Turisté našli v ledu mrtvého muže. Mysleli, že jde o horolezce, pravdu odhalili až později

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Před 35 lety narazili dva turisté vysoko v Alpách na lidské tělo trčící z ledu. Vypadalo jako pozůstatek některé z mnoha horských tragédií, a tak k němu zpočátku přistupovali i záchranáři. Teprve později vyšlo najevo, jak mimořádného člověka našli. Dnes vědci znají jeho poslední jídlo, zdravotní problémy i pravděpodobnou příčinu smrti.

Erika a Helmut Simonovi sestupovali 19. září 1991 z túry v Ötztalských Alpách, když se rozhodli zkrátit si cestu. Ve výšce 3210 metrů pak Erika téměř zakopla o lidské tělo.

„Najednou ze směsi sněhu a ledu vykukovalo lidské tělo, zátylek, ramena a záda,“ vzpomínala o třicet let později pro rakouskou ORF. Manželé předpokládali, že narazili na mrtvého horolezce nebo skialpinistu. Helmut tělo vyfotografoval, dvojice informovala správce chaty a pokračovala dolů.

Nikdo tehdy netušil, že muž, s nímž se setkali, ležel v horách více než pět tisíc let.

Teprve další výzkum ukázal, že zemřel v době měděné přibližně mezi lety 3350 a 3120 před naším letopočtem. Podle místa nálezu získal přezdívku Ötzi a postupně se z něj stal jeden z nejpodrobněji prozkoumaných lidí historie. „Je to nejznámější a nejlépe analyzovaný pacient vůbec,“ shrnul mikrobiolog Frank Maixner z Institutu pro studium mumií v Bolzanu pro National Geographic.

Přesto ani jeho smrt vědci nerozluštili okamžitě. Zásadní stopu objevili až deset let po nálezu, když rentgen ukázal hrot šípu v mužově levém rameni. Střela poškodila velkou tepnu.

Kam se poděl žaludek?

Pozdější analýza dokonce odhalila zachované červené krvinky a fibrin v okolí rány. „To potvrzuje, že Ötzi po zásahu šípem zemřel velmi rychle,“ vysvětlil před časem tehdejší vedoucí Institutu pro studium mumií Albert Zink.

Ötziho poslední dny života zřejmě nebyly nejklidnější. Na pravé ruce měl hlubokou řeznou ránu, kterou si pravděpodobně přivodil několik dní před smrtí při obranném pohybu. Také v lebce našli odborníci známky krvácení. Zůstává ale sporné, zda ho útočník zasáhl do hlavy, nebo zda se muž poranil při pádu.

Ötziho žaludek nabídl ještě podivnější příběh. Vědci ho téměř dvě desetiletí nemohli najít, protože se po smrti posunul pod žebra. Když ho nakonec pomocí snímků lokalizovali, zjistili, že zůstal plný.

„Už pod mikroskopem bylo jasné, že jedl jako všežravec,“ řekl Maixner. Poslední jídlo obsahovalo maso a velké množství tuku z kozorožce, jelena, jednozrnku a stopy kapradiny hasivky.

Tuk přitom tvořil překvapivě velkou část obsahu Ötziho žaludku. Ve vysokých horách dával smysl jako koncentrovaný zdroj energie, i když jeho chuť zřejmě nebyla žádná lahůdka.

Důležitější stopu ale představoval způsob, jakým si jídlo připravil. Maso zřejmě vysušil nebo vyudil a v toulci nesl jen dva kompletní šípy. Maixner proto nevěří, že krátce před smrtí jednoduše ulovil zvíře a snědl čerstvé maso.

„Osobně si myslím, že byl na tu cestu připravený,“ řekl. Jídlo podle něj připomínalo předem nachystaný balíček zásob.

Moderní genetika mezitím přiblížila i mužovu podobu. Nová analýza genomu z roku 2023 ukázala, že měl podstatně tmavší pokožku, než naznačovaly starší rekonstrukce, tmavé oči a silnou genetickou predispozici k plešatosti.

„Zjistili jsme, že jeho barva kůže byla mnohem tmavší, než jsme si původně mysleli,“ vysvětlil Zink. Podle něj mohl mít pokožku tmavší než dnešní obyvatelé jižní Evropy. Genetická data zároveň ukázala mimořádně silný původ spojený s ranými zemědělci z Anatolie.

Za 35 let tak vědci z muže v ledu vytáhli informace, které by u pravěkého člověka ještě před několika desetiletími působily fantasticky. Znají jeho genetický původ, poslední jídlo, tetování, zdravotní potíže i zbraň, která ho zabila. Stále však neznají člověka, který před více než pěti tisíci lety vystřelil šíp do jeho zad.