Kriminálky jsou v Česku značně populární, jakýsi pomyslný monopol na ně má však Česká televize (ČT). Ta sype doslova jednu za druhou a nutno říct, že při pohledu na jejich sledovanost dává tato smršť smysl. Spíš překvapí, že komerční stanice jsou střídmější a nevydaly se už dávno do tvrdšího konkurenčního boje.
Zvlášť když vidíme, jak teď Doktoru Martinovi slušně konkuruje primácká Mordparta s Vojtěchem Kotkem a Jiřím Bartoškou. Nejen co do čísel. Ukazuje, že mezi kvalitou českých komerčních kanálů a veřejnoprávní televize nemusí být zase tak propastný rozdíl.
Při pohledu na oba nedělní primetimeové soupeře by neznalý divák těžko určil, který z nich má být "komerční" a který "veřejnoprávní". Pravděpodobně by je mezi sebou zaměnil, protože Mordparta na rozdíl od Doktora Martina splňuje základní vypravěčské standardy.
Vlastně jde obecně o rutinní a konzervativní seriál, který velmi čistě naplňuje českou představu o tom, jak má vypadat kriminálka. Tuzemští diváci mají rádi svůj klid, takže když se jim tvůrci snaží vyhovět, musí mnohdy ustupovat a svou práci různě obrušovat a rozmělňovat, aby nebyla příliš tvrdá. Když toto přijmeme, můžeme říct, že se tvůrci Mordparty se svým úkolem poprali celkem vkusně.
Možná o maličko víc řeší rodinné problémy protagonistů, padne o trochu víc sprostých slov, ale jinak jde o zcela "normální" kriminálku. Podle prvních dvou epizod se dokonce zdá, že scenárista Tomáš Bombík si dává záležet, aby měla každá epizoda nějaké nosné téma a poučení na konci, což může být trochu banální a doslovné, ale taky to ukazuje na snahu jednotlivé díly ozvláštnit.
Adekvátní práci odvádějí i herci, kteří jsou seriálově prkenní jen někdy. Režiséři Peter Bebjak a Róbert Šveda navíc dobře pochopili, že charisma Jiřího Bartošky je pro film či televizi použitelné tehdy, kdy pokud možno nemluví a zádumčivě se dívá do kamery. Neznamená to nutně, že by byl špatný herec – svým způsobem nic takového jako "špatný herec" neexistuje. Režisér ale musí umět pracovat s jeho specifickým rozsahem, kdy v konkrétním bodě "charismatický pán pronášející jednovětné bonmoty" funguje na maximum, ale v jakýchkoliv nuancích, během nichž by měl předvádět umělé emoce, strmě padá.
Platí tedy, že pokud je divák zvyklý na zahraniční produkci krimi s komplikovanými zápletkami, společenskými přesahy, promyšlenou psychologií postav a vymakaným řemeslem, nemá mu Mordparta ani v nejmenším co nabídnout.
Pokud má však rád ospalé české První oddělení, Případ pro Exorcistu, Místo činu Plzeň a další, kde se kámoši policajti potloukají vzrušujícím světem zločinu a nakonec nějakým způsobem narazí na pachatele, nejspíš nebude zklamaný. Když komerční televize opustí (levnější a rychlejší) produkci telenovel, očividně si dokáže poradit srovnatelně s ČT.
