reklama
 
 

Práce v kanceláři ho nebavila, tak řídí v Praze tramvaj. Denně zabráním nehodě, říká

6. 2. 2019 6:48
Ještě to nebude ani pět let, co se rozhodl odejít z českých médií a dal se k dopravnímu podniku. V Praze jej můžete potkat na pravidelných tramvajových linkách nebo třeba jako obsluhu mazací tramvaje. Pod identitou Tramvaják pražský (Aktuálně.cz jeho pravou totožnost zná) dává na Twitter své postřehy z běžných denních směn. V rozhovoru se 31letý muž rozpovídal o nedělní sněhové kalamitě v Praze i příjemných zážitcích s cestujícími.

Co vás přivedlo na dráhu tramvajáka?

V předchozí práci jsem dělal novináře, ale nebyl jsem úplně spokojený. Čím dál častěji jsem se přistihoval při tom, že nazdařbůh hledím z okna. Že mě nebaví sedět jenom v kanceláři a každý den něco datlovat do počítače. A jelikož jsem se odmalička zajímal o dopravu, táhlo mě to k ní čím dál tím víc. Mému srdci nejbližší by bylo jezdit trolejbusem, ale v Praze máme zatím jenom jeden. A protože jsem chtěl zůstat u elektrického způsobu dopravy, šel jsem k tramvajím.

Čím vás městská hromadná doprava tak fascinuje?

Je to komplexnost celého provozu. Asi nejvíce mě fascinuje to, jakým způsobem může celá služba fungovat, že se několik tisíc lidí zkoordinuje k tomu, aby celý systém fungoval a například v Ječné každou minutu projela tramvaj tak, jak má. Do provozu je zapojená spousta lidí, od řidičů přes technické pracovníky po dispečery a další, a já neustále obdivuji, jak to vše funguje.

Byl jste v neděli, kdy v Praze nastala sněhová kalamita, ve službě?

Ve službě jsem byl, byť pro nás na kolejích to vlastně žádná kalamita nebyla. Celý den jsem jezdil včas. Dokonce jsem musel na zastávkách, v takzvaných kontrolních bodech, odkud musíme odjíždět přesně podle jízdního řádu, občas čekat do pravidelného odjezdu. Jezdilo taky málo aut, řidiči se asi báli vyrážet do sněhu, takže jsme měli úplně volné ulice. Kolegové od autobusů to samozřejmě měli mnohem horší, těm to klouzalo. Ale nám se adheze se sněhem nesnižuje, jezdilo se hezky. Problém nastává, když výhybky sněhem zapadají. Ony sice mají zahřívání, ale pokud by spadlo příliš mnoho sněhu a bylo více pod nulou, nestačil by odtávat. Ale to nebyl případ neděle.

Přesto na několika místech jezdila pluhová tramvaj a lidi se pro ni nadchli podobně jako pro tu mazací. Řídil jste ji už?

Bohužel jsem s ní nejezdil, byť by se mi to líbilo, zatím se ze speciálních tramvají dostanu pouze na mazačku. Pluhová tramvaj vyjede v opravdu výjimečné situaci, kdy spadne spousta sněhu, jak tomu bylo i teď. Za dobu, co jsem u podniku, si nepamatuji, že by byla nasazena tramvaj s pluhem. Většinu času stojí ve vozovně a čekají na svůj čas. Poslední dobou se jim začala přidávat i další funkce. Mají přidaný druhý, speciální pantograf, aby promazávaly troleje a předešlo se jejich namrzání. Běžná tramvaj si se sněhem poradí celkem dobře a rozhrne jej. Pokud ovšem nejde o velké závěje, které, když přimrznou, můžou vozy poškodit. Pluhy jezdí zejména kvůli tomu, aby udržely takzvaný průjezdný profil, laicky řečeno, aby udělaly koryto ve sněhu a zamezily případným problémům.

K řízení oblíbené mazačky se dostane každý tramvaják, nebo potřebuje specializaci?

Na mazačku musíme mít krátké školení, navíc z mazačky už je i kropička. Musíme se naučit, jakým způsobem funguje mazání a kropení, případně doplňování vody do cisterny. Na vozovně nás je několik, kteří jsme pro provoz mazačky proškoleni a dostáváme na ní klasické směny. Pokud je v pořádku, jezdí prakticky každý den, od brzkého rána až do noci.

A baví vás jízda mazačkou víc než přeprava pasažérů?

Je to jiné, baví mě to, protože samo vozidlo je úžasné, je i technologicky zajímavé. Po Praze na nás mávají kolemjdoucí a fotí si nás, což mě baví. Je hezké, když na vás lidi reagují pozitivně, v běžném provozu si toho tolik neužijeme. Na druhou stranu, kdybych s ní měl jezdit neustále, klasický provoz by mi trošku chyběl, protože přece jen je kontakt s cestujícími také zajímavý. A má to ještě jednu malou nevýhodu - člověk si moc neodpočine, protože jezdí více v kuse. Ale zase s mazačkou nemusíme stavět v zastávkách a jízda tak hezky utíká.

Takže vás pasažéři zatím neštvou.

Musím říct, že jsem slyšel řadu velmi divokých historek od kolegů, a občas to opravdu může být řehole. Cestující třeba nechápou jisté procesy v provozu. Nemohou tušit, proč v určitých chvílích musíme na zastávkách zastavit jako druzí, přestože tramvaj před námi už odjíždí. V tu chvíli dostáváme zpětné reakce, které nejsou úplně příjemné, ale nemáme prostor cestujícím vysvětlit, proč to tak je. Ale musím říct a zaklepat, že jsem zatím žádný problém s cestujícími nezažil.

