reklama
 
 

Sběratelé kostí: Najednou je stylové být vzdělaný

17. 9. 2009 11:10
Seriál našel inspiraci ve vědeckých knihách i Aktech X

Recenze - Televizní seriál Sběratelé kostí vznikl až v roce 2005, kdy byl boom kvazivědeckých kriminálek na vrcholu. Stalo se tak na základě úspěšných knih Kathy Reichsové, která svůj první román Přijdu tě zabít napsala v roce 1997.

Reichsová je akademička a uznávaná soudní antropoložka, přičemž její hrdinka Temperance Brennanová nepostrádá autobiografické prvky: i ona je soudní antropoložka a autorka úspěšných knih ze svého profesionálního prostředí.

Televizní stanice Fox po úspěšné sérii knih sáhla ve chvíli, kdy se jejich téma stalo díky CSI Kriminálkám (Las Vegas, Miami, New York) producenta Jerryho Bruckheimera na televizi CBS zlatým dolem. Zatímco od minulého týdne běží na Primě třetí série Sběratelů kostí, v Americe začala už pátá.

Akta X spojená s Kriminálkami 

Seriál spojil atraktivní nápady z knihy s osvědčenými metodami úspěšných seriálových kolegů: spíše než na výslechy svědků se soustředí na vědeckou práci se stopami a důkazy, centrem zájmu je tým (více či méně) workoholických profesionálů (pokud možno geniálních) a snaha aspoň zdánlivě diváka vzdělávat.

Ačkoli tehdy frčel CSI fenomén a vlastně frčí dodnes, za značnou část úspěchu vděčí Sběratelé kostí i inspiraci v Aktech X, které se zpětně jeví jako nejprozíravější seriál éry „druhého zlatého věku americké televize".

Brennanovou a její tým nerdů (v českém dabingu „šprtů") z Jeffersonova institutu zatáhne do světa vyšetřování kriminálních případů agent Seeley Booth, drsňácký sympaťák z FBI. Spolu vytvoří zdánlivě nespojitý tým ve stylu Muldera a Scullyové, střet vyšetřovatelské intuice a scientistní empirické racionality.

Byť si divák nemůže stěžovat na nedostatek výukových exkurzů do anatomie, antropologie, chemie, fyziky nebo forenzních věd, seriál mnohem víc než jeho tematičtí souputníci ze stáje CBS sází i na soukromý život postav a lehce ironickou nadsázku.

Kromě tandemu hlavních hrdinů jsou členy týmu geniální (a maximálně nespolečenský) mladík Zack, paranoidní vědec Jack plus atraktivní a v sociálních rituálech jednoznačně nejzběhlejší Angela.

Celý tým dokáže z lidských ostatků (zejména kostí) o „bývalých" majitelích zjistit víc, než vy byste zvládli za jejich života. Kromě jasného střetu dvou světů (FBI a Institutu) si seriál už od začátku budoval prostor pro další vývoj.

Agresivní vizualita zevšední 

Všechny ty kvazivědecké seriály postupně narazily na to, že přes agresivní vizualitu a výukovou rétoriku nakonec atraktivní prostředí divákům zevšední. Ovládnou základní pojmový aparát, zvyknou si na nechutné záběry (polo)rozložených lidských těl i  technické fígle... A co teď?

Charakterová bohatost obsazení Sběratelům kostí od prvních dílů umožnila rozehrávat přátelské konflikty mezi postavami, které se ke konci první série začaly přiklánět k výraznějším sporům i sexuálnímu napětí.

A je fakt, že mezi Brennanovou a Boothem (i dalšími hrdiny) to začne jiskřit dost záhy - jakkoli jim scenáristé permanentně staví do cesty jiné potenciální partnery (a nechávají diváky zapojovat fantazii).

Přes to všechno jde ale především o kriminálku, která sebejistě hned od začátku využila v roce 2005 již bohatě ozkoušené atrakce podobných seriálů. Rychlý střih, digitální simulace, promyšlené tempo, kuriózní úmrtí, a především schopnost zaujmout přírodovědeckými tématy, která většina studentů považuje za nejnudnější věc na světě.

Najednou je hrozně stylové být vzdělaný, celý život položený v knihách, poněkud společensky neobratný a neexistovat podle návodů náctiletých časopisů (ba dokonce o nich nevědět!).

Sexuální napětí je užitečná věc

V osobě agenta Bootha diváci dostávají průvodce vědeckým světem ostatních postav, který se musí rozkoukávat stejně jako oni. Prostřednictvím tohoto spojení se společně s Boothem stávají zasvěcenci (tento model v lecčem přebral sitcom Teorie velkého třesku) a pozornost se může od úvodního oťukávání přenést do centra dění.

Čtěte také:
Přicházejí vtipní vědci, kteří nesbírají kosti
Nejvtipnější v americké televizi je teoretický fyzik

Přestože postavy se během seriálu mění, leccos na sebe prozrazují a vzájemně se ovlivňují, na nezbytnou přítomnost konfliktů obou světů - civilního a šprtského - vyprávění nikdy nezapomíná a udržuje napětí v chodu. Sexuální napětí je jistě užitečná věc, ale i když se vztahy mezi postavami rozpadávají a vyvíjejí, koncept je nutné udržet živý, aby vše udržel pohromadě.

Na Primě máte možnost sledovat třetí sérii, jejíž tehdejší stávkou scenáristů zkrácená délka (jen 15 epizod) umožnila tvůrcům soustředit se mnohem konkrétněji na rozvíjení více-než-jen-přátelského vztahu mezi Brennanovou a Boothem. Respektive na mnohem konkrétnější síť náznaků, protože otevřený milostný vztah se od kolapsu seriálu Měsíční svit scenáristicky i produkčně výrazně nedoporučuje.

Ale když ono stačí stimulovat fantazii. Diváci naklonění rozvíjení emocionálních peripetií budou maximálně spokojení a fanoušci kriminálních příběhů nebudou mít pocit, že se vytrácejí impulzy, které je kdysi motivovaly začít seriál sledovat.

Koncept vládne postavám

Ve „kvazivědeckých" seriálech je totiž koncept (jakási popularizace vědy, soustředění na ověřitelná fakta, workoholismus hrdinů) výrazně nadřazen postavám. A to i těm, které se zdají být nezbytnou součástí vyprávění.

Kriminálka Las Vegas se tak naprosto nečekaně dokázala obejít bez Grissoma, v Houseovi se na dlouhou dobu téměř kompletně vyměnila většina lékařského osazenstva. I ve Sběratelích kostí některé postavy zmizely trvale (šéf institutu z první série) nebo dočasně (Zack), a naopak jiné přibyly (nová šéfka institutu v druhé sérii).

Ale koncept je tak silný, že přežije škatulata s postavami a pořád bude stavět na střetu vědecké přesnosti, žánrové atraktivity a starých dobrých antropologických „konstant".

Ostatně soudní antropoložka Brennanová by vám mohla vyprávět. I když také ona postupně zjišťuje, že teoretická antropologie a lidská společnost v praxi se ne vždy úplně překrývají. Ve světě vědy, vyšetřování i mezilidských vztahů. 

Ale už řadu sezon to nějak všichni zvládají - a my s nimi.

autor: Radomír D. Kokeš | 17. 9. 2009 11:10

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama