Kladno - Botanik Jiří Sádlo pomalu prochází po výsypce někdejšího dolu Mayrau u Kladna s očima zabodnutýma do země. Po chvilce se sehne a vezme útlou, nenápadnou travičku, kterou by běžný kolemjdoucí přehlédl. Vyndá lupu a rostlinku si podrobně prohlíží. "Ježíši, ta je krásná," rozplývá se, protože lupa odhalí, co pouhé oko nevidí.
Chundelka přetrhovaná, kterou botanik právě drží v ruce, neroste nikde jinde v zemi. Jenom tady, na výsypce bývalého hlubinného dolu. Na místě, které je tak poznamenané těžbou černého uhlí, že by se mohlo zdát, že zde není místo ani pro normální život, natož pro kriticky ohroženou rostlinu.
Vzácná chundelka rostla pouze na jižní Moravě. Pak zmizela a po desítky let byla považována za vyhynulou. Až ji vědci objevili na výsypce u Mayrovky. Není to ovšem až tak výjimečné. Ekologicky cenných hald je v okolí Kladna víc.
Výsypky zachraňují ohrožené druhy
"Díky přirozenému a téměř nenarušovanému vývoji se kladenské haldy staly mnohdy unikátními lokalitami, 'novou' přírodou," říká Tomáš Gremlica z Ústavu pro ekopolitiku, který zde před časem vedl rozsáhlý vědecký průzkum.
Na 24 zkoumaných haldách botanici například našli třicet druhů cévnatých rostlin zařazených do Červeného seznamu ohrožených druhů včetně několika kriticky ohrožených. Motýli jsou zastoupeni minimálně 140 druhy, z nichž dva jsou zvláště chráněné a další čtyři zařazeny do Červeného seznamu.
"Vidíte, rýt barvířský, to je jednoznačně ustupující druh," říká Jiří Sádlo z Botanického ústavu Akademie věd, když se vysápal na jednu z výsypek, odkud se otevírá výhled na Kladno i její někdejší průmyslovou chloubu - Poldovku.
Sádlo neustále pátrá očima v nevysokém porostu a co chvíli oznámí další zajímavý úlovek. "Tady je merlík hroznatý. Je to ohrožená kytka a díky haldám zároveň typický Kladeňák," říká botanik, který se na zdejším výzkumu také podílel.
Po chvilce nad haldou prolétne strakatý motýl. "Okáč bojínkový," hlásí okamžitě Sádlo. "Ještě před deseti lety ho bylo kolem Prahy plno."
Zarostlé kopečky s mořským orlem
Kladenské haldy nejsou jenom domoven vzcácných druhů rostlin a drobných živočichů. Experti tady objevili také 27 zvláště chráněných druhů obratlovců, jakým je například skokan skřehotavý, včelojed lesní a žluva hajní.
Raritou bylo pozorování orla mořského na dvou haldách, ale ten tudy jenom prolétal.
Na některé haldy přestali dělníci sypat hlušinu už před sto lety, takže byl dostatek času, aby si příroda s těmito "novotvary" poradila. Mnohé výsypky se staly významnými krajinnými prvky. "Dnes většinou vypadají jako oblé zarostlé kopečky," říká Gremlica.
Třeba halda na okraji Vinařic. Z větší části je už zcela zarostlá, takže na první pohled není poznat její skutečný původ. Mezi břízami, které mají pověst, že vyrostou kdekoli, jsou vidět i malé buky a duby. Za několik desítek let se tak nevzheldná výsypka totálně proměnila v divokou přírodu.
"Z určitého pohledu jsou kladenské haldy skutečně panenskou přírodou," přitakává botanik Sádlo. "Vždyť zde od jejich vzniku nikdo do vegetace nezasahoval, roste si, jak sama chce, tedy podobně jako v pralese."
Z haldy je výhled na půlku Čech
Ústav pro ekopolitiku na základě svého výzkumu navrhnul, aby se odstoupilo od plánů na plošné rekultivace, které počítaly s tím, že se haldy srovnají s okolím a překryjí novou zeminou.
Třeba kriticky ohrožená chundelka přetrhovaná, která roste pouze na jednom místě u Kladna. Největším nebezpečím pro ni nejsou lidé, ale bagry.
"Plošnou rekultivací by se nevytvořilo nic jiného než umělá, nefunkčí a nudná krajina," poznamenává Tomáš Gremlica z Ústavu pro ekopolitiku. Dodal, že aspoň z části se daří tyto představy tlumit.
"Vlastníkem většiny hald je Palivový kombinát Ústí, který s námi své plány konzultuje," řekl Aktuálně.cz Gremlica. I na základě vědeckého výzkumu se například upravily záměry na výraznou úpravu nejdominantnější haldy na Kladensku, která se jako vysoký kopec tyčí u obce Tuchlovice.
"Nový projekt už počítá s menšími terénními úpravami," dodává Gremlica. Experti chtějí haldu zachránit i jako lidské dílo, umělý kopec, odkud je rozhled na půlku Čech.
Ani striktní ochrana není dobrá
Mnohým haldách by ovšem neprospěla ani striktní ochrana, jako se tomu například děje v národních parcích, kde je do některých míst zcela zakázaný vstup.
Přirozený vývoj kladenských výsypek znamená i to, že zde například občas načerno projedou mladíci na motorkách. "Některým druhům to prospívá. Občas potřebují terén narušit, strhnout hustý drn," vysvětluje Gremlica. "Chceme přírodu na haldách hránit pro lidi, ne proti nim."
Ústav pro ekopolitiku proto navrhnul kladenskému magistrátu, aby vybrané kladenské haldy vyhlásil jako místa ekologické stability, kde se například nebude nic stavět. Ústav to chce zahrnout i do strategie udržitelného rozvoje, který pro Kladno připravuje.
První výsledky se už dostavují. "Díky poskytnutým výsledkům se například podařilo dosáhnout změny územního plánu tak, aby se oblast haldy Ronna stala nezastavitelným místem s přírodní funkcí," řekl před časem Radovan Víta, vedoucí odboru životního prostředí kladenského magistrátu.
