reklama
 
 

Seznamte se. Držitelé Emmy, obézní Molly a Fešný Harry

21. 9. 2011 13:10
Uzívané ceny přinesly několik televizních tipů

Los  Angeles - Rozvleklost a nedostatek vtipu - tak většina kritiků shrnuje 63. předávání amerických televizních cen Emmy, které proběhlo v neděli večer. Výkonným producentem ceremoniálu byl letos Mark Burnett, který má zázemí v reality show, nicméně reakce kritiků i divácké ohlasy na internetu naznačují, že vzrušení se nedostavilo.

Je to samozřejmě předem daný problém většiny opulentních formálních událostí v showbusinessu: Jak ukázat, že jsme si té pompy vědomi a umíme si ze sebe udělat srandu, ale přitom nezpochybnit samou podstatu akce?

Čtěte také:
Televizní Oscar znovu patří chrtům z reklamky

Letošní Emmy uváděla herečka Jane Lynchová, která jakž takž zvládala svým podáním zachraňovat často bezzubější vtipy předepisované scénářem. Zdá se ale, že ceremoniál dopadl jako populární seriál Glee, kde Lynchová hraje ztělesněné zlo v červené teplákovce.

Chtěl nabídnout trochu té podvratné alternativy, ale rozjuchanou fotogeničností a přívětivým humorem se ve výsledku zařadil spíš ke slušnému mainstreamu. David Bianculli z blogu TV Worth Watching to shrnul: „Celkový tón přenosu z Emmys byl až znepokojivě rozpolcený: jednou televizi zatracoval, podruhé zase vynášel do nebes."

Pro české publikum mají ovšem Emmy Awards přinejmenším osvětovou fuknci a kvalitu. Díky cenám vystoupilo do popředí hned několik projektů, o kterých se u nás vesměs zatím příliš nepsalo.

 

Od sitcomu k etice: Melissa McCarthyová  - u nás známá hlavně jako kuchařka Sookie z Gilmorových děvčat - získala cenu pro nejlepší komediální herečku v hlavní roli za seriál Mike & Molly. Jde o další sitcom z produkce Chucka Lorreho, který stojí i za Teorií velkého třesku a Dva a půl chlapa, tentokrát ovšem na ještě jednodušším základu.

Nesmělý policista Mike a dobrácká učitelka Molly se potkávají v podpůrné skupině pro lidi s těžkou nadváhou, začnou spolu chodit a do života jim vstupuje několik více nebo méně podivínských kamarádů a příbuzných. Seriál jako takový scenáristickou originalitou moc nevyniká, vzbudil ale nevídanou debatu o zobrazování obezity v televizi. Začalo to zhruba před rokem článkem na webu časopisu Marie Claire, jehož autorka popisovala znechucení při pohledu na tlusté lidi a vyjádřila přesvědčení, že všichni do jednoho musejí být nešťastní.

Podle očekávání následovaly tisíce reakcí, které vcelku právem blogerku odsoudily za omezené smýšlení. Na okraji téhle smršti ovšem zaznělo pár užitečných názorů na to, jestli Mike & Molly představují společensky potřebné nabourání konvencí, nebo jen používají lacinou zápletku a obhajují nezdravý životní styl.

 

Americký fotbal a bigotní maloměsto: Herecká cena připadla i dramatu Friday Night Lights (Světla páteční noci), za které si odnesl ocenění představitel hlavní mužské role Kyle Chandler. Režisér Peter Berg v seriálu navazuje na svůj stejnojmenný film z roku 2004 o hráčích amerického fotbalu z texaského maloměsta. Přestože Friday Night Lights od premiéry v roce 2006 nikdy nedospěly ke sledovanosti největších seriálových hitů, drží si standardně pevný okruh nadšených fanoušků a víceméně pozitivní recenze.

