Pardubice - Ve fyzice i chemii patří Jiří Etrych z pardubického Gymnázia Dašická k nejlepším středoškolákům v republice. Loni s českým týmem vybojoval zlaté medaile na evropské přírodovědecké olympiádě.
Kromě toho dokáže zvítězit i v olympiádě z češtiny nebo v robotické soutěži. Jezdí po světě po vědeckých turnajích a sympoziích, ve volném čase zkoumá na pardubické univerzitě vylepšení solárních panelů. Navíc dochází na hodiny příčné flétny a tance.
Jak se žije takovýmto mimořádně nadaným studentům? Jaké tu mají podmínky? O tom jsme se bavili nejen s Jiřím Etrychem, ale i Milanem Volejníkem, zdejším učitelem chemie a informatiky, v jehož kabinetě jsme rozhovor pořizovali.
"Naše role v případě takto mimořádných studentů, jako je on, spočívá v tom, abychom ho neotrávili. Naším úkolem je ukázat mu, kde je řeka a kde je prut, student si už naloví sám. A sám si pak najde lepší řeku a lepší prut," popisuje Milan Volejník roli kantora v případě výjimečných žáků, jako je Jiří Etrych.
Vizitka Jiřího Etrycha
Školní rok 2013/2014: Chemická olympiáda – krajské kolo kat. B – 1. místo, krajské kolo kat. A – 2. místo, ústřední kolo kat. A – 7. místo; Matematická olympiáda – krajské kolo kat. B – 1. místo, krajské kolo kat. A – 2. místo, European Union Science Olympiad 2014 Athens – zlatá medaile (jako člen týmu - chemik), Olympiáda v českém jazyce II. kategorie – okresní kolo – 1. místo, krajské kolo - 1. místo; Fyzikální olympiáda – krajské kolo kat. C – 2. místo, RoboRAVE International (Albuquerque, NM, USA) – 5. - 8. místo (jako člen týmu)
Aktuálně.cz: Když se konalo výběrové řízení na české reprezentanty přírodovědné evropské olympiády středoškoláků (EUSO 2014), vyhrál jste ho ve fyzice i v chemii. To je určitě velký úspěch…
Jiří Etrych: Ano, ale to je i tím, že jsem tam byl už rok před tím, takže jsem měl zkušenosti.
A.cz: Dá se tedy říct, že jste v tu dobu byl nejlepší středoškolský fyzik a chemik?
To bych netvrdil, je to omezené věkově (k lednu toho roku nesmí být člověku více jak 16 let, pozn. red.) a záleží to také na úspěších v olympiádách v daném roce, aby se tam člověk vůbec dostal, a to je i o štěstí…
A.cz: V absolutním pořadí jste skončili ze všech evropských týmů třetí. To je úspěch jako hrom…
EUSO je specifické tím, že je to týmová soutěž a že se soutěží ve třech disciplínách - fyzice, chemii a biologii. Takže něco se může i trochu nepovést a dá se to zase jinde dohonit. Je to založeno hlavně na spolupráci a vzájemné pomoci a měl jsem štěstí na opravdu skvělý tým.
A.cz: Čeští studenti jsou v mezinárodních přírodovědných soutěžích poslední dobou celkem úspěšní.
Obecně platí, že studenti ze zemí bývalého východního bloku předvádějí na evropské úrovni dobré výkony - Češi, Slováci i Maďaři obsazují přední příčky. Naopak zástupci některých vyspělých západních zemí překvapivě zaostávají. Výjimkou je ale například Německo, na EUSO 2013 v Lucemburku obsadily jejich dva týmy první i druhou příčku v absolutním pořadí, což je vcelku neuvěřitelné.
A.cz: A na světové úrovni?
Překvapivě jsou, co vím, dobří třeba Rusové a Ukrajinci, ale dominují Asiaté - Číňané, Korejci… Ale to se dá přisoudit i tomu, že je jich zkrátka hodně a mají z čeho vybírat.
A.cz: Vloni v květnu jste se byl v Los Angeles podívat na prestižní soutěžní přehlídce studentských vědeckých prací. Neuvažujete o tom, že byste tam i soutěžil?
Dostat se přes obrovskou konkurenci na takto prestižní akci je dost těžké, takže to nezáleží na mých úvahách. Nicméně letos pracuji na Univerzitě Pardubice - na katedře anorganické chemie na projektu na chalkogenidová skla. V tenkých vrstvách mají zvláštní vlastnosti, což jim dává do budoucna využití v elektrotechnice a optice. Zatím je to ve fázi vývoje, zkoumáme vlastnosti a proměřujeme.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
A.cz: Jaké by bylo praktické využití?
