Ten příběh bývá většinou podobný. Nejčastěji dívky či ženy chtějí nějaké neobvyklé domácí zvířátko a na internetu je zaujme inzerát na miniprasátko, slibující, že se bude chovat jako pejsek, nebude vážit více než 15 kil, některé hovoří maximálně o 25 kilech. Neváhají za něj vydat třeba osm až patnáct tisíc korun. Zprvu roztomilé malinké prasátko však rychle roste, až má brzy metráček a půl.
"Nevím přesně, jak je to dnes, ale před osmi lety, kdy jsem si prasátko kupovala já, se v tom děly skutečně velké podvody. Můj Oskar byl koupený na inzerát, který sliboval, že prasátko bude mít v dospělosti pět kilo, a dnes má šedesát, a to je ještě hodně málo," říká Kamila Vaštová, jedna z chovatelek prasátek, která se angažuje i v Českém klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti.
"Často vám navíc prodejce ukáže rodiče, jak jsou drobní, a tím vás přesvědčí. Jenže prasátka pohlavně dospívají velmi brzy, takže rodičům je klidně třeba jen rok. Ovšem prase roste do tří let," upozorňuje na další zádrhel.
Na dotaz, zda tedy podvod spočívá i v tom, že chovatel podstrčí místo miniprasátka obyčejné sele prasete domácího, vysvětluje: "Miniprasátko může narůst až do sto padesáti kil a pořád je to mini. Protože klasické užitkové prase dorůstá až do hmotnosti 450 kil."
A rozhodně se nechová jako pejsek - je totiž jako každé normální prase záludné a vychytralé, paničce místo něžných projevů lásky neváhá ukousnout či aspoň nakousnout prst, když mu dává ty nejlepší pamlsky. Nedá se spolehlivě vycvičit, nekousne jednou, ale kouše skoro pořád. A pochopitelně nehlídá domácnost, nýbrž ji s oblibou demoluje.
Dokument České televize Prasomilové ukazuje také nóbl dámy, jak leží na posteli s obrovskými prasaty, objímají je a líbají. Za svého více než metrákového mazlíčka jsou schopné obětovat vše - byt, partnera, rodinné vztahy. Přijmou i určitou sociální izolaci, protože pro roztomilost prasátka nemá pochopení každý.
"To je vztah, který se hrozně těžko popisuje. Já jsem také jednou z těch paniček, které prase kouše. Jedná se o věci, které obyčejný člověk nedotčený tímto chovem nepochopí. Je to láska, která přetrvává i přesto, že je prase takhle na vás zlé," líčí Kamila.
Dokument mimo jiné vykresluje její domácnost, v níž žije s manželem, batoletem, dominantním psem a dominantním prasetem.
"U nás doma to vypadalo tak, že prase se snažilo zabít manžela a psa, pes se snažil bránit manžela a zabít prase. A takto jsme žili rok a půl zpočátku v garsonce na třiceti metrech čtverečních. A zvládli jsme to."
Dnes už bydlí v domku za Prahou s velkou zahradou. Tuto změnu využila Kamila i k tomu, že se ujala ještě jednoho prasete, obzvláště agresivního a nezvladatelného, jež nebydlí v bytě, nýbrž na zahradě.
"Jen tak nějaký chlap by toto asi neustál. Jde o to, že manžel miluje zvířata a já zase mám nastavené určité hranice, za něž nelze přejít, a úplně nepodřizuji svůj život praseti. Člověk musí vůči němu vystupovat jako autorita a mít pevnou ruku," vysvětluje.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že boom chování zakrslých (metrákových) prasátek odezněl, desítky a desítky nových členů v klubu chovatelů svědčí o opaku. A neubývá ani článků o tom, jak skvělé to je, když koupíte dítěti prasátko a jak milý mazlíček to bude. Proto klub podniká i osvětovou činnost.
Kouzelná je scéna z Prasomilů, v níž se dramaturgyně Zpráviček na ČT domlouvá před natáčením s Kamilou na otázkách. "Vy byste řekla, že váš Oskar je trochu porostlejší…" "Ale Oskar je to nejmenší dospělé zakrslé prase, co se dá sehnat." Vzápětí zásadně poupraví koncepci zprávy, která má původně prezentovat tipy pro malé chovatele, jak na miniprasátko. "Já bych asi začala tím, že k malým dětem jsou miniprasátka nevhodná…" Když ji dramaturgyně nabádá, aby aspoň tedy řekla, od kolika let dítěte už je miniprasátko vhodné, Kamila odpovídá: "Řekla bych, že není vůbec vhodné. Pro jakékoliv dítě."
Dobře totiž ví, jaké následky mají články a reportáže s opačným vyzněním. Dítě si vyprosí na rodičích miniprasátko, rodiče nevědí, do čeho jdou, ale při koupi jim také přijde roztomilé. Jenže když už váží šedesát nebo taky stovku místo slibovaných patnácti kil, přestanou ho zvládat a prase pak vypustí ven. Klub chovatelů pak vyjíždí třeba na sídliště a tam složitě stokilové kousky odchytává. Na vlastní náklady. Stejně jako na vlastní náklady pro ně zajistí azyl.
"Vždy když vystupujeme někde v médiích, tak se snažíme lidem říct - kupte si to, ale nejdřív si sežeňte podrobné informace, co vše to obnáší. Protože chovatelé pak až pozdě zjistí, že prasátko nezvládají."
Kamila nicméně v dokumentu dokazuje, že i prasátko se dá zvládnout. S Oscarem podnikne nedělní projížďku lodí po Vltavě, návštěvu České televize i výlet na kolečkových bruslích. Nicméně Prasomilové zachycují i příběh dívky, která nezvládá své skutečně obří prase, odstěhuje se kvůli němu tři sta kilometrů od rodičů, na venkově se pak nechává svým miláčkem vláčet a během dokumentu stačí odradit již druhého přítele, který soužití s prasetem nezvládá a bojí se ho od doby, kdy mu probodlo nohu klem.
"Prasata vám změní život od začátku do konce. Polovina členů klubu už má prasátka venku, protože když je chováte v bytě a odejdete na nákup, svůj byt už také možná nepoznáte. Prase vám dokáže sežrat půlku dveří, zničit ledničku, samozřejmě zlikvidovat potraviny. Dokonce dokáže i vykousat elektriku ze zdi," uzavírá Kamila Vaštová.
Video: Ester prodávali jako "mikroprase". Teď váží jako lední medvěd
