reklama
 
 

Spielberg a Hanks se tentokrát vylodili v Pacifiku

15. 3. 2010 8:30
Na HBO začal seriál The Pacific. Uvidí ho i Češi

Recenze - Deset let po cyklu Bratrstvo neohrožených se producenti Steven Spielberg a Tom Hanks vracejí na obrazovky HBO s další válečnou sérií.  Desetidílný Pacifik se tentokrát soustředí na osudy vojáků na tichomořské frontě druhé světové války.

V USA seriál odstartoval v neděli v 9 večer tamního času, v Česku se úvodní díl vysílá v pondělí od 20 hodin. Se stejným posunem budou následovat ostatní díly.

Je jasné a celkem očekávatelné, že nová série hájí stejný přístup k tématu války a podobný patos jako Bratrstvo neohrožených a Spielbergův opus Zachraňte vojína Ryana. Menší prostor tu ale dostaly rekonstrukce konkrétních bitev, které z Bratrstva neohrožených do značné míry dělaly rozkoš pro military fanoušky.

Z prvních tří epizod seriálu, které stanice nabídla recenzentům před premiérou, ovšem nelze Pacifik jako celek dost dobře hodnotit. Desetidílný cyklus si v první třetině teprve připravuje půdu.

Zatím není ani zjevné, zda bude děj směřovat k epickému vyprávění soustředěnému na postavy, nebo k víceméně uzavřeným epizodám skládajícím obraz pacifické fronty coby mozaiku samostatných událostí.

Nálada válečných filmů klasického Hollywoodu

I Pacifik se stejně jako Bratrstvo snaží být maximálně dobově věrný hlavně po vojenské stránce. Zároveň však bojové scény zasazuje do širšího rámce, který se chce soustředit na celkovou atmosféru a na uvažování vojáků nacházejících se ve válce (třetí díl se dokonce celý odehrává mimo frontu).

V těchto směrech už přitom o realismu nemůže být řeč. Dějově je Pacifik stylizovaný jako melodrama, které ke každé postavě přistupuje takřka výhradně skrz její emocionalitu. Co na takovýhle přístup řeknou military příznivci, těžko posoudit. Každopádně tu do jisté míry ožívá nálada válečných filmů klasického Hollywoodu, samozřejmě přioděná do atraktivní vizuální podoby, díky níž lze Pacifik označit spíš za seriál pro domácí kina než za televizní záležitost.

V hollywoodské tradici se dá mluvit o dvou proudech válečných filmů, které se ustanovily právě v éře klasického Hollywoodu. Zatímco ve třicátých letech převažoval pacifistický směr, který vojáky ukazoval jako oběti, po útoku na Pearl Harbor nastoupila linie, jež válčení naopak ospravedlňovala.

Službu v armádě pojímala v podstatě jako práci - i když špinavou,  nevděčnou a v některých ohledech testující limity toho, co ještě lze vůbec za práci považovat. Z napětí mezi oběma těmito pozicemi ostatně elegantně a novátorsky těží šestinásobný oscarový vítěz Smrt čeká všude (The Hurt Locker).

Sevření v hrdle

Spielbergovy válečné počiny od filmu Zachraňte vojína Ryana jednoznačně navazují na druhý zmiňovaný proud. Ryan i Bratrstvo kladly důraz především na špinavost vojenského zaměstnání, nový Pacifik zvýrazňuje přátelská pouta mezi vojáky uvízlými ve stejné situaci a posiluje chápání válčení jako služby.

V tomto ohledu se dokonce nezdráhá oprášit letitý (a mnohokrát napadaný) arzenál vlasteneckého patosu, který do každého z hrdinů vkládá přirozenou touhu bránit svou otčinu před nepřítelem. Jakákoli kritika válečného šílenství se odehrává pouze v tomto rámci.

V prvních třech dílech Pacifiku v podstatě nikoho ani nenapadne pochybovat o tom, že válka je práce ve smyslu služby vlasti. Autorita nadřízených je dobrotivá a blahodárná, jakákoli zmínka o tom, že Amerika je na své syny hrdá, vyvolává sevření v hrdle zprostředkované dojímavou hudbou; postavy, jimž je šance hájit vlast na frontě upřena, toho hořce litují.

