Doba, kdy prezidentský úřad vykonával "první dělnický prezident" Klement Gottwald, je spojena s brutálním uplatňováním tzv. teorie o zostřování třídního boje. Doprovázely ji politické monstrprocesy, popravy a likvidace domnělých i skutečných nepřátel komunistické moci.
Sám Gottwald neváhal obětovat své nejbližší přátele a spolupracovníky. Strach ze sovětského vůdce J. V. Stalina ho zároveň hnal stále víc do náruče alkoholu.
Tak nějak přibližují dramaturgové České televize první díl cyklu Rudí prezidenti, vytvořený k českým osmičkovým výročím. Jmenuje se příznačně Sjednotitel ve strachu a natočili ho scenárista Miloš Doležal a režisér Roman Vávra.
Oběma tvůrcům se podařilo sehnat řadu zcela neznámých či pozapomenutých záběrů. Diváka například zamrazí, když ještě nedávno Gottwaldova pravá ruka Rudolf Slánský odříkává ve vykonstruovaném procesu, co všechno údajně provedl, od paktování se se západními mocnostmi až po smrt Jana Švermy.
Bizarní jsou také záběry na Gottwaldovu manželku Martu, jednoduchou korpulentní ženu, která se namáhavě štrachá tleskajícími a jásajícími špalíry lidí, neskrývá nadšení ze svého společenského vzestupu a miluje oslovení "milostivá paní".
"Noblesa a vkus, kterou na Hrad přinesli TGM i Beneš, byla nástupem proletářského páru ztracena. I když na ně Marta Gottwaldová chtěla navázat a je známé jak trapně působilo její napodobování Hany Benešové, co se odívání i způsobů týče. Je až s podivem, jak chování nájemníků Hradu může ovlivnit atmosféru, náladu i mravy v podhradí," glosuje to režisér dokumentu Roman Vávra.
Voják a služka na tancovačce
Dokumentaristé detailně líčí původní společenské postavení prezidentského páru - Marta a "Kléma" byli oba nemanželské děti, on truhlář, ona nedoučená číšnice a posluhovačka. Původně šlo o jednodenní známost z tancovačky v Kopřivnici, kam se šel povyrazit voják Gottwald a služka Marie Marta Holubová, kopřivnická rodačka, která právě hledala nějakou známost. Skončilo to dítětem.
Skutečnost, že se tento pár mohl dostat až na samotné společenské výsluní, předznamenává nastupující "novou dobu" a "zrození nového typu občana", jak s oblibou říkali tehdejší ideologové. A jak dodávali, jeho vzorem měl být právě Gottwald.
"Symbolizoval vstup do 'nového pokrokového řádu'. A také vzešel z tzv. dělnického prostředí a pro tehdejší propagandu reprezentoval vrcholného zástupce 'pracujícího lidu'. Tato nálepka měla samozřejmě negovat 'starý a prohnilý řád', paradoxně reprezentovaný také člověkem vzešlým z prostého prostředí, a to T. G. Masarykem," říká Vávra.
Nemyslí si však, že by první dělnický prezident nebyl chytrý - sice bez formálního vzdělání, ale inteligence mu nechyběla.
"Domnívám se, že v jistém ohledu byl velmi bystrý, když odhlédneme od prostředků, které používal. Uvažoval takticky a byl opravdu ideovým strůjcem onoho 'nového řádu' v naší zemi."
Nový typ občana
Tvůrci pracují také s dobovými filmovými týdeníky, plnými prázdných a absurdních vět, jež jsou pro nastávající éru typické: "Vzniká nový typ československého občana. Práce, jež ho dříve zotročovala, se stává jeho osvobozením," praví se zde o změně, která měla přijít s Vítězným únorem 1948. Dnes si tyto věty pouštíme jako bonmoty, tehdy za nimi šly masy.
"My jsme samozřejmě tuto větu z dobového týdeníku užili kvůli až komické absurditě, jakou i ve vás dneska vyvolává. Nicméně v kontextu své doby si její kladné vyznění dokážu představit. Stejně jako si dokážu představit, jak absurdně budou působit například prohlášení některých současných politiků na naše potomky," glosuje to Roman Vávra.
