V současnosti uvádíte pořad Chcete být milionářem, není to však vaše první televizní soutěž, již dříve jste moderoval Trosečníka. Jak na to vzpomínáte?
Kromě Trosečníka jsem moderoval ještě Naslepo, což byla velmi zajímavá soutěž, která se podobala Milionáři mnohem více než Trosečník. Na Trosečníka vzpomínám rád, protože jsem se dostal do krajů, kam bych dobrovolně nikdy nejel.
Když vás Prima s natáčením oslovila, prý jste jí vzkázal: „Ten pořad moc dobře znám z USA, je to tvrdá soutěž a tento projekt nemůžeme točit na Mácháči, proto nemám zájem.“ Skutečně vám tak šlo o to, aby byl projekt úspěšný?
Docela určitě! Já jsem nevěřil, že nějaká tuzemská televize bude pořad točit v Pacifiku či Asii. Místo bylo skvělé, co nás všechny zklamalo, byl přístup Švédů, kteří v tu dobu vlastnili licenci. Já jsem si pamatoval pořad jako skutečně tvrdý boj o přežití, přitom Švédi rozhodli, že první disciplína bude přetahování lanem na pláži. Vůbec se nedivím, že byli lidé doma u obrazovek zklamaní.
Sám jste naznačil, že pořad skončil neúspěchem, mrzelo vás to?
Samozřejmě, že mě to mrzelo, mrzelo nás to všechny. Ta kritika pořadu byla z velké části oprávněná, ale lidé si neuvědomují, že jsme s tím nemohli nic dělat.
V současnosti uvádíte Chcete být milionářem. Koukal jste se na pořad před těmi deseti, patnácti lety, kdy byl v Česku poprvé?
Čas od času ano. Samozřejmě jsem pár dílů viděl tehdy, a když jsem se dozvěděl, že to budu dělat já, tak jsem se podíval na nějaké i dnes. To je tak všechno, rozhodně se neřídím přesně tím, jak to dělal tehdy pan Čech.
Co vás přesvědčilo dělat Milionáře? U Trosečníka vám šlo o kvalitu obsahu, bylo to u Chcete být milionářem stejné?
Byla to pro mě výzva. Je to nejúspěšnější televizní show všech dob, vysílala se a vysílá ve více než 160 zemích světa. Já mám navíc vědomostní soutěže rád už od dětství. Vážím si toho, že to můžu dělat.
Já to myslel i z toho pohledu, jestli je to podle vás kvalitní obsah, na kterém se chcete podílet?
Věděli jste, že?
Marek Vašut je vášnivým fandou boxu. Do ringu se loni vrátil po 30 letech, když začal působit jako patron Manažerské extraligy boxu. Vašut se k boxu dostal díky filmu Pěsti ve tmě, který dodnes označuje za svůj stěžejní a roli Vildy Jakše řadí mezi své vysněné.
„Na boxu mě vždy bavilo to, že je v něm něco, co vždycky dělalo muže mužem: Boj! Fyzický boj, ne nad klávesnicí počítače,“ popsal herec.
V extralize se mezi sebou utkávají právníci, manažeři, ale třeba také ajťáci. Podle jednoho z představitelů MEB Daniela Táborského nelze určit, která profese je v boxu nejlepší, ale nejtvrději makají lidé, co mají nejméně volného času. „Celý den musí buzerovat lidi, je na nich velká odpovědnost. Pak přijdou na trénink, vypnou a nechají se sami buzerovat, je to kompenzace,“ říká boxer známý jako Mašina.
Docela určitě. Asi vím, kam míříte, řada lidí si stěžuje, že úroveň otázek není tak vysoká, jak bývala původně. Spousta lidí na to vzpomíná s určitou nostalgií, bylo jim tehdy taky o 15 let méně a od té doby pořad neviděli. Všechno, co jsme dělali mladí, se nám přes tu propast času najednou jeví lepší, to známe my všichni staří. Prostě když jsme my byli mladí, tak tráva byla zelenější, víno chutnalo líp a holky byly hezčí. To je úplně normální.
Moderátor pořadu bude vždy chtě nechtě srovnáván s Vladimírem Čechem. Bál jste se, nebo to pro vás byla výzva?
Určitě jsem se toho nebál, člověk na to srovnání musí být připraven. První Milionář byl úplnou novinkou. Samozřejmě se to první vždy stane legendou a my Češi přece víme, že každá změna je k horšímu. Zároveň jsem od samého začátku počítal s tím, že se nezalíbím všem, a nebylo to nic, co by mě odrazovalo.
Nesmíte při srovnání zapomenout na dvě důležité věci, ten pořad neměl konkurenci, byl hegemonem vysílání. Tehdy bylo jen nějakých šest, sedm kanálů, navíc tady nebyla alternativa internetu.
V jednom rozhovoru jste řekl, že s panem Čechem byl kladen větší důraz na znalostní část, s vámi zase na show. Myslíte si, že jste showman?
Já dostal takové zadání, ale osobně si to nemyslím. Zadání pro pana Čecha tehdy bylo, že přišel z neznáma pan Mefistofeles, pan tajemný milionář. Pan Čech byl znám nám divadelníkům, ale nebyl obecně známý. Jeho naturel je úplně jiný než můj, ale souvisí to i s tím, že dnes je jiná doba. Nova se mohla rozhodnout uspokojit staromilce a okopírovat zcela ten původní formát, a nejspíš bych to nedělal já, ale kdo ví, jak by to dopadlo.
Když jsem se s vámi snažil domluvit rozhovor, trvalo to docela dlouho. Celkově jsem narazil v několika rozhovorech na to, že nemáte média úplně v lásce. Proč?
Osobně o žádné rozhovory zájem nemám. Mám pocit, že už jsem všechno řekl. V dnešní době se každý vyjadřuje ke všemu a já tu potřebu nemám. Doba je tak zmedializovaná, že neznám nikoho aspoň trochu známého, kdo by ještě nebyl na obálce nějakého časopisu. A já netrpím představou, že když nejsem na obálce, tak nežiju nebo nebudu mít práci.
Umělci mají často potřebu nějakého uměleckého vyhrazení, bylo to vidět třeba na předávání Andělů. Vy nemáte potřebu vyjádřit svůj politický názor?
To jsou proklamace a přijde mi to strašně laciné. I když jsem ve volbách podporoval Miloše Zemana, byla to pro mě volba nejmenšího zla. Měl jsem tisíc důvodů nevolit Zemana, ale měl jsem tisíc a jeden důvod nevolit Schwarzenberga. To jsem mu také řekl a on to přijal. Přijde mi, že řada jeho odpůrců není ochotna střízlivě argumentovat..
Vy jste se s bulvárem i soudil, dokonce jste vyhrál. Proč jste se rozhodl hnát média k soudu?
Člověk má prostě jenom jednu čest a nebude mu někdo po ní beztrestně šlapat. Já jsem soukromá osoba, nejsem placen ze státních peněz, neovlivňuju zákony, takže do mého soukromého života nikomu nic není. Oni se obhajují tím, že čtenář má prý právo znát detaily ze soukromí tzv. osob veřejného zájmu, ale jediný důvod, proč to dělají, je zisk. Chtěli na mně vydělat peníze.
Na hodně lidí tento přístup může působit, jako že se snažíte na bulváru „zahojit“. Nebál jste se toho, že vám to může poškodit pověst?
Oni na vašem jménu, na vašem soukromém životě nasekají prachy. A že někoho napadne, že bych se chtěl na někom „hojit“, jak vy říkáte, je mi úplně jedno. Je to stejné jako s tím Milionářem, není člověk ten, aby se líbil všem.
Já to myslel tak, že vaše jméno je určitá značka, mediální obraz, který si tím můžete poškodit?
Já kašlu na mediální obraz! Myslíte si, že mi záleží na tom, jak mě vnímá frustrovaný čtenář bulváru, že se proti němu bráním? Tak to mě skutečně nezajímá.
A nevadí vám ani to, že si vás mnoho lidí spojuje s reklamami, v kterých jste hrál? Například u zprávy, že budete uvádět Chcete být milionářem, byl nejlajkovanější komentář „doufám, že si pan Vašut nebude muset odskakovat na záchod“ jako narážka na přípravek na prostatu, kterému jste dělal reklamu.
Jakože mi to kazí pověst umělce? Já se nepovažuji za umělce, já se považuji za dobrého řemeslníka. Navíc jsem ty reklamy přijímal dobrovolně, vadilo by mi to v případě, kdybych byl nucen je dělat, tohle je jiné. Mě to nijak nediskvalifikuje, pro mne je to jen jiná práce.
Takže vám nevadí, že si vás lidé asociují s přípravkem na prostatu?
Proboha, co je na tom špatného? Vy jste mladý člověk a ještě vám to všechno hezky funguje. Až vám bude přes padesát a budete si s kamarády v hospodě povídat o tom, jestli se vám dobře čůrá, tak přijdete na to, že se není za co stydět. Tyhle názory říkají mladí lidé, kteří netuší, že se jich to bude jednou taky týkat, až budou staří.
No dobře, vy tady mluvíte o mužském zdraví, ale nikdy jste se veřejně nezúčastnil třeba akce Movember, která je celá právě o zvýšení povědomí o mužském zdraví a třeba i léčbě prostaty. Může to pak působit, že to nemyslíte zcela upřímně?
Na pár lidí to tak působit může, ale co já s tím mám dělat, je mi to jedno. Mimochodem s Movembrem jsem byl domluven, pak mi to jen bohužel nevyšlo časově. Budou-li o mou účast stát někdy v budoucnu, rád se znovu připojím.
