval podmínky místa, splnil požadavky a dával smysl lidem, kteří v něm budou žít. Ani sousedé podle něj nevyvolali výraznější spor. Dům stojí na skrytějším místě, má jen jednoho přímého souseda a okolní zástavba je různorodá. Stavba tak mezi vzrostlými stromy nepůsobí jako cizí těleso, které do zahrady nepatří.
Největší překvapení čeká uvnitř. Obývací pokoj se otevírá přes všechna podlaží a vytváří jeden vysoký prostor, který propojuje jednotlivé části domu. Velké okno rámuje výhled do údolí Rokytky. Světlík přivádí dovnitř jižní světlo, přestože obývací pokoj míří na sever.
Další obytné místnosti směřují převážně k jihu a východu. Dispozice tak využívá různé světelné podmínky a současně zachovává kontakt se zahradou. Dům nepůsobí jako soubor oddělených místností, ale jako propojený celek, jehož atmosféru během dne proměňuje světlo. Právě takový prostor odpovídá původnímu zadání. Majitelka chtěla osobité bydlení pro sebe a partnera, nikoli dům, který by musel od začátku počítat s potřebami početné rodiny.

Z původně zamýšleného bydlení pro pár je dnes domov čtyřčlenné rodiny. Majitelce se totiž narodila dvojčata a dům o ploše 80 metrů čtverečních už jejím potřebám nestačí. Rozhodla se proto stavbu prodat. Realitní nabídka uvádí cenu přibližně 12,5 milionu korun.
„Nejde o problém samotného domu, jeho technického řešení nebo kvality bydlení, ale především o proměnu životní situace jeho obyvatel,“ říká Šépka. Dům podle něj odpovídal představám majitelky v době, kdy vznikal. Život jí však přinesl jiné potřeby.
S odstupem deseti let by architekt na stavbě nic neměnil. Nejvíc si cení toho, jak dům zapadl mezi vzrostlé stromy a otevřel se výhledu do údolí. Právě takový výsledek si přál už při první návštěvě pozemku. Teď doufá, že dům najde nového majitele, který ocení jeho osobitost a bude se v něm cítit stejně dobře jako původní obyvatelé.
Zdroj: autorský článek




Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Články, které si zaslouží vaši pozornost. Každý pátek je pro vás z toho nejzajímavějšího na Aktuálně.cz osobně vybírá šéfredaktor Michal Pavec.



Americký ministr zahraničí Marco Rubio označil za velmi produktivní úterní rozhovory o ukončení války na Ukrajině. Ještě podle něj ale zbývá hodně práce. Cílem je prý rozhovory mezi USA, Ukrajinou a Ruskem nakonec rozšířit také o Evropu, řekl podle agentury Reuters.






Většina evropských hokejových velmocí vyhlásila bojkot zápasů s Ruskem na mistrovství světa, Slovensko se ovšem nepřidalo. Jeho bývalý obránce Boris Valábik má však jasno. „Je mi na zvracení při představě, že uvidím ruský dres na ledě,“ prohlásil nekompromisně.



Milion chvilek čelí kritice kvůli prodeji večerníčkových čepic, který spustil před plánovaným protestem na Letné, který se koná 15. listopadu. Lidé v komentářích na sociálních sítích kritizovali především jejich cenu. Jedna čepice vyšla na nejméně 1190 korun.



Pospíchali na ranní manšestr, chtěli být na svahu první. V sobotu 11. listopadu 2000 vyjel tehdy jedenáctiletý Zdeněk Dřevěný na Kitzsteinhorn hned první lanovkou. O půl hodiny později vjel do tunelu spoj, v němž uhořelo 155 lidí. Události líčí čistě dětskýma očima – od klukovského nadšení z vrtulníků až po mrazivé zjištění, co se stalo. Český lyžař po letech vzpomíná na ohnivé peklo v Kaprunu.