Italský oscarový režisér Paolo Sorrentino nepatří mezi filmaře, u nichž bychom očekávali, že se pustí do tvorby televizního seriálu. Doposud nikdy to neudělal a stylizoval se spíš do podoby posledního velkého evropského režiséra, zachránce staré dobré kinematografie, pokračovatele Felliniho.
Přesto se nechal zlákat, kým jiným než HBO, a přináší desetidílnou minisérii Mladý papež s Judem Lawem a Diane Keaton. Příběh o fiktivním, ani ne padesátiletém ambiciózním americkém kardinálovi, jenž se v dnešní době octne v čele miliardy katolíků a přes rozhodný výraz jeho tváře brzy pochopíme, že se ve své pozici poněkud ztrácí.
Atraktivní despota
Sorrentino bývá často popisován jako artový filmař pro diváky, kteří nesledují artové filmy, ale mají potřebu každý rok na jeden zajít, aby měli čisté svědomí. Především jeho poslední dva počiny Velká nádhera a Mládí jsou v tomto ohledu natolik polarizující, že většinou jen stačí naznačit, na jaké straně barikády divák stojí, aby už nebylo potřeba dodat jediné slovo: Buď Sorrentinovy načančané obrazy a okázalé koncepty miluje, nebo odsuzuje.
U Mladého papeže se však svérázný režisér drží nečekaně při zemi. Možná tedy nabízí určitý průsečík, kde by se jeho příznivci i odpůrci mohli potkat. Manýra sice tradičně střídá manýru, krása další krásu, míra je ale mnohem únosnější než v jeho celovečerních počinech. Nejskalnějším příznivcům bude možná Mladý papež proto připadat přízemnější, mnoho jiných si naopak oddychne.
Na každý pád je Lenny alias Pius XIII po prvních dvou epizodách atraktivně rozervaná postava. Moderní despota, který se chová arogantně a špatně, ví o tom, ale nedokáže se chovat jinak. Těžko říct, jestli má být v nitru hodný, nebo zlý, jestli se už zbláznil z obrovské moci, nebo se to stane až v příští epizodě. Sledujeme jeho nevypočitatelné nápady podvracející vatikánský řád a s jistou škodolibostí čekáme, kam kterého kardinála pošle příště.
Zbytečná krása
Zatím není úplně jasné, kam Sorrentino, autor scénáře, režisér i jeden z producentů, míří. Ani jestli vůbec někam míří. Nevyčteme, jestli se katolické církvi vysmívá v dobrém, nebo ji kritizuje, ani jestli má jeho hrdina nějakou hloubku, nebo se chová pokaždé tak, jak se v danou chvíli hodí kvůli pointě okamžiku.
Sledovat Mladého papeže je zajímavé na podobné úrovni, na jaké baví Mr. Bean: V upjatém prostředí se octne člověk, možná blázen, neschopný nebo neochotný dodržovat konvence. Pius tu sice má být konzervativec, Rowan Atkinson ale taky chodí ve starém sáčku. Sorrentino samozřejmě tíhne oproti britskému komikovi k dramatu většímu než život, jinak to neumí, princip se ale podobá – potěcha diváka spočívá v boření norem a sociálních zvyklostí.
Jestli se v minisérii skrývá ještě něco víc, se po dvou dílech těžko určuje. Záviset to bude právě na tom, jestli nabídne vývoj a katarzi ohledně svého protagonisty. Lidských emocí zatím Mladý papež nenabízí o mnoho víc než karlovarská znělka s Judem Lawem a upilovaným Křišťálovým glóbem, ale po desátém dílu může být situace jiná.
I kdyby nebyla, Mladý papež jistě mnohé diváky uspokojí. Díky Lawovi má nakažlivé charisma a bez problému si zvládá ukrást prvotní pozornost. Na HBO od 28. října.