Posun od sledu válečných akcí k šířeji pojatému vyprávění vychází už ze zasazení děje do Tichomoří. Tento prostor je oproti Evropě obtížné vnímat jako anonymní bitevní pole jen kvůli jeho exotičnosti.

V paměti mnoha diváků navíc stále zůstávají filmy Tenká červená linie Terrence Malicka a Eastwoodův diptych Vlajky našich otců a Dopisy z Iwo Jimy - jež jsou situované právě do pacifického prostoru a originálně do něj zasazují témata vztahu člověka a přírody (Tenká červená linie) a relativizace pohledů dvou válčících stran (Eastwoodovy filmy).

První tři díly Pacifiku se ovšem konfrontaci s Malickovým a Eastwoodovým dílem vyhýbají a spíše se soustředí na vztahy uvnitř bojové jednotky Američanů.

V dalších dílech Spielbergova cyklu bude nicméně pozoruhodné sledovat, zda a jak tam bude přítomná japonská armáda, která se na začátku objevuje jen jako víceméně anonymní nepřítel, případně jakým způsobem se do děje zapojí ono exotické prostředí.

Široká paleta motivů

Vizuální zpracování série obratně kloubí realismus s velkolepou podívanou. Perfektně je to vidět na bojových scénách, které netříští podívanou užitím subjektivního pohledu ruční kamery jako legendární úvodní pasáž vylodění v Ryanovi  ale ani nehledají přehledné pozice, ze kterých by kamera zachycovala probíhající akci nejfotogeničtěji. Kamera zůstává vázaná na postavy a důležité pro ni je evokovat bitevní scénu z jejich perspektivy.

Bitvy se zpravidla odehrávají v noci a nepřátelé v nich většinou zůstávají zahaleni temnotou, případně se akce schválně odehrává v příliš velké dálce od pozorovatele (scéna vojáků sledujících námořní bitvu). Po tmavých bitevních pasážích nicméně kontrastně následují velké celkové výjevy bezpočtu mrtvol ležících za plného světla na bitevním poli.

Počáteční třetina Pacifiku přináší v zásadě tradiční zápletky podané stylem, který bere ohled na realistické tendence současného válečného filmu. Prostředí války v Tichomoří nicméně nabízí širokou paletu motivů:  je možné (a bylo by prospěšné), že půdorys načrtnutý prvními třemi díly dostane kontrastnější odstíny.

 

The Pacific: Opět podle pamětí

Desetidílný seriál sleduje odyseu tří amerických námořníků - Roberta Leckieho (James Badge Dale), Eugena Sledgeho (Joe Mazzello) a Johna Basilonea (Jon Seda). Vzešel z producentské dílny Toma Hankse, Stevena Spielberga a Garyho Goetzmana, kteří mají na kontě úspěšné Bratrstvo neohrožených (Zlatým Glóbem oceněný projekt fanoušci označují za nejlepší válečný seriál všech dob).

Na Pacifiku se podíleli také autoři a konzultanti Bratrstva. Série sleduje trojici od prvního střetu na Quadalcanalu přes pralesy mysu Gloucester a korálové útesy Peleliu na Iwo Jimu a přes Okinawu až domů. "Válka v Pacifiku byla jiná - nezapomeňme, že se odehrávala pod azurově modrou oblohou," říká k nastavení série sám Spielberg.

I scénář Pacifiku vznikal podle knih - With the Old Breed od Eugena Sledgeho a Helmet for My Pillow od Roberta Leckieho. Právě jejich jména nesou dvě z titulních postav. Jednotlivé epizody natočili známí seriáloví režiséři Carl Franklin, Jeremy Podeswa, Tony To, Tim Van Patten a Graham Yost.

Točilo se v Austrálii se spíše neznámými herci od léta 2007. Rozpočet se z původních 120 milionů vyšplhal na 150 milionů dolarů, sama stanice mluví o rekordních 200 milionech.

Je ale těžké říci, zda jde o nejdražší mini sérii nebo seriál všech dob - už proto, že by se muselo rozlišovat mezi absolutní vynaloženou sumou a náklady na jeden díl. Ztraceni, jeden z nejdražších seriálu všech dob, drží rekord za epizodu (10 milionů dolarů za první díl) a natáčení první série na Havaji prý stálo 45 milionů. Pacifik každopádně překonal Bratrstvo neohrožených, které stálo 125 milionů.

autor: Antonín Tesař | 15. 3. 2010 8:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama