Rozhovor - Nejnadějnější novinkou z podzimního tématu televize Nova je seriál Okresní přebor, jenž značí jistý přelom v české tvorbě. Těžko říct, zda na něj dokáže rychle někdo navázat, ale každopádně se zde podařilo spojit dohromady řemeslnou profesionalitu, která mu dodává hladkost a spád, s velkou spontánností a autenticitou.
V Okresním přeboru (první výkop je v pondělí 6. září) se konečně na obrazovce v rámci zábavné tvorby používá každodenní jazyk, a přitom se jen planě nekecá - skoro každá replika je buď přesně vypointovaný vtip, nebo komentář k tomu, jak se dnes žije na české vesnici. Těžko si také vzpomenout na seriál, kde by byla lepší sestava lépe sladěných herců.
Dokonce i ti, kteří jsou v povědomí veřejnosti zafixováni v jednorozměrné škatulce, zde excelují dosud nevídaným způsobem. Například Luděk Sobota zde slaví svůj ohromující návrat a jeho civilní výkon přesvědčí i mnohé odpůrce, že je vynikající a nejen komediální herec - zřejmě nejlepší přirovnání k tomu, jak Sobota působí v Okresním přeboru, by byly poslední role Billa Murrayho.
A Ondřej Vetchý v roli hrajícího kapitána, kterému všichni říkají Jiřina? Těžko rozhodnout, zda takhle dokonalého sportovního primitiva s duší sedmiletého spratka, musíte zahrát, nebo v sobě jen objevit.
Režisér seriálu je Jan Prušinovský, který psal i scénář společně s dramatikem Petrem Kolečkem. Do dalších rolí obsadili Davida Novotného, Pavla Kikinčuka nebo Leoše Nohu. Účinkují tu i neherci - skuteční amatérští fotbalisté a lidé kolem fotbalu.
S Janem Prušinovským jsme si dali večerní rozhovor přes chatovací program Skype, poté co se mu podařilo uspat děti.
Kamil Fila: Kolik lidí už Okresní přebor vidělo?
Jan Prušinovský: Jako celej seriál? Počítám okolo stovky. Byla jedna neoficiální projekce v kině Oko. Pouštělo se to tam celý, jeden den v kuse. Myslim, že se tam okolo stovky lidí objevilo. Taky myslim, že to viděla celá Nova, ale asi ne všechny díly.
KF: Celá Nova čítá kolik lidí?
JP: Těžko říct, já se tam moc nevyskytuju. Já tam pouze občasně docházím.
KF: A novináři viděli jen první tři díly, nebo kolik?
JP: Novináři viděli vybrané díly, co vím, ale dneska jsem zjistil, že třeba v Reflexu to taky viděli celý, stejně jako vy. Podezřívám Petra Kolečka z úniku.
KF: Ptám se i proto, že mě zajímá, jak dlouho trvá, než se takový seriál dostane na obrazovky. O existenci Okresního přeboru vím víc než rok.
JP: V době kdy se začal Okresní přebor natáčet, byl dán termín vysílání září 2009, asi dva měsíce od dotočení posledního dílu. Takže jsem spíš očekával postprodukční stres. Pak řekli, že to bude na jaře 2010. No a pak se začalo mlžit a padaly různý termíny. Dokonce jsem zaslechl, že Okresní přebor bude zařazen do vysílání až v roce 2012, to už mě úplně umrtvilo.
KF: Jaké přesně byly důvody těch přesunů?
JP: Ekonomická krize, propady cen reklamy...
KF: Nevím, nakolik je možné to říkat veřejně, ale Okresní přebor byl hodně drahý seriál. Nejde snad ani o čísla, ale o představu, čím se liší od ostatních věcí, které běží na Nově - a čím se vůbec odlišuje od běžného televizního standardu.
JP: Okresní přebor se svým vznikem trefil do doby, kdy se Nova rozhodla hodně investovat a mohla i trochu riskovat. Proto měl Okresní přebor vzhledem k formátu vyšší rozpočet. Ale bylo to daný konceptem. Přišel jsem s ideou exteriérovýho seriálu a podařilo se mi přesvědčit ty lidi, že způsob, jakým se na Nově točí seriály, se na to téma prostě nehodí. A oni měli ambici a chuť to změnit.