Ten spolu se scenáristou Milošem Doležalem skvěle vystihuje ideologickou mašinerii nastupující moci, které nedělá potíž nepokrytě lhát a svými kroky popírat svá slova. Nově zvolený "první dělnický prezident" si nechá sloužit kardinálem Beranem Te Deum, vzápětí je Beran internován. Gottwald rozčileně nabádá zemědělce, aby rozeštvávače, kteří tvrdí, že přijde kolektivizace, hnali svinským krokem. Vzápětí přijde kolektivizace.
"Já doufám, že většina Čechoslováků postupně prohlédla. Ale jen hrstka se tomu odvážila postavit," říká Vávra.
Selhal i Masaryk
Diváky nepřekvapí Gottwaldovy plamenné řeči o přátelství se SSSR, cynický pragmatismus jeho zetě Alexeje Čepičky ani psychopatické řvaní komunistického prokurátora vykonstruovaných procesů Josefa Urválka. Mnohé však překvapí zachycená slova ministra zahraničí a demokrata Jana Masaryka, jenž ve snímku později horuje za přátelství se Sovětským svazem, jde na ruku komunistům a v Moskvě s ostatními odsouhlasí odmítnutí Marshallova plánu.
"V obecném povědomí si Jana Masaryka podle mého názoru opravdu idealizujeme. Já můžu mít pochopení pro jeho lidské slabosti, dokonce můžu obdivovat jeho charisma i lidový tón, kterým si získával davy příznivců, nicméně jako politik dle mého o to víc a o to katastrofálněji selhal," konstatuje režisér dokumentu Sjednotitel ve strachu.
Speciál k 70 letům od Února 1948
Neuvěřitelný příběh českého Monte Christa. Cestu nástupu komunistů umetla akce opsaná od gestapa
Život samopalníka Raichla na unikátních fotografiích: Mukl z gulagu, který bojoval proti komunismu
Komunisté terorizují občanstvo a Gottwald lže, psali novináři před únorovým pučem. Po něm už nemohli
Fotoblog: Zlo s tváří Lidových milicí. Přísahali, že za KSČ položí i život
Místo života v komunismu si raději vybrali emigraci. Podívejte se, kdo opustil zemi po únorovém puči
Truhlář se služkou prvním párem Československa. "Kléma a Martička" předznamenali úpadek země
Komunistická zvěrstva v Československu? Humorista Žák vše předpověděl již v roce 1948
Hotel Klenov na Bystřičce postavil válečný veterán, znárodnění jej rodině vzalo. Dnes budova chátrá
Ostatně oba tvůrci právě odmítnutí Marshallova plánu vypichují jako osudný mezník. Jeho přijetí či nepřijetí podle nich rozdělilo Evropu na tu demokratickou, s výrazným ekonomickým potenciálem a sovětské satelity, jejichž osud byl z dlouhodobého hlediska zpečetěn.
"Naše komunistická propaganda však jela naplno a například suché léto 1947, neúroda a dodávky sovětské pšenice mohly normální občany utvrzovat v pocitu, že bezpečněji nám bude s východním medvědem," dodává režisér.
Spolu se scenáristou Doležalem se věnují i znepokojení komunistických představitelů z toho, jak Gottwald ještě coby premiér propadal alkoholu, jak se mnohdy na veřejnosti klátil a mluvil ztěžka, jak se pak raději ukazoval čím dál méně a ocital se v izolaci. Jakékoliv paralely s dnešní dobou však Vávra odmítá.
"Jestli narážíte na 'korunovační klenoty' či jiné případy, touto pasáží jsme paralely nevytvářeli ani nehledali. Alkoholismus byl nedílnou součástí Gottwaldovy osobnosti, ve scénáři Miloše Doležala měl původně dokonce ještě silnější podtext. Jestli se nějaké paralely nabízely a nabízí, pak je to soustavné, až dějinně zakódované selhávání našich politických elit. Až na čestné výjimky, samozřejmě," říká Vávra.
Naše děti budou jednou proklínat
Na svém konci snímek České televize cituje pozoruhodný výrok Marty Gottwaldové směrem k manželově sekretářce: "Buďte ráda, Milčo, že nemáte děti. Protože naše děti a vnuky budou lidé jednou proklínat."
Evidentně tedy ani tato někdejší prostá žena z lidu nemá dobrý pocit z toho, jakých obrysů únorové "vítězství pracujícího lidu" nabralo.
"Vysvětluji si to tak, že Marta Gottwaldová v sobě chovala alespoň zbytky soudnosti," uzavírá režisér Roman Vávra.
Video: Mumie Gottwalda tu mohla být dodnes, říká historik
