Jak vás napadlo stát se kočičí psycholožkou? Jaká kvalifikace je k tomu potřeba?
Byla jsem k tomu v podstatě donucena. Původně jsem vystudovaný chovatel exotických zvířat, pracovala jsem dlouho v zoologické zahradě jako jejich trenér. Funguju a pracuju se všemi druhy zvířat od nosálů po dikobrazy. Po práci v zoo jsem si vzala kotě od polodivoké kočky a to kotě mě začalo zlobit. Snažila jsem se zjistit, proč to dělá a jak zařídit, aby to dělat přestalo.
Problémy se mi podařilo vyřešit, a když za mnou známí chodili na návštěvy, tak mi pak říkali: "Jé, ty máš takovou hodnou kočičku, a býval to takový zabiják!" Tak jsem začala pomáhat s kočkami kamarádům a jejich kamarádům a postupně se to nabalovalo a byla jsem zavalena dotazy a žádostmi o výchovu problémových koček, protože podobné služby tu nikdo neposkytoval.
Jen taková odbočka od koček - jak se dá trénovat nosál nebo dikobraz?
Každého živého tvora můžete trénovat metodou pozitivního posilování. Zvíře po maličkých kouscích učíte, co po něm chcete, a zvíře si za to může vydělat něco, co má rádo - pamlsek, podrbání, oblíbenou hračku. Bývá to pragmatická výměna.
Pozorovala jste již po první sérii ČT Kočka není pes, že jste vnesla do chovatelství koček osvětu? Jsou už dnes díky vám chovatelé koček poučenější?
Nevím, jestli jsou poučenější, ale každopádně se strhla obrovská lavina dotazů. Úplně mě to zavalilo, protože už samotné natáčení druhé série pro mě bylo velmi náročné, neboť jsem byla těhotná a nyní jsem na mateřské dovolené s maličkým synkem. Často mi lidé telefonují, že zkusili i všechny mé rady ze seriálu Kočka není pes a že to nezabralo. Pak ale zjistíme, že většinou stačí jen poopravit drobný detail. Třeba ve druhé sérii diváci uvidí, co jsme udělali s dvěma kočkami, které se pořád rvaly. Už to vypadalo, že nepomůže ani to, že byly kompletně v jiných místnostech, ale pak jsme přišli právě na jednu maličkost, která vše vyřešila. Víc bych neprozrazovala, ať jsou diváci napnutí.
Když si člověk pořídí psa, učí ho aspoň takové to "sedni, lehni, k noze, zůstaň", ale když si pořídí kočku, nechává ji často volně žít, protože si zkrátka myslí, že ji na rozdíl od psa stejně nic nenaučí. Jaká je skutečnost?
Jedná se o jednu z největších chyb majitelů koček. Říkají si, že kočka je prostě svá a nedá se ji nic naučit. Jenže ona je zatraceně chytré zvíře a v momentě, kdy jí dáte tuto absolutní svobodu, přeroste vám přes hlavu. Majitelé vám pak zoufale říkají: "Připadám si, že bydlím u své kočky, ne ona u mě!" Ale je pravda, že její výchova je specifická a skutečně ji nelze vydrilovat jako psa. V momentě, kdy ji začnete trestat a být na ni hnusní, tak ona začne být pořádně hnusná i na vás.
Přitom další mýtus říká, že kočka je mírumilovná a roztomilá, zatímco pes může být nebezpečný zabiják. Dětem rodiče často říkají: "Pozor, je tam pes, nechoď tam!" a naopak "Hele, támhle je kočička, chceš si ji pohladit?"
Ať se jedná o jakékoliv zvíře, měl by se člověk zeptat majitele. Kočka může být nemocná, mít problémy, být v psychické nerovnováze. Majitel by měl mít povědomí o tom, v jaké psychické kondici se kočka nachází. Nicméně její nálada se také může velmi rychle změnit. A vytáhnout kočku, která si třeba hoví na škrabadle, aby si ji dítě mohlo pohladit, je to nejhorší, co jí můžeme udělat.
Mě úplně fascinoval ten váš tajemný kufříček s lahvičkami, dala jste vždy kočce něco čichnout a byla celá blažená. Je to vaše specifikum coby kočičí psycholožky, nebo si něco takového mohou pořídit také běžní chovatelé?
Pro mě je to nástroj denní spotřeby, stejně jako pro doktora stetoskop a kufřík s léky. Potřebuji někam narvat škádlítka, pamlsky a tajemné lahvičky se základními oleji, mám totiž i kurz aromaterapie. Určitě si to majitelé mohou také koupit, ale asi pro ně není potřeba mít toho zrovna kufr. Stačí si pořídit do lahvičky šantu kočičí a kozlík lékařský a zjistit, zda je kočka šantová, nebo kozlíková, na co bude dobře reagovat.
