Kdyby Jesenskou nezničili nacisti, udělali by to komunisti, říká historik

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
25. 5. 2018 8:36
Rozhovor s literárním historikem Vladimírem Novotným o novinářce a překladatelce Mileně Jesenské, jejím vztahu s Franzem Kafkou, tragickém životě i o její dceři Janě, osudové ženě Egona Bondyho. A také o hraném dokumentu České televize Kolem Mileny Jesenské, který měl v úterý televizní premiéru.
Milena Jesenská
Milena Jesenská | Foto: Wikimedia Commons - autor neznámý (CC BY-SA 2.0)

Tak dobrodružný, tak zajímavý a tak zásadní byl život Mileny Jesenské, a přitom hodinový hraný dokument České televize z května je prvním filmem o ní. Je v českém prostředí přehlížená?

Tak do roku 1989 to nebylo myslitelné, později už ano. Konaly se nějaké výstavy, vyšlo několik knih, takže inspirace visela ve vzduchu. Film měl vzniknout už dávno, můžeme nad tím jedině krčit rameny. Tak aspoň vznikl hraný dokument, leč omezený žánrem a stopáží.

Navíc spousta lidí ji zná jako "tu od Franze Kafky", "milenku Kafky", což je k Jesenské, jejímu životu a dílu asi hodně nespravedlivé…

Tak především je to velmi nepřesné. Oni spolu všehovšudy strávili asi čtyři dny, takže co těch zbývajících čtyřicet let? Leda že by šlo o beletristickou konstrukci, že se jednalo o čtyři nejvýznamnější dny v životě, ale tak to s největší pravděpodobností nebylo.

Nikdy jsem vlastně moc nepochopila její roli mezi pražskými německými autory. Kdo byla? Rádkyně, překladatelka, múza, přítelkyně…?

Vyjmenovala jste čtyři zajímavé varianty, ale obávám se, že se nevešla do žádné z nich. Ona pocházela z lepší měšťanské rodiny a rozhlížela se, kde by to pro ni bylo zajímavé. A přišla na tuto literární společnost. Sem chodila jako mladá, inteligentní a krásná žena, dělala spíše ozdobu této společnosti, než aby se zde spolupodílela na nějaké tvůrčí činnosti.

Kolem Mileny Jesenské
Autor fotografie: Česká televize

Kolem Mileny Jesenské

Múza spisovatele Franze Kafky, překladatelka, společenská aktivistka, sportovkyně, lvice salónů, feministka a intelektuálka. Opomíjená hrdinka českých dějin - Milena Jesenská - zaujala mladou dokumentaristku Natálii Císařovskou, která jí věnovala hraný dokument zabývající se jak životním příběhem, tak vlivem, který měla Jesenská na společnost. Česká televize snímek v předpremiéře uvedla na výročí úmrtí Mileny Jesenské 17. května na Gymnáziu Elišky Krásnohorské, které navázalo na tradici známé dívčí školy Minerva. Tam hrdinka filmu studovala. Dokument Kolem Mileny Jesenské uvedla v premiéře ČT2 v úterý 22. května.

Dokument líčí, jak se Jesenské dvoří mnoho atraktivních mužů včetně Franze Kafky, a ona sáhne, jak je zde řečeno, po starém a ošklivém Ernstu Pollakovi. Existuje pro to nějaké vysvětlení?

No, tady bych se Pollaka zastal. Jednak on byl jen o deset let starší než ona - třicetiletý s dvacetiletou. Dnešním ženám se asi nemusí líbit, ale tenkrát ten chlap byl idol krásy. Když si vezmete tehdejší filmové milovníky, které všichni zbožňovali, tak vypadali přesně jako Pollak. A on se také snažil vypadat jako oni a ženské na něj letěly. Jako zkušený svůdník svedl i ji.

Dalo by se říct, že šlo ze strany Mileny Jesenské o omyl, který se jí pak vymstil?

On to byl velmi mazaný chlápek, velmi inteligentní a správně si spočetl, že je to dívka z velmi dobře situované rodiny. Až na to, že to nevyšlo, neboť její tatínek Pollakem opovrhoval, byl to pro něj hejsek, budižkničemu a naprosto nemožná partie. Odvrhl jeho i dceru, tu poslal do blázince. Jesenská mu skutečně naletěla. Choval se k ní po sňatku během života ve Vídni opravdu velmi špatně. Musela třeba chodit vykládat vagony.

A proč?

Protože neměli moc peněz, co on vydělal, to probendil s jinými ženštinami, jí nedal ani korunu a úplně ji odstavil. To byl jeden z důvodů, proč se dala na žurnalistiku, protože v té době téměř umírala hlady.

V dokumentu také zazní, že pomohla Kafkovi odbourat jeho úzkost, že když byl s ní, uměl se najednou ze života radovat. Přesto spolu pobyli jen pár dnů. Proč se nestali životními partnery, když měla na něj tak zásadní vliv?

No vidíte, nemá to absolutně žádnou vnitřní logiku, hlavu ani patu a z toho plyne, že se jedná o mýtus. On psal kdejaké ženě, samozřejmě ho zaujala i tato intelektuální půvabná dáma, ale skutečné štěstí a životní klid našel až s Dorou Diamantovou. To už však byl těžce nemocný a v závěrečné životní fázi. Mýtus je i jeho úzkost ze života či zakomplexovanost. Vždyť on strávil kus života na plovárně, také hodně sportoval. Úzkost, kterou vkládal do tvorby, byla jen půlka pravdy. Bohužel film některé tyto mýty přiživuje.

Pozoruhodná je také pasáž, která říká, že Milena Jesenská jakožto žena-novinářka mohla psát akorát tak o módě či o receptech a důležitější témata přenechala mužům. Jednalo se prý o běžnou redakční praxi. Má tedy Jesenská zásluhy na emancipaci českých novinářek, když pak psala do Peroutkovy Přítomnosti i reportáže či eseje?

Je to zase jen půlka pravdy. Proč si na ni Ferdinand Peroutka vzpomněl až v roce 1937? No protože ona do té doby neměla renomé solidní novinářky. Pohlíželo se na ni jako na bohémku, navíc koketující s komunismem, takže se na ni ty lepší noviny dívaly s nedůvěrou. Také vzniká mýtus, že Jesenská byla vrchol české ženské žurnalistiky, což také není pravda. Připomeňme si novinářku Marii Fantovou, která psala o všech zásadních věcech a vydávala své texty i knižně, na což Jesenská nemohla ani pomyslet. Nicméně svým dílem také přispěla.

Co říkáte tomu, jak rychle Milena Jesenská odhalila pravou podstatu komunismu? Na začátku 30. let byla zapálenou komunistkou, v roce 1938 již píše slavnou kritickou esej "Co zbývá z KSČ?". Prozření jí trvalo pár let, velké části lidí dlouhé desítky let…

Její druhý manžel, architekt Krejcar, byl Stalinem a komunismem úplně posedlý, ale z Ruska se vrátil se strašlivým zklamáním a rozčarováním. Krom toho tedy ještě s jinou ženštinou, ale to ponechme stranou. A pak ji velice ovlivnily tzv. moskevské procesy, které rozdělily celou tehdejší levici v Československu napůl. Jedna půlka dělala, že se nás to netýká, a ta druhá dělala, že se nás to týká. Řešila to odchodem z partaje a polemikou s partají. A ona patřila k nim, otevřely se jí oči. Do té doby tu vládly iluze, o ty však ti prozíravější brzy přišli.

Přijde mi, jako by pak Milena Jesenská nepatřila nikam - pro Čechy málo česká, málo místní, ve Vídni cizinka, pro slovutnou inteligenci podezřelá pro své komunistické období, pro komunisty zrádkyně…

Ano, je to tak, dostala se zcela mezi proudy. Do toho připočtěme již druhé ztroskotané manželství, komplikovaný vztah s otcem…

Proč se vlastně Jesenská nikdy nestala spisovatelkou? Nadání na to měla dost.