Třeba ke zdokonalení solárních panelů. Normální solární článek je schopný efektivně využívat světlo jen v určitém rozmezí vlnových délek. Potenciálně bychom je dokázali zefektivnit a donutit pohlcovat v širším spektru, tedy více energie.
A.cz: Jste specialistou na chemii a fyziku, ale jste rovněž schopný vyhrát i okresní a krajské kolo olympiády v češtině. Jak je to možné?
Nebavilo by mě pouze se uzavřít do přírodních věd, zajímám se i o ty humanitní. Rozhodně si nemyslím, že je správné profilovat se jen jedním nebo druhým směrem, koneckonců třeba kombinace matematik-filozof byla v minulosti docela rozšířená. A třeba otázky olympiády v českém jazyce mě vždy i docela bavily.
A.cz: Jak vidíte svou budoucnost a svou specializaci?
Moje budoucnost je samozřejmě v přírodních vědách. Zvítězí u mě zřejmě chemie - který z jejích podoborů, to si netroufám tvrdit, ale bavilo by mě třeba i propojení s fyzikou.
A.cz: Kromě toho všeho na mezinárodní úrovni úspěšně reprezentujete v týmových robosoutěžích. Působíte jako konstruktér, nebo programátor?
Obojí. I když teď posledního robota jsem hlavně programoval.
A.cz: Jak jste se dostal na všeobecném gymnáziu k programování a konstruování?
Přímo na škole je kroužek robotiky a máme tu i stavebnice, z nichž se pak soutěžní robot staví. V programování jsem spíše samouk. Ale programovat robota není zas tak těžké, je tu i možnost využít různá zjednodušená vývojová prostředí, která pro naše účely bohatě stačí.
Do kabinetu vchází učitel chemie a informatiky Milan Volejník.
A.cz: Vy jste opravdový univerzál. Když jsem se dívala na web Gymnázia Dašická, tak velkou část aktualit jste zabíral vy. Co všechno jste vyhrál, popřípadě "Jiří Etrych informuje z Lucemburska, z USA…"
Milan Volejník: Jiří Etrych si dobře uvědomuje, že se tyhle věci musí umět prodat. Studenti pardubického Gymnázia Dašická často vozí medaile z národních a leckdy i z mezinárodních vědomostních soutěží. Média však spíše přinesou informaci o tom, že kdesi ve škole sundali ze zdi obraz prezidenta. Taková informace se dnes daleko lépe prodává než zpráva o tom, že čeští studenti přivezli zlatou medaili z mezinárodní vědomostní soutěže konané v Aténách. Negativní zprávy jsou zřejmě pro konzumenty médií zajímavější. Takhle to je dnes bohužel nastavené.
Jiří Etrych: Je pravda, že přírodovědné obory a olympiády obecně by si zasloužily větší mediální pozornost. Češi jsou v nich opravdu dobří. Je smutné, když studenti přivezou domů medaile z mezinárodních olympiád, které mají ve světě obrovský zvuk, a tady si toho nikdo nevšimne. Teď jsem třeba byl na Sychrově na předávání cen Praemium Bohemiae studentům, kteří byli úspěšní v přírodovědných oborech na mezinárodní úrovni. Sice tam byla Česká televize, ale vyrobila z toho půlminutový šot ve 44. minutě zpráv.
A.cz: Vaše četné úspěchy, ať již v chemii, fyzice, matematice, češtině, či robosoutěžích, pramení z vašeho samostudia, nebo vás škola tak dobře připravila?
Jiří Etrych (pokrčí rameny a nadechne se k odpovědi)
Milan Volejník: On bude odpovídat skromně, ačkoli jeho mimořádné výsledky jsou především vizitkou jeho pracovitosti a talentu. Pochopitelně se snažíme všechny studenty co nejlépe připravovat na studium na kvalitních univerzitách. Pokud však mám hovořit stejně skromně jako Jiří, tak my jsme ti, kteří se snaží talentované žáky motivovat, ukázat jim cestu.
A.cz: Jak to myslíte?
Milan Volejník: Obrazně řečeno, my jsme ti, kteří jim dají klíče od chemické, fyzikální či biologické laboratoře, půjčíme odbornou literaturu, poradíme, kde v ní hledat, a individuálním přístupem vyučujících podpoříme studijní i soutěžní cesty, v Jirkově případě často i do zahraničí…Tam někde však zřejmě naše zásluhy na úspěších mimořádných studentů končí a začíná tvrdá práce každého talentovaného žáka, tedy i Jirky Etrycha. Naše role v případě takto mimořádných studentů, jako je on, spočívá v tom, ukázat jim, kde je řeka a kde je prut. Student si už naloví sám. Sám si pak po absolutoriu gymnázia najde lepší řeku a lepší prut. Spolupracujeme proto s místní univerzitou, jsme také fakultní školou Univerzity Karlovy v Praze.
Jiří Etrych: Je pravda, že pro to, aby člověk v těchto olympiádách uspěl, musí chtít a jít za tím, protože v hodině probíraná látka na to zdaleka nestačí. Je to vysoko nad rámec učiva. Mnozí si stěžují, že jsou olympiády až moc těžké, ale je to dáno tou mezinárodní úrovní, která zkrátka takto vysoko nastavená je. Celostátní kolo je výběr pro mezinárodní olympiádu, takže aby na ní byly z české strany rozumné výsledky, musí být úroveň srovnatelná. Největší zásluha školy je v umožňování těchto věcí a v podpoře a to na naší škole vždycky dobře fungovalo.
A.cz: V chemické olympiádě jste letos řešil kategorii A, ačkoliv byste věkem ještě nemusel…
Jiří Etrych: Kategorii A jsem dělal už i loni, ale to je vcelku běžné, že tuto kategorii dělají i mladší studenti.
Milan Volejník: On tu nejtěžší olympiádu z chemie úspěšně řešil již o dva roky dříve, než by ji měl správně dělat. Náročnost již školního kola je taková, že i učitele, který chce být soutěžícím studentům dobrým konzultantem, čeká tvrdá práce. Úspěšná účast je proto vysoce náročná pro každého účastníka zejména v obou nejvyšších kategoriích předmětových olympiád. Všichni, kteří se stanou úspěšnými řešiteli krajských či národních kol předmětových olympiád, si tedy zaslouží velký respekt.
A.cz: Jak tedy takto náročný test zvládá student?
Milan Volejník: Věnuje tomu velkou část svého volného času, jinak absolutně nemá šanci.
Jiří Etrych: V létě se navíc koná čtrnáctidenní tábor chemické olympiády. Je to úžasná akce, kde máme dvě tříapůlhodinové přednášky denně. Lze se tam toho spoustu naučit a samozřejmě se tam člověk setká s úžasnými lidmi. Před školním kolem probíhají přípravné semináře v Praze a Brně. Systém olympiád a příprav je vůbec v České republice výborný.
Milan Volejník: Jedna studentka po mně chtěla konzultaci u otázky v jediné z řady sekcí školního kola olympiády. Potvrdilo se, že většina těchto byť dílčích konzultací znamená hodiny práce. Náročnost otázek v nejvyšší kategorii chemické olympiády často přesahuje běžné znalosti průměrného studenta chemie na bakalářském studiu vysoké školy. Je to tak v pořádku, ale vyžaduje to na soutěžících žácích velkou časovou investici. Studenti, kteří chtějí v předmětových olympiádách uspět, musí vědou žít a mnohé tomu obětovat. Je to podobné jako u sportovců, kteří se chtějí prosadit na špičkové úrovni.
A.cz: Je vědecká dráha gymnazisty řehole?
Jiří Etrych: Není, člověk se při tom seznámí se spoustou skvělých lidí a dělá to i částečně kvůli nim, kvůli trávení společného času s nimi.
A.cz: Zbývá vám ještě nějaký volný čas na mimoškolní a mimostudijní aktivity?
Jiří Etrych: A to zase ano, snažím se. V ZUŠ asi dvanáct let hraju na příčnou flétnu a chodím tam na taneční obor a vůbec vždycky si najdu čas na cokoliv, co mě baví.
Milan Volejník: Je vzácně normální. U Jiřího si velice vážím, že skvěle ovládá právě i mimostudijní aktivity. Ten vyhraje i akvabely.
A.cz: Ha, ha, to je zajímavý příměr…
Milan Volejník: To není příměr, to je fakt. Loni na chemické olympiádě zařadili jako doprovodný program pro studenty recesistickou soutěž v akvabelách v aquaparku a tým, ve kterém byl Jiří, vyhrál.
