Karel Gott je něco jako Říp. I po novém dokumentu

Kamil Fila, Pavel Turek
9. 5. 2009 16:34
Kulturní di@log: Fenomén Gott (Nova, sobota 20:00)
Karel Gott se stal počtvrté otcem: Ivana, Charlotta Ella,Nelly Sofie
Karel Gott se stal počtvrté otcem: Ivana, Charlotta Ella,Nelly Sofie | Foto: www.karelgott.com

Turek: Když jsme na středeční premiéře v  Lucerně dokoukali dokument Olgy Špátové Fenomén Gott, tak jsem byl hodně zaražený do sedačky. Režisérka během celoročního natáčení nepoložila mistrovi jedinou otázku a on jí taky na žádnou neodpověděl. Chvílemi jsem si připadal jak při sledování záběrů z průmyslové kamery. Gott jede pendolinem do Ostravy. Bizarní? Zajímavý? Jako kdyby to stačilo jako důvod k natáčení.

Fila: Šéfové v televizi si to vymysleli jako "hezké zaplácnutí sobotního večera" a k realizaci hledali autora, kterého pak ponížili do pozice nájemného řemeslníka. Ale nebylo jasné, proč Olga Špátová úkol vzala. Vždycky jsem si myslel, že dokumentaristé dělají filmy převážně z přesvědčení a zájmu. Ten ale nebyl vidět na premiéře, v tiskových materiálech, ani není ve filmu. Jediné, co se dalo pochopit, že Špátová vyhovovala Gottovi proto, že její otec Jan Špáta kdysi s Gottem natáčel. Tomu říkám důvod.

Turek: Fajn, i když vyjdeme ze všech okolností, které nám sugerují, že to je "dárek k  narozeninám" nebo "podívaná na sváteční víkend", tak si stejně myslím, že by nebylo nic proti ničemu, kdyby v sobotu na Nově dávali dobrý dokument. Teda takový, kdy od hlavního protagonisty uslyšíš a uvidíš i něco jiného než naučená gesta a 30 let staré hlášky, že "zpěvák musí na pódium přijít jako vítěz". Přijde mi jako neskutečně promarněná šance, že Špátová ukázala "odhaleného" Gotta jako popletu, kterému se rozbije narozeninový vopičák pro Charlottu. 

Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott
Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Fila: To je právě ono. Gott je natolik silná osobnost a nebojím se říct nezpochybnitelná veličina, že by mu neublížilo, kdyby byl konfrontován s drsnějšími věcmi než deformujícím objektivem, který mu na monitoru křiví obličej. Nevidím důvod, proč ho nezasadit do dokumentu, který nebude úplně popový - teda povrchní a konejšivý. Takhle si Gott zrežíroval vlastní oslavný portrét.

Pořád se musíme vracet k tomu, že dokumentaristika není jen záznam zjevného, ale aktivní výběr zaznamenaných momentů. A točit s Gottem rok, projet s ním svět, investovat spoustu peněz do čtyřiceti hodin materiálu za to, abychom občas viděli mistra v mikině a občas s jarmulkou na hlavě, je málo. Co ho chvilku - pro srandu - nechat povídat o iluminátech?

Turek: Po skončení filmu moje první myšlenka běžela k podobnému dokumentu o jiné nezpochybnitelné personě, Janu Saudkovi.  Měl jsem skoro nutkání omluvit se Adolfu Zikovi za svoji recenzi. Jeho film byl taky strašidelný, ale aspoň bylo zřejmé, že Zika má v úmyslu něčemu přijít na kloub. Špátová vsadila na prostý netečný záznam takřka nepřítomného autora. S tím, že jediné komentáře - no spíš gagy - vytváří trochu srabácky až ex post střihem a divákovi je film předložen s tím, že si "může číst mezi řádky", což v době svobodného vyjádření pokládám za absolutní rezignaci.

Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott - dcera Karla Gotta
Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott - dcera Karla Gotta | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Přitom by bylo na co se ptát. Vztahy s jeho dospělými dcerami jsou zamlžené a prezentované v idyle vánočního setkání. Nebo sledovat Gottovy obavy ze ztráty slávy, která se projevila snad v jediném intimním momentu, kdy přiznává, proč nezůstal v angažmá v Las Vegas. Nebyl schopen akceptovat, že by to nemuselo vyjít.        

Fila: Film Špátové navíc funguje jako obhajoba kýče. Budiž, můžu nechat Gotta říct, že maluje své obrazy tak, aby předvedl namalované lidi hezčí jako milosrdnou lež.  Na tom není nic špatného, zvlášť pokud je to soukromá aktivita. Na filmu mě ale zaráží, jak se systematicky vyhýbá třeba tomu ukazovat Gottovy klipy z poslední doby, které jsou urážlivě kýčovité a vlastně nehodné Gottova pěveckého talentu; stejně jako jsou ho nehodné blbé texty a přesládlé melodie.

Navíc Špátová potlačuje ty největší hrůzy, které Gott spáchal (např. Zvonky štěstí), takže zmenšuje podíl jeho viny na pěstování národního nevkusu. Gott zpíval v různých obdobích nejen žánrově, ale i kvalitativně rozdílnou hudbu; ale tady to vypadá, jako by vše bylo ulito z jednoho kadlubu. Swingující a najazzlá hudba z 60. let je úplně jinde než těžkopádné kantilény. Opravdu nikomu nepřipadá zvláštní, že pro Němce zpívá Gott ty nejšílenější věci za hranicí sebeparodie, a že skoro nikomu ani v Česku neukáže, jak zní jeho hlas při klezmeru?

Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott - Karel Gott a Jaroslav Svěcený
Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott - Karel Gott a Jaroslav Svěcený | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Turek: Přesně jsi narazil na to, že neexistuje nic jako typický Gott - a záznamy z  koncertů po světě to ukázaly. Zatímco v Čechách může postavit recitálový set, kde Stokrát chválí čas, v Německu hodí bierfestové pohupovačky a při koncertu v Tel Avivu překvapí, jak je jeho hlas ve výborné formě - což, když se snaží o naléhavé vyznění Oči sněhem zaváté, dávno neplatí.

Vlastně se tím dotýkáme toho, co má Fenomén Gott v názvu, ale vůbec nemá chuť se tím zabývat. Sice, že jsme si všichni zvykli brát Gotta jako národní danost typu Říp nebo Hradčany. Pro všechny je mistr; neohrnují nad ním ani Plastici, Kubišová ho obhajuje. Dokonce se mu povedlo, že se jako třeba Janeček a David nestal symbolem normalizace. Gott jako kdyby symbolizoval jen Gotta.

Nikdo neví proč. Je to jeho urputnou pracovitostí západního střihu, kterou si přivezl z Vegas? Je to tím, že je jeden z mála, kteří opravdu milují slávu, a proto se vůči ní chová zodpovědně? Pomalu vyhledává fanoušky na ulicích, aby se s nimi mohl fotit. Upřímně, já nevím, co je to za specifikum, že tu máme člověka, který je už 45 let nejúspěšnějším všelidovým bavičem - a Špátová ani neměla chuť to analyzovat, svezla se s tím jako s daností.     

Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott - Petr Dvořák s Karlem Gottem
Slavnostní premiéra dokumentu Fenomén Gott - Petr Dvořák s Karlem Gottem | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz
  

Fila: Marně přemýšlím, jak by šlo proniknout aspoň trochu za Gottovu mediální tvář a zda vůbec má nějakou jinou; přičemž je jasné, že jakmile zapnete kameru, už se realita filtruje, takže úplné odhalení se nikdy nekoná.  Když Gott říkal, jak obdivoval na Špátové, že si natáčení téměř nevšímal, pak odkazoval na dokumentaristickou metodu "být mouchou na zdi".

Obávám se ale, že Špátová předvedla spíš "mouchy snězte si mě". Ten film je promarněná příležitost, která už se nemusí opakovat. Větší selhání filmařky jako pozorovatelky života tady nebylo léta, přitom se bude promítat s plnou parádou v prime timu.

 

Právě se děje

Další zprávy