Timmy nebyl zdaleka jediný. Vědci nyní na dně oceánu objevili něco znepokojivého

Dno oceánu bývá považováno za jedno z nejméně prozkoumaných míst na planetě Zemi. V hloubkách, kam neproniká sluneční světlo a tlak by tu během okamžiku rozdrtil člověka, nyní vědci objevili něco mimořádného. Tisíce kilometrů od pevniny narazili na rozsáhlé pohřebiště velryb, které ukrývá miliony let stará tajemství i životní formy, jež možná věda dosud neznala.

Vědci oznámili objev nejhlubšího, nejstaršího a zároveň nejrozsáhlejšího známého velrybího pohřebiště na světě. Nachází se v jihovýchodní části Indického oceánu v oblasti známé jako Diamantinská zlomová zóna (Diamantina Fracture Zone). Některé nalezené fosilie jsou staré více než pět milionů let.

Takzvané „velrybí pády“ vznikají ve chvíli, kdy mrtvá velryba klesne na mořské dno. Takové nálezy nejsou mezi mořskými biology neznámé, většina z nich však byla objevena v hloubkách menších než čtyři kilometry. Nově objevená lokalita se nachází v hloubkách přesahujících sedm kilometrů a táhne se stovky kilometrů napříč oceánským dnem.

Výzkumný tým z Číny, Itálie a Nového Zélandu zkoumal oblast pomocí hlubinného ponorného plavidla. Diamantinská zlomová zóna vznikla před 50 až 60 miliony lety během oddělování Austrálie a Antarktidy a patří mezi nejodlehlejší a nejméně probádané části oceánu.

Během výpravy vědci objevili velrybí fosilie v hloubce až sedm tisíc metrů pod mořskou hladinou poblíž nejhlubšího bodu celé oblasti. Následovalo 32 ponorů, při nichž zdokumentovali 485 nalezišť velrybích fosilií a dalších pět současných velrybích těl v pokročilém stadiu rozkladu.

Podle autorů studie mohou být tato naleziště součástí dosud neznámého „superkoridoru velrybích pádů“. Fosilie a kostry se totiž táhnou v pásu dlouhém přibližně 1200 kilometrů. Největším objeveným ostatkem byla pětimetrová kostra plejtváka malého antarktického. Vědci ale narazili také na mnohem starší nálezy. Mezi nimi byl například fosilizovaný lebkový fragment zobákovce druhu Pterocetus benguelae starý 5,3 milionu let nebo lebka dosud neznámého druhu, který výzkumníci pojmenovali Pterocetus diamantinae.

Tady je věda zatím krátká

Překvapivé nebyly jen samotné kostry. Rozkládající se těla velryb se ukázala jako domov nečekaně bohatých společenstev organismů. Na kostech a v jejich okolí žijí korýši, měkkýši, křehké hvězdice i specializovaní červi živící se kostní tkání. Řada z těchto organismů může podle vědců představovat dosud nepopsané druhy.

„Tento objev ukazuje, že i v extrémních a téměř neprozkoumaných prostředích existují druhy a celé ekosystémy, které věda dosud nezná. Jsme stále velmi daleko od úplného pochopení skutečné biodiverzity naší planety,“ uvedl spoluautor studie Giovanni Bianucci z Pisy. Podle něj nález zároveň dokládá mimořádnou schopnost života přizpůsobit se podmínkám, kde neexistuje světlo a panuje extrémní tlak. Výzkum navíc přinesl nové poznatky o záhadných zobákovcích, jedněch z nejméně známých velryb na světě.

Stephen J. Godfrey z amerického Calvert Marine Museum označil lokalitu za skutečně unikátní objev. Podle něj může oblast vydat ještě mnoho dalších překvapení. „Připomnělo mi to trailer k prvnímu dílu velkolepé filmové ságy,“ napsal v komentáři doprovázejícím studii.

Nadšení neskrývá ani oceánograf Jon Copley ze Southamptonské univerzity, který se výzkumu přímo neúčastnil. „Jde o vzácný a mimořádně zajímavý objev. Nejen že jde o nejhlubší známou kolonii organismů spojených s velrybími pády, ale také o neobvykle vysokou koncentraci současných i fosilních velrybích pozůstatků na jednom místě,“ uvedl.

Právě množství nalezených koster představuje jednu z největších záhad. V některých částech lokality připadá téměř 800 koster na jediný kilometr čtvereční. Vědci se domnívají, že oblast mohla ležet na migrační trase některých druhů velryb, zatímco pro hlubinné lovce, jako jsou zobákovci, představovala ideální místo k lovu hlavonožců ve velkých hloubkách.