Naopak se s nimi snažím komunikovat pokud možno co nejslušněji, což se mi v dobrém vrací. Nedávno jsem například jel tramvají číslo 17 a před Právnickou fakultou byla drobná dopravní nehoda. Do tramvaje jsem musel zahlásit, jaký problém se před námi vyskytl. Když pak jedna paní vystupovala a zaťukala mi na kabinu, říkal jsem si, že to bude jeden z dotazů typu 'Kdy už pojedeme'. Místo toho mi paní řekla, že mám hezký, kultivovaný projev. Velmi mě to potěšilo, to si řidič pamatuje a projasní mu to den. Jednou jsem zase dostal jablíčko na konečné, občas nám cestující popřejí k Vánocům nebo jen tak. Mám veskrze pozitivní zkušenosti.

Kdy se vám jezdí hůř, v zimě, nebo v létě při vedrech?

Nejhorší je jezdit na podzim. V zimě topí tramvaje dobře a většina z nich má pro horká léta klimatizaci kabiny řidiče. Pokud tedy nedostaneme službu na staré T3, bez klimatizace je to v teplotách nad 30 stupňů šílené, protože kabina je celá prosklená. Ale moderních tramvají máme naštěstí hodně a v těch není problém jezdit ani v létě, ani v zimě, je v nich dobře. Jak jsem řekl, počasí nás trápí hlavně na podzim, začne padat listí, nastanou sychravé dny a koleje začnou hrozivě klouzat. To radši ať máme v kabině vedro než spadané listí na kolejích.

Jak často se vám stává, že se ocitnete v situaci, kdy máte strach, že tramvaj nestihnete dobrzdit?

Několik nehod už za sebou mám, ale zaplaťpánbůh se doteď všechny obešly bez zranění. Ale u delších směn se mi průměrně jednou denně stane, že musím použít nouzovou brzdu, abych předešel nehodě. Tramvaják dokáže zabránit několika nehodám denně jen proto, že dokáže předvídat provoz. Předvídavost člověk získává v provozu a zkušenostmi. Na kurzu nám říkali, že pravým tramvajákem se člověk stane až po nějakých pěti letech, kdy dokáže naplno reagovat na provoz. I na sobě cítím, že to pořád ještě není ideální a může to být lepší. Nicméně cítím velký rozdíl proti tomu, když jsem začínal.

Lidé si obecně příliš neuvědomují dlouhou brzdnou dráhu tramvaje, blokují ji nebo parkují na místech, kde by neměli, a blokují tak průjezdný profil tramvaje. Každou chvíli člověk musí odhadovat, jestli kolem zaparkovaných aut ještě projede, nebo ne. To vyžaduje značnou pozornost a právě onu předvídavost. Kolikrát zabráním nehodě, auto nebo chodec jsou po incidentu dávno pryč a já ještě stojím na místě a vydýchávám to. Lidé si mnohdy ani neuvědomí, jak nebezpečným situacím se vystavují, v lepším případě omluvně mávnou na tramvaj, v horším ukážou prostředníček.

Kdyby se někdo rozhodl stejně jako vy opustit kancelářské zaměstnání a stát se tramvajákem, jak dlouho takové přeučení trvá?

Velmi to doporučuji. Pokud si člověk myslí, že by ho to bavilo, není nic jednoduššího než se ozvat dopravnímu podniku, protože řidiči chybí neustále a potřebujeme nové, klidné, rozumné, nadšené kolegy.

Zájemce musí projít kolečkem zdravotních vyšetření, kvůli celé řadě podmínek. Nejdůležitější je samozřejmě zrak, ale musí absolvovat i psychotesty. Poté se dostane do tramvajového kurzu, přes dva měsíce chodí do "tramvajové školy". Zde se postupně učí tramvajovou teorii, jezdí ve cvičných tramvajích pod dohledem instruktora, prochází testy, musí umět odstraňovat základní závady a nakonec jde ke státní zkoušce.

Pokud se mu vše podaří, jde do zácviku, tedy pod dohledem zkušeného kolegy jezdí s cestujícími. A jednoho dne přijde do práce, ve výpravně dostane klíčky od vozu, desky, ve vozovně si vyzvedne tramvaj a už je na všechno sám. Přechod z auta do tramvaje byl pro mě dost překvapivý, protože je to něco úplně jiného. Na první pohled se její ovládání zdá jednoduché, ale vyžaduje naprosté soustředění, chyby a nepozornost neodpouští.

A jaká je vaše nejoblíbenější linka?

Já mám hrozně rád linku 17, protože skoro celou cestu jede kolem Vltavy. Navíc má poměrně zajímavé oba konce. V Modřanech je takzvaný Komořansko-modřanský koridor, kde člověk jede jako na klasické železnici, pak přijede do centra Prahy, kde projíždí jejími nejkrásnějšími částmi, a nakonec vyjede prudkým stoupáním nahoru do Kobylis. Je to nádherná linka a jezdí se mi hezky, kromě výhledů na město totiž i příjemně ubíhá.

Video: Takhle vypadají neukáznění lidé z pohledu tramvajáka

Záběry z pražské tramvaje: chodci neuvěřitelně riskují a řidiči nekontrolují zpětná zrcátka | Video: Renda Knesplová |  02:32

autor: Magdaléna Daňková | 6. 2. 2019 6:48

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama