Co říkáte přínosu pořadu Stav ohrožení? Může připravit člověka na mimořádné a životu nebezpečné situace? Může vlastně ten pořad pomoci zachránit životy?
Myslím, že pořad může přimět lidi nad daným tématem přemýšlet a uvědomit si, kolik znalostí v dané oblasti mají. Ale zachraňování životů nebo první pomoc jsou dovednosti, které se nedají naučit tím, že se budeme na někoho dívat. To si člověk musí sám vyzkoušet. Je dobré, aby si divák buď řekl, že to jsou situace, které by zvládl, anebo v opačném případě, aby se o to začal více zajímat a zjistil, že by bylo dobré jít třeba na nějaký kurz nebo si alespoň zjistit více informací. Také je užitečné, aby si diváci uvědomili, že nejde o nějakou fikci, ale o reálnou situaci, do které se mohou dostat.
Jak by si měl počínat člověk, který o první pomoci nic neví a bojí se, aby nenadělal víc škody než užitku?
Je to takový strach "nevím, co mám dělat, tak raději nic neudělám, abych to neudělal ještě horší". Když člověk skutečně nic neví a netuší, co by mohl udělat, tak aspoň zavolá na linku 155. Tím získá "přítele" na telefonu, který mu poradí a bude ho navigovat k důležitým krokům. S ním může celou situaci sdílet. Vždy je potřeba dbát na vlastní bezpečnost a u lidí, kteří na vás nereagují, zkontrolovat stav dýchání a vědomí. Pokud člověk nedýchá, tak deset minut čekání na záchrannou službu může být fatální.
Na modelové situaci v pořadu mě zaujalo, jak radíte neřešit lidi v bezvědomí, pokud dýchají a pokud tedy nemají nějaké silné krvácení. Člověk by mohl mít tendenci se na ně vrhat, propleskávat je a snažit se je přivést k vědomí, jak to často bývá zobrazováno ve filmech…
Pokud dotyčný dýchá, tak pro člověka v bezvědomí nemáme v danou chvíli šanci toho udělat víc, je nutné řešit příčiny bezvědomí, což laický zachránce nemá šanci vyřešit. Ale co může udělat, je zjistit, zda tam není někdo se silným krvácením a to zastavovat do příjezdu záchranky. Je vhodné zjistit stav všech pacientů a snažit se jim pomoci, nezůstat u první osoby.
Situace, kdy je člověk sám na několik zraněných účastníků nehody, musí být pro laika nesmírně složitá…
Ano, to je a nedá se na ni příliš dopředu připravit. Je dobré si stanovit priority a hlavně dbát na vlastní bezpečnost. Proto si v pořadu České televize všichni před záchranou nandáváme oranžové vesty, rozblikáváme auto, stavíme trojúhelník, nevrháme se bezhlavě do místa nehody, protože do situace může přijet další auto a ještě se vše může zkomplikovat. Vlastní bezpečnost je vždy na prvním místě.
V modelových situacích pořadu zazní i to, že člověk musí dobře vybrat, komu reálně může zvládnout pomoci. To je asi velmi těžký okamžik.
Je to velmi těžké, může pomoci pravidlo, že když na vás někdo mluví nebo křičí, znamená to, že je při vědomí, dýchá a má sílu volat o pomoc. Nesmíme zapomínat na lidi, kteří už sílu nemají, leží na sedačce a nevydávají žádné zvuky. Měli bychom se ptát, kolik bylo v autě lidí, obejít vozidlo, prohledat ho a všechny zkontrolovat.
Máte nějaké pozitivní zkušenosti s aplikací Záchranka v chytrých telefonech? Skutečně zachraňuje životy, jak se o ní píše?
Určitě, aplikaci Záchranka doporučujeme, kudy chodíme. Je to skvělý počin a už má spoustu úspěšných použití, kdy zachránila lidský život. Jedná se o velmi stresovou událost, při níž člověk pomalu zapomene na to, jak se jmenuje, natož kde je. Stisknutí jednoho tlačítka odešle datovou větu na záchrannou službu, která vás spojí s dispečerem záchranné služby. Dispečerovi stačí jen popsat, co se děje. Odpadá starost s popisováním místa události.
Člověk hodně vnímá vizuálně. Může tedy pomoci kromě rad a informací i to, že díky pořadu Stav ohrožení vidí například realistické zobrazení nehody, otevřených ran, zakrvácených lidí a že už na to bude více psychicky připraven?
