


Byla to osudová souhra náhod. Teroristický útok na jiném letišti, hustá mlha, v níž nebylo vidět na krok, a jedno rozhodnutí kapitána, který příliš spěchal. Když se 27. března 1977 na kanárském letišti Los Rodeos na Tenerife srazily dva plně naložené Boeingy 747, změnilo to letectví. Připomeňte si příběh 583 obětí tragédie, která se vůbec neměla stát.
Toho dne se separatistické Hnutí za nezávislost a sebeurčení Kanárského souostroví rozhodlo podniknout bombový útok na hlavním letišti v Las Palmas. Po výbuchu malé nálože útočníci oznámili, že se v areálu nachází ještě další trhavina. Z obav o bezpečnost byly proto všechny následující lety odkloněny na malé letiště Los Rodeos.
Malý letištní komplex ale nebyl uzpůsoben pro silný provoz s velkými letadly. Právě to později způsobilo chaos, byla to předzvěst, která vedla k nejhorší letecké katastrofě v historii civilního letectví.
Toho dne se separatistické Hnutí za nezávislost a sebeurčení Kanárského souostroví rozhodlo podniknout bombový útok na hlavním letišti v Las Palmas. Po výbuchu malé nálože útočníci oznámili, že se v areálu nachází ještě další trhavina. Z obav o bezpečnost byly proto všechny následující lety odkloněny na malé letiště Los Rodeos.
Malý letištní komplex ale nebyl uzpůsoben pro silný provoz s velkými letadly. Právě to později způsobilo chaos, byla to předzvěst, která vedla k nejhorší letecké katastrofě v historii civilního letectví.
Hlavním problémem letiště Los Rodeos na Tenerife byla jediná ranvej, na kterou musela všechna letadla přistát. Následně se navíc musela na konci přistávací dráhy otočit. Tento manévr provedl také letoun nizozemské společnosti KLM. Na jeho palubě se nacházelo 14 členů posádky a 248 pasažérů. Několik náhod ale vedlo k tomu, že se letadlo na místě ocitlo se zpožděním.
V pilotní kabině seděl kapitán Jacob Louis Veldhuyzen van Zanten. Toho společnost KLM díky bohatým zkušenostem považovala za jednoho z nejlepších zaměstnanců a jeho fotografie se tak objevovala v mnoha reklamních materiálech.
I přes své znalosti se ale pilot dopustil několika chyb, které by za normálních okolností nezpůsobily větší potíže. Vzhledem k okolnostem ale byly fatální. Nejprve posádka čekala na jednu cestující rodinu, která se opozdila. Další skluz poté let nabral ve chvíli, kdy zaměstnanci před odletem doplňovali palivo. Právě to byl jeden z klíčových momentů, který později vedl k naprosté zkáze.

Situace na letišti Los Rodeos byla velmi nepřehledná. Kromě chaosu, způsobeného větším provozem, než mohl komplex zvládnout, za to mohlo také počasí. Viditelnost byla omezená kvůli husté mlze, což nekomplikovalo jen přehlednost ranveje, ale také práci v řídicí věži. Na letišti navíc nebyl nainstalovaný pozemní radar, což bylo další zcela zásadní překážkou k bezpečnému řízení provozu.

Piloti v husté mlze čelili zmatku v provozu i v radiové komunikaci a neměli k dispozici pozemní radar, který by jejich polohu na dráze potvrdil.
Za těchto okolností začal nizozemský Boeing 747 společnosti KLM na začátku vzletové a přistávací dráhy urychleně pojíždět k rozjezdu a následně zahájil vzlet, přestože neměl jednoznačné povolení ke startu. V tu dobu se po téže dráze ještě velmi pomalu pohyboval americký Boeing 747 Pan Am, který měl dráhu opustit třetí odbočkou. Posádka Pan Amu ji však v mlze minula, a kvůli nejasnému označení odboček i špatné viditelnosti pokračovala k čtvrté odbočce, která byla pro tak velký stroj lépe sjízdná.
Věž, která měla k dispozici jen omezené prostředky sledování provozu, komunikovala s oběma letadly na jedné frekvenci. V kritickém okamžiku se proto překryla vysílání Pan Amu a věže: část zprávy pro KLM tak v kokpitu zazněla jen neúplně a posádka mylně nabyla dojmu, že má ke vzletu volno. Výsledkem byl absolutní chaos, v němž se startující KLM rozjel po dráze v domnění, že Pan Am už odbočil, zatímco americký stroj se tam stále nacházel.
Kapitán Veldhuyzen van Zanten neslyšel, že má s odletem počkat. Kola letounu se začala točit a celý stroj nezadržitelně směřoval vpřed. Tam, kde pilot očekával volnou dráhu, se ale z mlhy nečekaně vynořil stroj Pan Am.
Nizozemský kapitán se ještě pokusil katastrofě zabránit dřívějším vzletem, ale úhel byl příliš velký a letadlo se tak ve vzduchu udrželo jen několik vteřin, během kterých stačilo urazit přibližně 150 metrů. Pak už se jeho ocas zadrhl o dráhu a zcela rozpáral letoun Pan Am. Protože Nizozemci před vzletem dočerpali nádrž, začalo navíc letadlo po kolizi prakticky okamžitě hořet.
Cestující společnosti Pan Am dopadli o něco lépe, protože celkem 61 z celkového počtu 396 osob se podařilo zachránit, a to včetně kapitána Grubbse. Přeživší si ale hodně vytrpěli, na záchranu totiž museli čekat. Záchranáři totiž nejprve řešili letoun KLM - v mlze totiž nepostřehli, že se nehoda netýká pouze jednoho letadla, ale dvou.
I k nizozemskému letadlu se ale záchranné složky dostaly příliš pozdě. Kouř z požáru totiž zcela zahalil letiště i řídicí věž a vzhledem k událostem na letišti Las Palmas se nejprve všichni domnívali, že vybuchla další bomba. Když tak konečně zdravotníci i hasiči dorazili k hořícímu vraku, na záchranu bylo pozdě. Z posádky ani cestujících nepřežil nikdo.

Oba letouny při nehodě kompletně shořely. Vzhledem k rozsahu nehody bylo vyprošťování těl obětí velmi náročné a trvalo přes čtyřicet hodin. Někteří hasiči a vojáci, kteří se na akci podíleli, pracovali po celou dobu bez přestávky, další z nich zase přespávali přímo v hangáru mezi rakvemi a mrtvými těly. Ani po obrovském úsilí se ale nikdy nepodařilo identifikovat úplně všechny zemřelé.
Po nehodě se rozjelo velmi rozsáhlé vyšetřování, kterého se účastnilo jak Španělsko, na jehož území k incidentu došlo, tak Nizozemsko a Spojené státy. Přístup zúčastněných stran se však velmi lišil. Zatímco společnost KLM odmítala označit svého pilota jako viníka nehody, přestože tomu zajištěné důkazy nasvědčovaly, společnost Pan Am se rozhodla zodpovědnosti čelit.
Nejen že Američané uznali, že také jejich pilot se dopustil hned několika chyb a vyvodili důsledky, ale bezodkladně vyplatili všem pozůstalým odškodné. To se pohybovalo v rozmezí 58 až 600 tisíci dolary. Rodinám také doporučili kontaktovat právníka a nabídli uhrazení veškerých výdajů. Na jejich postup si nikdo ze zúčastněných nestěžoval.
S počtem 583 obětí se nešťastná událost stala nejsmrtelnější leteckou katastrofou v historii. Tragédie vedla k mnoha reformám v letectví, například k zavedení povinnosti ovládat komunikaci v angličtině, kterou nyní mají jak řídící pracovníci, tak piloti. Nehoda také urychlila vývoj a následné zavedení speciálního radarového systému. Ten monitoruje veškerý pohyb na letištní ploše a s předstihem upozorňuje na možné kolizní střety. Funguje bez ohledu na povětrnostní podmínky.
Zdroj: Zoom.iprima.cz, iDnes.cz






Írán a Spojené státy v posledních dnech oživily přímý komunikační kanál mezi íránským ministrem zahraničí Abbásem Arakčím a zmocněncem prezidenta Donalda Trumpa Stevem Witkoffem. Napsal to v pondělí server Axios s odkazem na amerického činitele a informovaný zdroj. Podle Axiosu se jedná patrně o první přímou komunikaci mezi zástupci Íránu a USA od začátku války před více než dvěma týdny.



Česko je připraveno stát v čele mise, která by zjistila stav ropovodu Družba poškozeného na Ukrajině ruskými útoky, uvedl v pondělí ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). Předseda opoziční ODS Martin Kupka řekl, že by jasnou mezinárodní zprávu uvítal, důvěřuje ale ukrajinským technikům. „Varuji před tím, aby se Česká republika ocitla v pozici užitečných idiotů,“ vyzval Kupka.



Ukrajina v noci na pondělí podnikla rozsáhlý vzdušný útok na Moskvu. Ruská protivzdušná obrana podle ministerstva obrany zničila nad metropolí a jejím okolím 53 dronů. Na jihu Ruska hořel po útoku dronu zásobník ropy, informovaly místní úřady.



Celý ostrov Kuba se v pondělí podle agentur AFP a Reuters opět ponořil do tmy. Stalo se tak po kolapsu rozvodné elektrické sítě. Desetimilionová země se s takovými problémy potýká opakovaně, v neposlední řadě kvůli americké ropné blokádě.



Měl to být návrat Evropy k jednacímu stolu o míru na Ukrajině. Poradce francouzského prezidenta pro národní bezpečnost Emmanuel Bonne přiletěl do Moskvy na schůzku s vlivným Putinovým poradcem Jurijem Ušakovem. Podle deníku Financial Times ale měl Ušakov pro Francouze drsný vzkaz: „Promiňte, ale ne. Jděte do pr****.“