"Nejtrapnější" seriál historie slaví 15 let. Kancl kritizovali, pak změnil tvář televizní zábavy

Prokop Vodrážka Prokop Vodrážka
Aktualizováno 10. 7. 2016 7:05
Před 15 lety vznikl jeden z "nejtrapnějších" seriálů všech dob. Kancl, který sleduje abnormálně neschopného šéfa papírenské firmy Davida Brenta a jeho pokus řídit společnost humorem, přinesl nový televizní žánr - formát seriálových mockumentů.
Foto: Česká televize

Před 15 lety vznikl jeden z "nejtrapnějších" a zároveň nejúspěšnějších seriálů posledních dvou dekád. Sitcom Kancl (The Office), za kterým stojí komik, herec a režisér Ricky Gervais a Stephen Merchant, viděli britští diváci 9. července 2001 na obrazovkách BBC Two.

Kancl sleduje příběhy pracovníků malé papírenské firmy, v níž panuje neschopný šéf David Brent, jehož ztvárnil právě komik Gervais. Ten svým trapným chováním deptá podřízené a dělá jim z pracovních dnů peklo. Jeho neustále pokusy o to "být vtipný a populární" nakonec dovedou firmu na pokraj krachu.

Kancelářské eskapády sleduje tzv. mockumentární oko kamery, které až voyeursky nahlíží do "reálného života lidí". Humor založený na tísnivém pocitu nesnesitelné trapnosti, kterou zažívají jak postavy, tak diváci, byl na svou dobu něčím velmi nezvyklým a těžko uchopitelným.

"Většina satir se soustředí na 'oni', kdežto Gervais a Merchant pracují s 'my'. Ten rozdíl je vidět na české mutaci, která z protagonisty udělala karikaturu 'tvého zlého šéfa', chyběl prvek identifikace," říká filmový publicista Martin Svoboda a dodává, že autoři skvěle pracovali s hranicí, kdy ztrapňovali své publikum, ale neuráželi ho natolik, aby se proti nim postavilo. 

Netradiční formát se projevil i na sledovanosti úvodních dílů. Kancl byl i kvůli téměř nulové reklamě v prvních týdnech vysílání takřka neviditelný. Mnoho z těch, co ho viděli, zase nepochopili, že se nejedná o dokument, ale o hraný sitcom.

"První série měla společně s ženský bowlem nejhorší hodnocení ve focus groups v historii BBC. Nic jsme ale nezměnili. Věděli jsme, že je seriál dobrý, a sledovanost pro nás neznamenala úspěch. Pro nás byl úspěch udělat Kancl tak, jak jsme sami chtěli, a s výsledkem, který jsme zamýšleli,” popsal před lety Gervais v jednom ze svých blogů.

Trapnosti si všiml i jeden z prvních recenzentů, který seriál po pilotním dílu naprosto zepsul. "Léto je roční období, kdy v metru najdete lidi, kteří vám budou strkat své chlupaté, upocené a smradlavé podpaží před nos. Je to zároveň období, kdy se programoví ředitelé televizí snaží tajně propašovat do vysílání své smradlavé katastrofy. Ani to ale nevysvětluje, co se zrovna děje s britskou komedií,” napsal Victor Lewis-Smith v kritice na Kancl. Když ji o 10 let později nasdílel Ricky Gervais na svoje webové stránky, její autor byl samozřejmě všem k smíchu.

Z odpadlíka fenomén

V té době už byl Kancl světovým fenoménem. Přes počáteční chladné přijetí se stal hitem, vysílal se ve více než 80 zemích světa, dočkal se řady zahraničních zpracování, včetně českého. Získal britské televizní ceny, zároveň to byl v roce 2003 první britský seriál po 25 letech, který byl nominován na prestižní Zlaté glóby. A vůbec první, který cenu také vyhrál. A to hned dvakrát.

Jeho úspěch tak do určité míry změnil formát televizních seriálů, rádoby dokumentární sledování obyčejných a často rutinních příběhů se stalo populární. Navázala něj americká mutace se Stevem Carellem v hlavní roli (jejíž tvůrci natočili 201 epizod), sitcom Taková moderní rodinka nebo seriál Parks and Recreation. Všechno seriály, které sledují nudný a ordinérní život obyčejných lidí, jež však svým kouzlem postav nabízí humorné scény. Ty nejsou plné vtipných hlášek a umělého smíchu, ale spíše trapných situací.

A v tom tkví kouzlo Kanclu. Nenabízí divákům jednoduchý humor, kdy mu nahrávky smíchu napovědí "Teď se bav". Autoři se dokonce snažili, aby v něm žádné humorné scény nebyly. "Vyhodili jsme ze seriálu všechny vtipy. Když nějaké zůstaly, byly to špatné vtipy. Místo toho tam byly dlouhé pauzy, trapná ticha. Pamatuji si, jak jsem ze scénáře smazal vtip, protože pasoval až moc do tradičního sitcomu," popsal Gervais v rozhovoru pro ShortList při desetiletém výročí Kanclu.

Fenomén Brent

Sitcom se vyznačuje tím, že nemá žádného kladného nebo "normálního" hrdinu. Nejblíže k němu má Martin Freeman jako Tim, ovšem i on se často topil ve vlastní nezralosti, malosti a pohodlnosti. Sám Gervais přirovnává postavy k Laurelovi a Hardymu. Kancl je podle něj místnost plná Laurelů s jedním Hardym, kterým je právě Tim. "Je to postava, která si myslí, že je lepší než všichni ostatní, ale nikam ji to nedostává," popsal.

Seriál ale stojí na Davidu Brentovi, obtloustlém čtyřicátníkovi s obchoďáckou bradkou v levném obleku, který se snaží být vtipný, seč mu síly stačí, ale stále naráží na vlastní malost. Kromě několika hlášek se do historie televizní zábavy nesmazatelně zapsal svým tanečním vystoupením. Televize BBC ho zařadila mezi 10 nejvtipnějších věcí televizní historie.

Díky seriálu se z Rickyho Gervaise stala televizní a filmová celebrita, kolem které nejsou milostné aféry (již od roku 1984 je se svou životní partnerkou Jane Fallonovou), a vlastně ani bulvár neřeší, za co všechno Gervais utrácí miliony. Na drahé věci si nepotrpí, nejraději chodí v džínách a černém tričku.

Na sociálních sítích se projevuje jako ochránce zvířat a silný ateista, který všem rád vysvětlí, že věřit v Boha, Noemovu archu nebo posmrtný život je prostě hloupost. Baví se tím, že si dělá srandu z jiných celebrit a z jejich omezeného života na výsluní (což zachytil i v seriálu Komparz).

Jeho originální smysl pro humor se projevil i u moderování Zlatých glóbů, které uváděl letos již počtvrté. Při ceremoniálu vždy pozurážel hollywoodské hvězdy (ideálně Mela Gibsona), zpropagoval si vlastní televizní show nebo film, přidal k dobru vulgární slova a dal si u moderátorského pultíku pár piv. Jak odlišné od jiných hollywoodských celebrit. Asi stejně, jako se David Brent liší od mnoha předchozích hrdinů televizních sitcomů.

Podívejte se na úvodní řeč Rickyho Gervaise na letošním předávání Zlatých glóbů

Brent se vrací do kin, ale bez hlavního spoluautora Kanclu

A k Brentovi se teď vrací i Ricky Gervais v novém snímku David Brent: Life On the Road, kde se hlavní postava chce stát úspěšným hudebníkem.

Trailer naznačuje, že opět půjde o vtipné dílo plné trapnosti. Přesto nad ním visí řada pochybností. Jednou z příčin je i fakt, že se na novém filmu nepodílel Stephen Merchant, spoluautor původního seriálu a dlouhá léta nerozlučný Gervaisův parťák.

Po několika společných projektech (Kancl, Komparz, Life’s too short, Idiot na cestách) se jejich tvůrčí cesty rozešly. Zatímco Gervais se věnoval sitcomu Derek, Merchant se vrhl na sólový projekt Hello Ladies. A ačkoliv oba tvrdí, že za tím není nic osobního, na internetu kolují teorie mluvící o opaku.

Dokládá to i fakt, že se navzájem nesledují na Twitteru. Merchant sice v roce 2012 napsal, že Rickyho na Twitteru nesleduje, protože se s ním vídá každý týden a bylo by to jako sledovat svého kurátora.

"Těším se na něj. Gervais pracuje často sám, tak v tom nevidím problém," ujišťuje Martin Svoboda, že se absence Merchanta na "pokračování Kanclu" neprojeví. "Pokud opět nebude mít tendenci dosáhnout mainstreamového úspěchu jako s filmem Uměním lhát, dopadne to snad dobře," uzavírá Svoboda.

Trailer k připravovanému snímku David Brent: Life on the road | Video: David Brent: Life on the road - movie
 

Právě se děje

Další zprávy