Manželé utekli na venkov a nabízejí domácí tortilly. Po pár měsících se nestačili divit

Na konci obce Vícemil kousek od zámku Červená Lhota stojí pod starou třešní dřevem obložená unimobuňka s minimalisticky vyvedeným nápisem Mára Food Point. Ve výdejním okénku bistra, které by člověk čekal spíš v centru velkého města než na vesnici, stojí na první pohled dobře naladěný Marek Černý. Majitel, kuchař a provozovatel bistra v jedné osobě. Dobrou náladu mu nekazí ani nevlídné počasí, které venku panuje.

Od chvíle, kdy podnik otevřel, neuplynulo ještě ani půl hodiny, a i přes nepřízeň počasí a všední den už má objednávku od prvního zákazníka, který si pro tortillu s trhaným masem a coleslaw salátem neváhal přijet kamionem - po úzkých jihočeských silničkách.

„Báli jsme se, že o tortilly nebude zájem, místní jsou přece jen zvyklí na trochu jinou kuchyni, navíc nejsme nejlevnější,“ popisuje Černý, zatímco plní směsí trhaného vepřového masa ručně a podomácku vyválenou tortillu. „Když se začali pravidelně vracet, byli jsme se ženou velmi mile překvapeni,“ dodává.

Polotovarům z mrazáku odzvonilo 

Nápad otevřít bistro v místě, které působí dojmem, že tam lišky dávají dobrou noc, mu vnukla právě manželka. „Pořád mě doma vyháněla z kuchyně. Když jsem po pracovním vyhoření přemýšlel, co dál, toto byla poměrně logická volba. A tak trochu i splněný sen,“ vypráví Černý.

Rozhodl se vsadit na to, že si lidé během dovolených stále častěji dopřávají dobré jídlo. Časy, kdy se spokojili se smažákem a s polotovary z mrazáku, už jsou dávno pryč. „Já pořád říkám, že láska prochází žaludkem, že je dobré si pochutnávat, ale zároveň jíst kvalitně,“ vysvětluje nadšeně, proč se rozhodli jít cestou lokálních a domácích surovin. 

„Samozřejmě nejsem mlynář, takže mouku na tortilly koupím od někoho z lokálních výrobců, ale třeba koláč, který dnes máme v nabídce, je ze švestek z naší zahrady.“ A není to malá zahrada. Pozemek, který s manželkou koupili, má něco přes pět tisíc metrů čtverečních. Postupem času si na něm vyzkoušeli nejrůznější pěstitelské a chovatelské činnosti.

„Měli jsme ovce, husy, kachny, prasata,“ popisuje Černý s tím, že pro něj i jeho ženu bylo zásadní takovou zkušenost předat dětem. „Chtěli jsme, aby to v dětství zažily, aby si uvědomily, že jíst maso něco stojí, že vypěstovat cukety, brambory nebo česnek není zadarmo. Zároveň jsme chtěli trávit co nejvíc času spolu, protože rodina je pro nás pořád priorita,“ vysvětluje.

Po prvním měsíci fungovaní přišlo velké překvapení. „Nestačili jsme se divit, jak rychle se o nás lidé dozvídají a jaký mají zájem,“ vzpomíná Černý. Podle něj není v okolí Červené Lhoty tak silná gastronomická konkurence jako například kolem Tábora nebo Třeboně, což mu hraje do karet.

Hlad je za každého počasí

„Ze začátku jsme se rozhodli experimentovat i s netradiční otevírací dobou. Zámek má totiž v sezoně v pondělí zavřeno. Tím pádem je zavřená i spousta podniků v okolí, některé dokonce i v neděli. Jenže turisté jezdí pořád,“ popisuje Černý s tím, že aktuálně fungují hlavně o víkendech. Zároveň dodává, že nejvěrnějšími zákazníky jsou nakonec stejně jeho děti.

„O prázdninách mi často všechny tři nastoupí k okénku s tím, že výměnou za něco dobrého třeba utřou stoly. Musím je odhánět s tím, že se sice jmenuji Černý, ale načerno nezaměstnávám. A už vůbec ne děti,“ směje se otec tří ratolestí.

A lidé za jeho tortillami s trhaným masem skutečně jezdí. „Už jsme tu měli skupinu devatenácti hladových cyklistů, jezdce na koních, ale i kamioňáka, který se vracel z noční šichty. Míří sem ale i lidé z Prahy nebo z Brna. Třeba se jen na chvíli zastaví, objednají si a zase jedou autem dál,“ popisuje. Zákazníky podle něj mnohdy neodradí ani špatné počasí. „Hlad máte, ať už svítí sluníčko, nebo fouká vítr a prší,“ uzavírá Marek Černý.

VIDEO: Nedokonalý talíř na stůl nepošlu, když mě jídlo nudí, dám ho pryč, říká držitel michelinské hvězdy

Zdroj: autorský text