Je Dejvické divadlo před krachem? Prodává hrnce a bojí se AIDS? Seriál rozjede dohady

Ivan Trojan ve Zkáze Dejvického divadla, podívejte se na fotky ze seriálu.
Soubor Dejvického divadla se v seriálu dozvídá, že divadlo nedostalo od magistrátu grant a že je ohrožena jeho existence.
Umělecký šéf a režisér Miroslav Krobot má nápad, jak by si divadlo mohlo vydělat - angažují věhlasného finského režiséra Akiho Jussiho Huhtalu a nastudují inscenaci mezinárodních rozměrů, s níž objedou Evropu.
Fin má však značně experimentální praktiky a zkoušení Richarda III. znamená pro herce "psycho".
Zdeňka Žádníková Volencová si dělá naděje na roli mladičké královny Anny. Podstoupí kvůli ní i plastickou operaci.
Foto: Česká televize
Zuzana Hronová Zuzana Hronová
27. 2. 2019 8:37
Dejvické divadlo nezískalo grant od pražského magistrátu a ve snaze o záchranu své existence zkouší leccos. Od angažmá finského režiséra přes spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka po prodej japonských hrnců. V seriálu Zkáza Dejvického divadla, který Česká televize začne vysílat v pondělí 4. března, hrají zdejší herci sami sebe. Jde o mystifikaci a nadsázku, ale nepochopili ji už někteří novináři na projekci. "Je to velká šance pro nejrůznější obrázkové časopisy," tuší režisér seriálu Miroslav Krobot.

V režii Miroslava Krobota se představí celé Dejvické divadlo - nejen členové souboru, ale také ostatní zaměstnanci od ředitelky přes pokladní, kostymérku a maskérku či rekvizitáře.

Ve vylíčení reálného prostředí a postav šli tvůrci skutečně do důsledku. Když herec Jaroslav Plesl, zhypnotizovaný alternativním finským režisérem, jede navštívit rodiče, jsou to skutečně manželé Pleslovi ve svém domku. Když Zdeňka Žádníková Volencová v herecké šatně hlídá svou dceru se zlomenou nohou, jedná se skutečně o její dceru, která má zlomeninu a kterou ten den skutečně neměl kdo hlídat.

Zkáza Dejvického divadla v kinech

Všech šest dílů nového seriálu České televize promítne 50 kin v předpremiéře v jeden jediný večer, a to ve středu 27. února. Uvedou je například pražská kina Světozor, Aero, Kino Pilotů, brněnská Scala, jihlavská Dukla či ostravská Luna. Kompletní seznam kin najdete na divadlovkine.cz.

Za režisérem prý chodily i některé děti herců a prosily ho, aby si v seriálu mohly zahrát děti svých rodičů. Některým se to povedlo. Do Zkázy Dejvického divadla se podařilo dokonce do krátkého záběru dostat na vlastní přání i Tatianě Vilhelmové, která již přes pět let není členkou ansámblu, a to i s jejími syny Aloisem, Františkem a Cyrilem. V díle nazvaném Vládci loutek, v němž Hynek Čermák a David Novotný předstírají, že jsou registrovaní partneři a vychovávají dcerku, je potká v Dejvicích, když obě "rodiny" směřují na představení Spejbla a Hurvínka. 

Ačkoliv zobrazované situace působí absurdně, již na novinářské projekci někteří novináři vážně řešili, co je a není pravda, a ptali se souboru, proč divadlo nedostalo grant na příští rok či jak se vyvíjí spolupráce se sousedním Divadlem Spejbla a Hurvínka. Vedení se snažilo vysvětlit, že grant je čtyřletý a doběhne teprve příští rok.

Mystifikace ještě přiživovali herci na tiskové konferenci, kteří mnohdy tvrdili, že realita je často ještě horší, že seriál je vykresluje příliš laskavě a že vlastně jedinou mystifikací je neudělení grantu.

"Já jsem třeba ve skutečnosti mnohem méně laskavá a sympatická, zato však mnohem labilnější a náchylná propadat ezoterii," prohlásila Martha Issová.

Na dotaz, zda by teď skutečně nemuseli mít problém se získáním dotací, když Miroslav Krobot v seriálu říká, že "magistrát je prasnice s nalitýma cecíkama a my jsme selátka, která se o ně perou", načež začne při projednávání grantů chrochtat, režisér odpovídá: "Já už jsem si to mohl dovolit, již nejsem šéfem souboru."

"Myslím, že divák pochopí, že se jedná o velkou nadsázku a mystifikaci, ale je tam spousta míst, která se blíží realitě, a to nejen z hlediska prostředí.  Jsou tam zapracovány narážky na to, co se kdysi stalo, i nějaké dávné historky a ezoterické rituály," říká spoluautor námětu a scénáře Ondřej Hübl.

Podle něj se jedná o mix polopravdy a fikce, ale všechno je velmi přestřelené. 

Herci do své postavy nicméně značně profilují sami sebe, jen vše přeženou a překroutí a staví se úmyslně do co nejhoršího světla. Jak říká režisér Krobot, při natáčení se mu nikdy nestalo, že by někdo odmítl pasáž ze scénáře proto, že to už je moc a za hranou, ale naopak proto, že je to málo a že to má být ještě drsnější. "Je to ruka podaná různým obrázkovým časopisům," usmívá se potutelně.

Zkáza Dejvického divadla
Zkáza Dejvického divadla | Foto: Česká televize

Každý si podle slov Ivana Trojana nicméně mohl říct, kdyby cítil, že nějakou věc už za sebe říkat nechce či že se postava vyvíjí směrem, kde už by ji nechtěl zaštítit svým jménem. "Jenže nakonec nikdo nic nenamítal. Pouze jsme vynechali některé interní vtipy. Když jsme je totiž zkoušeli, zjistili jsme, že jsou pro diváky nepřenositelné a že by měly zůstat doma," vysvětluje Trojan.

"Myslím, že každá postava v seriálu trochu vychází z nás jako reálných lidí. Tak je to i u mé role. Jen se díky svým vlastnostem, které jsou zveličeny, dostává do krajních situací. Zápletky jednotlivých dílů jsou jemně nadsazeny, stále však naprosto uvěřitelné a možné," říká herec Václav Neužil.

V příštích dnech se proto čtenáři nemohou divit, když v některých bulvárních novinách nebo časopisech zachytí spekulace o tom, že v Dejvickém divadle spí každý s každým a po nechráněném sexu se pak herci obávají viru HIV nebo že má tato pražská scéna finanční problémy a záplatuje rozpočet, čím se dá, byť by to měl být prodej hrnců či hraní Spejbla a Hurvínka.

V době natáčení chodili herci do divadla leckdy na dvousměnný provoz. "Od šesti do šesti jsme natáčeli, občas se ve stejných kulisách natáčelo i hrálo. Akorát se již nezkoušelo, protože byl konec sezony," přibližuje režisér Krobot. Scény se připravovaly často od čtyř ráno, celé dny od rána až do večera zde museli trávit i další zaměstnanci divadla, kteří v seriálu ztvárnili sami sebe.

Pošleme se ke dnu sami

Na začátku byla myšlenka vytvořit něco ke čtvrtstoletí divadla, které si ansámbl připomněl v roce 2017. V úvahu připadaly komponované skeče nebo dokument. Pak si ale Ivan Trojan vzpomněl na povídku, kterou mu dával číst scenárista Ondřej Hübl o tom, jak Dejvické divadlo nedostalo grant a herci si přivydělávají prodejem předražených hrnců seniorům. Miroslavu Krobotovi se zalíbila, zdramatizoval ji a navrhl, zda by takových povídek mohlo být více a mohl podle nich vzniknout seriál.  

"Po odchodu Mirka Krobota se množily spekulace, že to divadlo položí. Lidé se chytali každé chyby, která se nám stala, a říkali: Teď, teď už jdou ke dnu! Přišlo nám proto zajímavé pohrát si s tím tématem potopy a zkázy a řekli jsme si: Co kdybychom se ke dnu poslali sami?" vysvětluje Ivan Trojan. "Ale možná jsme teď některým politikům dali návod, jak nás tam poslat," dodává.

Podle tvůrců nejde o nějaké "promo" divadla, protože beztak bývá vyprodané dlouho dopředu a tato scéna je již svým způsobem kultovní. "Myslím, že to promo není. Pro mě osobně je seriál spíše vyjádřením vztahu k divadlu a obecně vztahu divadelníků k divákům," říká režisér Miroslav Krobot.

Častým dotazem na protagonisty bylo, zda jim nevadí jít "s vlastní kůží na trh" a hrát vše pod svým vlastním jménem. "My jsme všichni velmi zběhlí v sebeironii. Kdo by tuto vlastnost neměl, tak by v našem kolektivu nepřežil ani pět minut. Děláme si ze sebe neustále legraci a ten humor bývá dost nemilosrdný," líčí Simona Babčáková. "Takže natáčením Zkázy Dejvického divadla se toho pro nás až tak moc nezměnilo," dodává.

Trailer ze Zkázky Dejvického divadla

Zkáza Dejvického divadla | Video: Aerofilms
 

Právě se děje

Další zprávy