Setkala jste se při natáčení série Kočka není pes s nějakou kočkou, která svým chováním překvapila i vás, zkušenou odbornici?
Tedy ne, že by mě to úplně překvapilo, ale setkala jsem se během natáčení s několika kočkami, které mě úplně odignorovaly. To mě velmi pobavilo, protože já jsem tím kozlíkem úplně prosycená, na což třeba lidé v MHD nereagují moc dobře, protože má takovou specifickou vůni, ale kočkám se díky tomu líbím. Je to i vidět hned v prvním díle s kočkou Sisi, která o mě absolutně nejevila zájem a dělala, že tam není. Nicméně chtěla jsem, aby to nevystříhávali a lidé tak viděli, že když o vás kočka zrovna nestojí, máte ji nechat být. Mnoho lidí si ale řekne: "Mám kočku na mazlení, tak se s ní jdu mazlit" a čapne ji, i když na něj nemá náladu. Člověk ignoruje signál "Hele, nech mě být!". Pak kočce nezbývá nic jiného než použít násilí a seknout ho packou.
Jaká situace vás při natáčení nejvíc pobavila?
Spíše jsem zírala, jak chovatelé úplně na maximum plnili mé úkoly, často i víc než na sto procent, zatímco Rudolf Desenský si mi občas stěžoval, že jeho úkoly úplně zazdili. Možná to bylo tím, že jsem v pokročilém stadiu těhotenství vzbuzovala soucit.
S jakými problémy za vámi chodí majitelé koček nejčastěji? Z dokumentu Kočka není pes to vypadá, že je to hlavně značkování, škrábání nábytku a agresivní chování.
Jsou to ty nejčastější problémy, ale najdou se i jiné - třeba že kočka stále chodí a mňouká, nebo nečekaná agrese. Ale úplně nejčastější a nejzoufalejší problém je pro chovatele čurání. Protože kočka, když se jí něco nelíbí, dává vše najevo močí. Nastává pak detektivní pátrání, kde, kdy a jak to dělá, aby se zjistilo, zda jde o značkování, zdravotní problém či to dělá takzvaně naschvál.
Jaký je hlavní rozdíl mezi kočkami a psy v roli domácích mazlíčků?
Hlavní rozdíl je, že kočku nemusíte třikrát denně venčit. Ale v momentě, kdy je pes nevychovaný a kočka je nevychovaná, tak to jsou úplně stejní zabijáci. Navíc kočku na bázi strachu k ničemu nedonutíte. Musí se s ní vždy po dobrém. Dokážete ji přinutit, aby pro vás něco udělala, ale musí být přesvědčená, že vás má omotané kolem prstu a že ona to dělá jen ze své vlastní vůle a v podstatě trénuje ona vás, abyste jí dal dobrůtku, kterou právě držíte v ruce. Kočka je tedy podstatně méně ovladatelná než pes.
Čím to je?
Má to základy v domestikaci. Pes byl domestikován člověkem, zatímco kočka se zdomestikovala sama. Člověk nikdy nešlechtil kočku tak, že by kladl důraz na poslušnost, zatímco pes se šlechtil cíleně, aby byl lehko ovladatelný.
Co si myslíte o kastraci koček a kocourů? Co říkáte názorům, že je to mrzačení zvířete a že tím ztrácí svou přirozenost i původní povahu?
Já se rozhodně řadím k zastáncům kastrace. Protože se v České republice už začínáme blížit Řecku, kde jsou populace volně žijících koček absolutně nezvladatelné. Jsem zastáncem toho, aby každá kočka, ať ta, jež má majitele, nebo i ta, která ho nemá, byla vykastrovaná. Máme přeplněné útulky, kočky jsou přemnožené, ty zdivočelé potkáte úplně všude. Nese to obrovská rizika, jak pro kočky, které pak umírají v šílených podmínkách, ale také pro člověka a jeho mazlíčky. Kočky jsou profesionální roznašeči chorob. Když jde kočka ven a začne se pářit se zdivočelým kocourem, který má kočičí AIDS, je to velký problém.
Co říkáte kampaním "udělej dobrý skutek, vezmi si kočku z útulku"?
Domnívám se, že než věčné odchytávat zdivočelé kočky do plných útulků a následně je složitě umísťovat v domácnostech, měli bychom této situaci předcházet. To ale neznamená, že bych byla proti adopcím z útulků. Česko nicméně potřebuje pořádný kastrační program, kdy se kočky odchytnou, vykastrují a zase vypustí zpátky. Jinak ta situace začne být neúnosná a kočky nás tu sežerou.
Video: Japonský dopravce zaplnil jeden z vlaků kočkami. Cestující se s nimi mohli mazlit