Friday Night Lights se zejména v prvních sezónách podařilo stát se silným zástupcem trochu okrajového žánru televizních dramat ze sportovního prostředí a využívat kvalitního obsazení. Časem mu ale někteří začali vyčítat stále menší spojení s realitou a přílišný důraz na klasické vztahové peripetie. Seriál byl za dobu existence nominován na „velkou" primetimovou Emmy celkem devětkrát, teprve letos se mu ale podařilo dvě ceny opravdu získat.

 

Drsný Harry s tváří manekýna: Herečka Margo Martindalová díky svojí ceně zviditelnila seriál Justified (Strážce pořádku), v němž má vedlejší roli. Seriál běží od roku 2010 na stanici FX a vychází z předlohy detektivkáře Elmorea Leonarda, podle jehož románů byly natočeny například filmy Hombre, Jackie Brownová nebo 3:10 Vlak do Yumy. Ve všech najdeme otázku o způsobu vykonávání spravedlnosti a sympatické, i když morálně nejednoznačné osoby na hraně zákona; a v tomto smyslu se k nim řadí i Justified.

Ústřední postava, U.S. Marshal jménem Raylan Givens, má v sobě něco z drsného Harryho a syrových antiwesternů. Neřeší příliš mravní dilemata, nedrží se nařízených postupů a rozhodně mu nedělá problém vystřelit, když má na mušce zmetka - což se stává hodně často. Různí se pouze názory na to, jestli byl dobrý nápad dát mu podobu herce Timothyho Olyphanta, jehož vzhled i výraz předurčují spíš pro role láskou napravených děvkařů v romantických komediích.

 

Peklo jsou... vaše děti: Hned dvěma hercům přinesla ocenění Mildred Pierce, minisérie z produkce HBO (vysílala se i v Česku). Kate Winsletová hraje v téhle antireklamě na mateřství titulní úlohu ženy, která příliš pozdě zjistí, že její milovaná dcera je něco jako zplození ďáblovo a ničí své matce život. Námět knihy Jamese M. Caina už byl ve 40. letech zpracován do filmu noir s Joan Crawfordovou a zdůrazňoval především osudově tragický rozměr vztahu mezi rodičem a dítětem.

Nová adaptace režírovaná Toddem Hayesem (filmy Daleko do nebe a Beze mě) se o něco víc soustředí na motiv společenských tříd: Mildred si žije nad poměry, aby na opovržlivou dceru udělala dojem a získala si její náklonnost. Psychologie vztahů se v pěti dáílech rozkládá natolik velkoryse, až si někteří kritici stěžují na rozvleklost, která celek nijak neobohacuje. Chválu se většinou dočtete na adresu základní herecké trojice, kterou tvoří ještě Guy Pearce (jemu patří druhá Emmy) a Evan Rachel Woodová.

 

Čaj s mlékem a trochou intrik: Hlavní cenu v kategorii minisérií a televizních filmů získal britský seriál Downton Abbey (Downtonské opatství) z ITV 1. V tradici ostrovních kostýmních dramat se v něm rozvíjejí osudy fiktivní šlechtické rodiny Crawleyů a jejich služebnictva na počátku 20. století. Z obsazení, na němž do značné míry stojí i tento počin, vyčnívá mezinárodní popularitou snad jen Maggie Smithová známá profesorka McGonagallová z filmů o Harrym Potterovi.

Downtonské opatství se nepokouší zásadně inovovat nebo redefinovat žánr. Jeho kvality jsou v dobrém smyslu slova tradicionalistické: neokázale postihuje ducha doby i mezilidské vztahy, aniž upadá do kýčovitého dojetí nad starými časy. Těží z dobře vystavěných dialogů a přesného, nedivadelního herectví. Downton Abbey vás pravděpodobně nepřekvapí a v podstatě splňuje definici televize pro lidi, kteří mají raději knihy; tento titul ale nenechává zcela stranou ani ty ostatní diváky.

autor: Helena Zikmundová | 21. 9. 2011 13:10

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama