Tisíce let si jich nikdo nevšiml. Satelit vyfotil podivné kruhy na Sahaře, vědci tuší jejich význam

Pod pískem Sahary možná leží příběh lidí, kteří dokázali přežít svět měnící se v poušť. Vědci nyní pomocí satelitů objevili stovky obřích pravěkých hrobek rozesetých napříč súdánskou částí Sahary. Některé ukrývaly nejen lidské ostatky, ale i pohřbený dobytek. A podle archeologů mohou odhalovat, kdy se mezi nomády poprvé zrodila moc, prestiž i nerovnost.

To, co zpočátku vypadalo jako nenápadné kruhy ztracené v nekonečné poušti, se postupně proměnilo v jeden z největších archeologických objevů posledních let. Mezinárodní tým vědců při dlouhodobém průzkumu východního Súdánu pomocí satelitních snímků objevil 260 dosud neznámých pravěkých pohřebních monumentů rozesetých podél téměř tisícikilometrového pásu Sahary.

Archeologové z australské Macquarie University, francouzské výzkumné jednotky HiSoMA a Polské akademie věd pátrali po stopách dávných civilizací v oblasti mezi Nilem a Rudým mořem, aniž by museli rozsáhle kopat do země. A právě během tohoto „čtení krajiny z vesmíru“ začali opakovaně narážet na podivné kruhové útvary.

„Najednou jsme viděli stále stejný vzorec. Velké kruhové hrobky s lidmi i zvířaty uvnitř, často uspořádanými kolem jedné důležité osoby uprostřed,“ popisuje archeoložka Maria Gattová z Polské akademie věd, která se na výzkumu podílela.

Některé kamenné kruhy měly průměr až 80 metrů. Uvnitř archeologové identifikovali ostatky lidí, ale také krav, koz a ovcí. Právě dobytek podle vědců hrál v životě tehdejších saharských nomádů zásadní roli.

„Pohřbívali se společně se svými stády. Je vidět, že zvířata pro ně měla mimořádnou hodnotu,“ vysvětluje Gattová. Podle výzkumníků mohl být velký počet kusů dobytka symbolem prestiže a bohatství. V tehdejší době totiž Sahara rychle vysychala a chov krav byl čím dál náročnější. „Mít tehdy velké stádo mohlo být něco jako vlastnit Ferrari pravěkého světa,“ uvádějí autoři studie.

Starší než faraoni

Vědci se domnívají, že monumenty vznikaly přibližně mezi lety 4000 až 3000 před naším letopočtem, tedy krátce před vznikem starověkého Egypta. Lidé, kteří je budovali, však podle archeologů nebyli zemědělci ani obyvatelé měst na Nilu. Šlo podle nich spíše o kočovné pastevce, kteří žili přímo v saharské krajině.

Některé detaily pohřbů nyní vědcům naznačují, že se mezi těmito komunitami začaly objevovat první známky společenské hierarchie. U části nalezišť totiž výzkumníci pozorovali takzvané sekundární pohřby – tedy situace, kdy byly ostatky dalších zemřelých uspořádány kolem jediné centrální osoby.

„Mohlo jít o náčelníka nebo jiného významného člena komunity,“ upřesňuje Gattová. Podle archeologů jde o důležitý moment v historii lidstva: období, kdy se v dosud relativně rovných nomádských společnostech začaly vytvářet první elity.

Samotná poloha hrobek zároveň ukazuje, jak dramaticky se tehdejší Sahara měnila. Monumenty totiž téměř vždy leží poblíž někdejších zdrojů vody — u vyschlých jezer, sezonních řek nebo skalních jezírek. Už tehdy podle vědců krajina vysychala a život v ní byl stále obtížnější.

Sahara přitom nebyla vždy nekonečnou pouští. V období známém jako africké vlhké období byla mnohem zelenější a vhodnější pro život. Postupné ustupování monzunů ale vedlo k úbytku dešťů, mizení pastvin a stále složitějším podmínkám pro chov zvířat. Nomádi proto začali migrovat, více se přesouvat nebo opouštět náročný způsob života založený na velkých stádech.

Podle vědců ale objev nevypráví jen příběh jedné ztracené kultury. Ukazuje také, jak se lidé dokázali přizpůsobit dramatickým klimatickým změnám. „Tyto pohřební monumenty dokazují, že i rozptýlené nomádské společnosti byly mimořádně organizované a dokázaly se skvěle adaptovat,“ říká Gattová.

Archeologové zároveň upozorňují, že mnoho nalezišť dnes ohrožuje nelegální těžba a ničení krajiny. Některé monumenty, které přežily tisíce let saharských bouří a proměn klimatu, mohou zmizet během několika dní.

Nový výzkum tak podle odborníků mění pohled na dějiny severní Afriky. Sahara už není jen kulisou příběhů o pyramidách a faraonech, ale místem, kde se dávno před vznikem velkých říší odehrával složitý příběh přežití, moci a proměny lidské společnosti.

Zdroj: Macquarie University, Arkeonews