Tři roky dřiny. Zachránili statek z 19. století a změnilo jim to život

Jak sami říkají, nebyla to jen rekonstrukce domu, ale i zkouška vztahu, trpělivosti a odhodlání.

Každý zásah do konstrukce byl promyšlený, každý detail měl svůj důvod.

Rekonstrukce nebyla jen technickou výzvou, ale i životním stylem. Tři roky se život majitelů odehrával mezi městem a venkovem.

„Nejtěžší bylo najít tu tenkou hranici, aby dům nepůsobil jako muzeum, ale zároveň neztratil svou duši.“

Jedním z největších technických problémů bylo vytápění a citlivé začlenění moderních prvků do historické struktury.

Jak sami říkají, nebyla to jen rekonstrukce domu, ale i zkouška vztahu, trpělivosti a odhodlání. |

Foto: Palitz No.17, se souhlasem – Palitz No.17

Páteční večer, kufr plný nářadí, novorozená dcera v autosedačce a před nimi dvě hodiny cesty z Prahy na Chebsko. Tak vypadaly víkendy Anety a jejího partnera po dobu téměř tří let. Zatímco většina lidí po práci mířila odpočívat, oni vyráželi bourat zdi, tahat trámy a zachraňovat rozpadající se statek z počátku 19. století.

Začalo to nenápadně – únavou z kancelářského života a pocitem, že něco podstatného chybí. Každodenní rytmus práce ve městě postupně vystřídala potřeba dělat něco skutečného a hmatatelného.

„Celodenní práce v kanceláři a uspěchaný život v metropoli nás začal unavovat. Najednou nám chyběl ten pocit, kdy se s něčím dřete, ale pak vidíte skutečný výsledek své práce,“ popisuje Aneta Gutwirtová. Dnes říkají, že nešlo jen o rekonstrukci domu. Byla to zkouška vztahu, trpělivosti i toho, kolik je člověk ochotný obětovat pro místo, které si zamiluje.

Hledali dva roky

Hledání místa, které by mělo atmosféru a silný příběh, trvalo více než dva roky. A několikrát už to vypadalo, že svůj sen vzdají. „Byl rok 2021, během covidu lidé doslova šíleli po domech mimo města. Už jsme si říkali, že nic nenajdeme,“ vzpomíná.

Pak přijeli na samotu na Chebsku. Dům stál úplně na konci obce, kolem jen louky, pastviny a ticho. A okamžitě věděli, že jsou tu správně. „Měli jsme pocit, že jsme nenašli jen stavbu, ale rozepsaný příběh, který čeká na další kapitolu.“

Největší dojem na ně udělala historická kolna z počátku 19. století. Dochovala se téměř v původním stavu – včetně výjimečně zachovalé doškové střechy. „Když stojíte před stavbou, která vznikla bez jediného hřebíku a přežila dvě stě let skoro bez údržby, cítíte obrovský respekt,“ říká Aneta.

Nekonečná mravenčí práce

První nadšení ale rychle vystřídala realita. Zvenku dům působil téměř hotově. Uvnitř však čekala stavba od podlahy až po strop. „Jakmile jsme otevřeli dveře, došlo nám, že všechno ostatní leží čistě na nás.“

Jedním z nejtěžších úkolů bylo propojit historický charakter domu s moderním komfortem. Vybudovat vytápění, koupelny nebo nové obytné prostory tak, aby nezmizela původní atmosféra stavení. Hlavní koupelna například vznikla v bývalé černé kuchyni a majitelé kvůli ní zachraňovali původní klenbu. „Byla to mravenčí práce, ale právě tyhle detaily tvoří duši domu,“ vzpomíná Aneta.

Rekonstrukce postupně přerostla v životní styl. Každý víkend, každá dovolená i většina volného času patřily domu. „Psychicky nás držel pocit, že vidíme skutečný posun. Dům se před očima měnil v domov.“ Velkou část prací zvládli sami nebo s pomocí rodiny. Díky tomu dokázali udržet rozpočet pod kontrolou, i když je mnoho lidí před rekonstrukcí starého statku varovalo. „Zjistili jsme, že když do projektu vložíte vlastní ruce a srdce, dají se zvládnout i velké sny bez obrovských dluhů,“ vysvětluje Aneta.

Nic nového nevymýšlet

Dnes je interiér postavený hlavně na původních materiálech – starých trámech, kamenech nebo hrázdění. Mnoho kusů nábytku vzniklo na míru přímo během rekonstrukce. „Řídili jsme se tím, že nejkrásnější design už dávno vytvořil čas a lidé před námi.“

Náročná byla přeměna původních hospodářských prostor.

Ve stodole je nyní sauna s koupacím sudem.

V jedné ze stodol je praktická venkovní kuchyně pro větší akce.

Wellness zóna je pojatá velmi decentně a nenápadně.

Zobrazit
29 fotografií

Dům ale pro ně nekončí u zdí. Součástí celého příběhu je i zahrada, sad, okolní krajina a historie pohraničí, které po desetiletí poznamenala blízkost železné opony. I proto se dnes spolu s místními snaží vracet okolí nový život. „Díky skvělým sousedským vztahům a nadšení spolku Život na Dyleň se nám společně daří vracet okolí život a postupně ho zvelebovat. Je radost vidět, jak se z místa s tak těžkým osudem stává zase příjemný domov.“

Usedlost dnes nepatří jen jim. Otevírají ji také hostům, kteří sem přijíždějí hledat stejné ticho a klid, jaké kdysi hledali oni sami. „Palitz No. 17 je dnes místem, kde si člověk může dovolit ten největší luxus dnešní doby – na chvíli úplně zastavit čas.“ A právě to je možná největší proměna celého projektu. Ze starého rozpadajícího se domu nevzniklo jen stylové bydlení. Dlouhá a náročná práce vytvořila majitelům hluboký vztah k tomuto místu. „Rekonstrukce historického stavení není jen o cihlách a maltě. Je to vztah. Někdy italské manželství, jindy hluboká romance.“