Když čtete její publicistiku, která je velice pestrá a živá, tak v ní v podstatě nenarazíte na beletristické pasáže. Navíc se málo ví, že ve 20. a 30. letech přišla tehdejší avantgarda s tím, že stará literatura je už passé a že literaturou budoucnosti jsou reportáže, fejetony, zkrátka moderní žurnalistické žánry. A na to ona slyšela a vyhovovalo jí to.

Dá se odhadnout, jak by se vyvíjely její život a kariéra, kdyby nezemřela v koncentračním táboře Ravensbrück?

To by se dalo odhadnout velmi jednoduše a bez jakékoliv křišťálové koule, protože to je velmi jasné. Kdyby přežila nacistický koncentrák, skončila by v komunistickém koncentráku. Už v Ravensbrücku od ní šly komunistické vězeňkyně pryč a braly ji jako zrádkyni, protože se ostře postavila proti KSČ.

Naopak jí tu pomáhaly někdejší německé komunistky, které prchly před Hitlerem ke Stalinovi a ten je vydal Hitlerovi bez rozpaků zpátky, takže ty se z komunismu vyléčily velmi rychle. Čili byla by po druhé světové válce prohlášena za trockistku a dopadla by po roce 1948 velmi špatně. Nebyla by asi popravena, ale vzhledem k jejímu špatnému zdravotnímu stavu bych to viděl velmi černě. Navíc by se jí nikdo nezastal, protože by měl strach sám o sebe.

Neměly by se vlastně Milena Jesenská a její myšlenky připomínat častěji? Vždyť třeba její slova adresovaná Čechům, že musí spoléhat sami na sebe, neboť nepřijde spasitel, a už vůbec to nebude KSČ nebo Sovětský svaz, jsou stále aktuální. I její dovětek, že zatímco komunistické strany odcházejí, myšlenka práva a svobody je věčná.

Ano, tyto myšlenky jsou to, co ji nejvíce přežívá a platí stále. Je to hlas zdravého rozumu. A také je to samozřejmě její občanská statečnost - pomáhala uprchlíkům, zachraňovala Židy.

Ukázka z eseje "Co zbývá z KSČ?" (28. října 1938)

Komunistická strana nechala však lidu velké dědictví. Domnívám se, že neblahé, neboť je zkřiveno propagandistickými rozměry. Slepou důvěru v Sovětský svaz. Tato důvěra není založena na úvaze a rozvaze, nýbrž na "víře". Sovětská svaz stal se některým vrstvám pracujícího lidu legendou, podobající se legendě o Blaníku. Až bude českému lidu nejhůře, přijede Rudá armáda a český lid spasí. (…) Přestaň věřit. Odnikud nepřijde Spasitel. Není Blaníků. Jsi sám - a sám sobě pomůžeš. Komunistické strany vyrůstají a mizí. Myšlenka práva a svobody je myšlenka stará a věčná. Nemůže nikdy zahynout. Vždycky se znovu vynoří, jako se pokaždé vynořila v temnotách.

Po Mileně Jesenská zbyla dcera Jana. Jaký byl její osud?

Podobně smutný jako matčin. Známe ji jako Janu Krejcarovou, největší a osudovou lásku Egona Bondyho. V několika jeho knihách ostatně vystupuje postava inspirovaná touto ženou. Byla to ještě mnohem větší bohémka než její maminka…

Jak se to projevovalo?

Několikrát ji třeba zavřeli, ale ne z politických důvodů, ale třeba pro zanedbání péče o dítě. Pod jménem Jana Černá psala antibudovatelskou prózu a také knížky o Mileně Jesenské. Měla asi šest manželů, je také zakladatelkou české erotické literatury, jež byla ještě řadu let zcela nepublikovatelná. V posledním vztahu se z ní stala velká katolička a věnovala se keramice. Skončila špatně - zahynula při autohavárii. Nespoutanou, dobrodružnou a temperamentní povahu zdědila zkrátka po matce plnými doušky.

Podívejte se na ukázku z hraného dokumentu Kolem Mileny Jesenské

Ukázka z dokumentu Kolem Mileny Jesenské. | Video: Česká televize
 

Právě se děje

Další zprávy