Myslím, že aby ten pohled byl pro člověka snesitelnější, musel by to zažít víckrát. Pořad ukáže, jak situace může vypadat a rozhodně vyvolá nějaké emoce. První pomoc emoce vždy vyvolává a je to dobře. Ve chvíli, kdy přijdeme o pocity, kdy vnímáme věci jako ošklivé, strašné, znepokojující, nebo naopak jako pohodu a příjemné, stávají se z nás roboti. Je potřeba se svými emocemi pracovat, třeba už u televize. Minimálně se zamyslet, jak bych v dané situace reagoval. Dále pořad může vést k zamyšlení nad umístěním reflexních vest v autě, nad výstražným trojúhelníkem a jestli vím, jak se staví. Ale natrénovat takové situace úplně nejdou. I u zkušeného záchranáře, když přijede na místo události, emoce pracují.
V pořadu Stav ohrožení přijde řeč také na akutní stresovou reakci. Jak ji můžeme přemoci - ať už u jiných účastníků nehody nebo sami u sebe?
Zachránce by neměl zapomenout dýchat. V kurzech první pomoci se člověk naučí přesný postup poskytování první pomoci v rámci simulovaných situací. Čím víc si těmito stresovými situacemi projdete, tím lépe máte daný postup zažitý a tím větší jistotu a klid v tom získáváte.
Setkáte-lis s účastníkem nehody, který je ve stresu či panice, mluvte na něho. Vysvětlujte, co se děje a co děláte. Nikdy nevyvolávejte agresi, nesnažte se účastníky nehody nějakým způsobem fyzicky omezovat či zpacifikovat. Snažte se účastníka události uklidnit, neslibujte, že bude vše dobré, nelžete mu. Popisujte, co děláte, co se děje, že jste volali záchrannou službu, pomoc je již na cestě. Je dobré člověka ukotvit v situaci, zaměstnat ho třeba nějakou jednoduchou prací, třeba aby si sedl vedle kamaráda a držel ho za ruku.
Jak je možné, že u těžké dopravní nehody je schopen pomoci i laik, kterému doposud dělalo problém i banální říznutí do prstu či pohled na rozbité koleno? Funguje tedy stres i pozitivně?
Určitě. Stres je příprava na boj. Mnohdy v mezních situacích dosahujeme výkonu, kterého bychom jinak nebyli schopní, a vykonáme věci, o kterých si myslíme, že bychom je nedokázali. Potvrzuje se nám i na kurzech, že když tam přijde někdo, kdo říká, že se mu při pohledu na krev dělá špatně a že určitě omdlí, tak je pak třeba první, kdo tam tlačí v ráně a zastavuje krvácení. Situace tyto lidi vyburcuje k velkým výkonům a na mnoho z nich stres pořádně dolehne až ve chvíli, kdy odjíždí záchranná služba a člověku běží hlavou, co se vlastně stalo.
Lepší se informovanost veřejnosti ohledně poskytování první pomoci či jednání v krizových situacích, ve stavu ohrožení?
Myslím si, že ano. Rozhodně je čím dál tím víc různých projektů a akcí, kde lidé mají možnost se o první pomoci dozvědět. Ať už to jsou specializované dětské tábory, kurzy první pomoci, informační letáky v MHD, dny první pomoci a další akce pro veřejnost. Lidem to není jedno, první pomoc je stále aktuální téma. Ale zároveň ve společnosti zůstává hodně mýtů a polopravd, proti nimž je třeba bojovat. Mnohdy je třeba bojovat i proti určitým televizním pořadům, které přinášejí další a další polopravdy i nesmysly.
Pořad Stav ohrožení je dalším zdrojem informací, které mohou přimět diváky nad tématem první pomoci a jejich vlastních dovedností a znalostí přemýšlet a třeba do budoucna zvážit účast v nějakém kurzu první pomoci.
Máte na mysli krimiseriály a seriály z lékařského prostředí, kde jsou zobrazovány nereálné situace nereálně řešené?
Ano, to opravdu dobro nepřináší. Hodně se s tím potýkáme i u nás na kurzech, kde nám lidé říkají: "Ale takhle to bylo v seriálu." První pomoc bohužel není režisérsky příliš zajímavá. Aby byla pro televizi "atraktivnější", je potřeba ji udělat akčnější, ale s realitou to pak nemá mnoho společného.
Video: Česká televize diváky učí, co dělat ve stavu ohrožení
