Třicet let se mýlili. Nové zjištění o vesmírném objektu může pomoci předejít budoucí srážce se Zemí

Téměř třicet let ho astronomové vedli jako obyčejný asteroid. Teprve nepatrná odchylka od vypočítané dráhy odhalila, že se objekt pohybuje jinak, než by měl. Následná pozorování odkryla slabý ohon a jeho skutečnou povahu. Záměna přitom není jen astronomickou kuriozitou. Může změnit způsob, jakým vědci hledají tělesa představující riziko pro planetu Zemi.

Astronomové ho objevili v roce 1998 a téměř tři desetiletí nepřicházeli na nic, co by zpochybňovalo jeho zařazení mezi asteroidy. Objekt označovaný jako 1998 SH2 obíhá kolem Slunce jednou za přibližně 4,5 roku a na snímcích nevykazoval žádné nápadné známky aktivity. Neměl viditelnou komu, tedy oblak plynu a prachu kolem jádra, ani typický ohon.

Nová analýza však ukázala, že zdánlivě nenápadné blízkozemní těleso je ve skutečnosti aktivní kometou. Rozhodující stopou nebyl zářivý ohon, ale drobné odchylky v jeho pohybu, které nedokázala vysvětlit samotná gravitace.

Podezření zesílilo při přiblížení objektu k Zemi v létě 2025. Na konci srpna proletěl ve vzdálenosti přibližně tří milionů kilometrů od naší planety. Vědci, kteří se ho pokoušeli sledovat pomocí planetárního radaru sítě Deep Space Network, zjistili, že se nenachází přesně tam, kde ho podle předchozích výpočtů očekávali. Nová měření posunula předpokládanou polohu na obloze zhruba o dvě úhlové minuty.

Výzkumníci proto prozkoumali přesná astrometrická pozorování nashromážděná během několika desetiletí. Astrometrie sleduje polohu tělesa vůči hvězdnému pozadí a umožňuje odhalit i velmi malé změny jeho dráhy. Ukázalo se, že pohyb 1998 SH2 dlouhodobě ovlivňuje síla, která nepochází z gravitačního působení Slunce, planet ani dalších těles.

Takové negravitační zrychlení může vzniknout při odplyňování komety. Když se led ukrytý v jejím nitru při přiblížení ke Slunci zahřeje, mění se na plyn a uniká z povrchu. Proud plynu působí podobně jako velmi slabá tryska a může dráhu tělesa nepatrně pozměnit.

Nebyla to chyba

„Když jsme změřili negravitační poruchy ovlivňující pohyb 1998 SH2 a zjistili, že nejsou slučitelné s tím, že by šlo o asteroid, začali jsme mít podezření, že by objekt mohl být aktivní kometou,“ uvedl hlavní autor studie Davide Farnocchia, navigační inženýr z Centra pro studium blízkozemních objektů při Laboratoři tryskového pohonu NASA.

Samotná odchylka dráhy však ještě nebyla definitivním důkazem. Vědci proto objekt pozorovali pomocí dalekohledu Evropské jižní observatoře v Chile a teleskopu na havajské hoře Mauna Kea. Na velmi detailních snímcích se nakonec objevil slabý, ale rozpoznatelný kometární ohon. Ten potvrdil, že z tělesa skutečně uniká materiál.

Objekt tak získal také kometární označení P/1998 SH2. Jeho původní klasifikace nebyla výsledkem hrubé chyby. Aktivita tělesa je natolik slabá, že ji běžná pozorování nedokázala zachytit. Právě proto mohl objekt po desetiletí působit jako běžný tmavý asteroid.

Rozlišení mezi asteroidem a kometou přitom není jen otázkou názvosloví. Dráhu kamenného asteroidu ovlivňuje především gravitace a některé velmi slabé fyzikální jevy. U komety se navíc mohou projevit nepravidelné proudy unikajícího plynu, které její pohyb postupně mění. Bez jejich započítání by dlouhodobé předpovědi polohy objektu mohly být méně přesné.

Nemusí jít o jediný případ

To má význam také pro planetární obranu. Astronomové potřebují co nejpřesněji určit, kudy se blízkozemní objekt bude pohybovat za několik let či desetiletí a zda se jeho dráha nemůže nebezpečně přiblížit Zemi. U těles, která skrytě odplyňují, nemusí výpočty založené pouze na gravitaci stačit.

„Tato práce ukazuje, jak důležité je blízkozemní objekty průběžně sledovat,“ zdůraznil Farnocchia. Pohyb komet podle něj odplyňování narušuje více než pohyb asteroidů. Zachycení těchto odchylek proto může vědcům pomoci poznat, která tělesa jsou ve skutečnosti kometami, jak se jejich dráhy vyvíjejí a co to znamená pro riziko případné srážky se Zemí.

1998 SH2 navíc nemusí být ojedinělým případem. Autoři studie předpokládají, že mezi objekty dosud vedenými jako asteroidy mohou být další velmi slabě aktivní komety. Nemusejí vytvářet nápadnou komu ani ohon, jejich skutečnou povahu však mohou prozradit jemné změny dráhy.

Přesnější měření pohybu známých blízkozemních těles by tak mohla odhalit další případy kosmické záměny. Nenápadná odchylka od vypočítané polohy někdy vypoví o objektu více než efektní ohon – a zároveň může vědcům pomoci lépe určit, která tělesa je potřeba v budoucnu pozorně sledovat.