Ale ona ta výše rozpočtu je velmi relativní pojem. V rámci rozpočtů Novy to byl drahý projekt. V rámci rozpočtů například veřejnoprávní televize je to úplně jinak. Tam jsou rozpočty a počty natáčecích dnů na úplně jiné úrovni. Chce se mi přidat, že je to docela smutný fakt… Nehledě na to, že veřejnoprávní televize disponuje mnohem větším zázemím, technikou, ateliéry… My jsme jeden díl točili zhruba čtyři a půl dne, což je vlastně docela mazec při všech těch fotbalovejch davovkách. Měl jsem štěstí, že se mi povedlo do Okresního přeboru prolobbovat produkci, se kterou jsem byl zvyklý dělat a který jsem důvěřoval. A dohodli jsme se, že chceme, aby ty peníze byly v seriálu vidět, což nebývá v televizi úplně zvykem. Seriály jsou především velký business a každý si z rozpočtu chce ukrojit, co nejvíce. My jsme se rozhodli je opravdu využít, kam patří, před kameru.
Velkej zářez do rozpočtu byl fakt, že Okresní přebor se vyznačuje scénami, ve kterých hraje hodně herců dohromady, což taky nebývá u současnejch seriálů zvykem. Kvůli šetření se jednotlivé scény píší rovnou pro dva, tři herce maximálně. Mít už třeba čtyři je luxus. Proto jsou všechny ty současný seriály většinou rozhovory doktora s pacientem, doktora s doktorem, nebo doktora se šéfem. To u fotbalu prostě nelze, no. Tam jich je v kabině jedenáct, i víc. A pravidlo je, čím víc herců, tím víc záběrů.
KF: Jak moc velký problém byl jazyk, jakým se tu mluví? Ten je taky "fotbalově specifický".
JP: Scénáře byly schváleny v podobě velmi syrové. Na praktické ukázce ze seriálu Poslední sezóna (ta fraška o hokejistech) jsem lidem z Novy vysvětlil, že kdyby se v Okresním přeboru nepoužívala sprostá slova, bylo by to směšný a na nic. Takže jsme měli určitá pravidla, která dokonce posvětilo právní oddělení Novy, které definovalo něco jako "fotbalistická mluva - slang". Působí to komicky, že jo? Samozřejmě, že někteří lidé se toho materiálu báli i tak, byla kolem toho vášnivá diskuze.
Musím však naprosto s čistým vědomím říct, že Okresní přebor není vulgární seriál, ačkoli je v něm hodně vulgarit. Záleží na tom, jak vulgaritu používáte. V Okresním přeboru například nikdo nikoho neurazí cílenou vulgaritou. Nikdo nikomu neřekne "Ty si ču...k!" Ty vulgarity se používají jako koncovky, tečky. Nebo vykřičníky. Vlastně pořád nechápu, proč je to takový problém. Při sportu takhle mluví úplně všichni, je jedno, jestli maj základku nebo univerzitu.
KF: A nemělo to přece jen vliv na vysílací čas?
JP: Od začátku jsem tvrdil, že Okresní přebor je svým zadáním seriál mimo primetime a lidé z Novy mi tvrdili opak. Jde to nakonec od osmi, což znamená, že je to primetime :).
KF: Jak probíhalo obsazování do rolí? Psali jste je už někomu „přímo na tělo"?
JP: Pavel Kikinčuk byl jasnej. Od začátku. Leoš Noha se vykrystalizoval velmi brzy. Spolu s Marikou Procházkovou totiž vymyslel tu Větvičkovu řečovou vadu (ve scénáři Větvička zcela klišovitě ráčkoval). Jeli jsme na nějakou projekci a oni si v autě četli scénář a začali blbnout.
KF: Ještě byste mohl upřesnit, jaké postavy hrajou Kikinčuk a Noha?
JP: Kikinčuk hraje pokladníka Hovorku, Leoš Noha hraje veterináře, co neumí říct „r" a řiká „j".
Jarda Kužel byl napsanej přímo pro Davida Novotnýho. Pro Luňáka jsem měl jinou volbu než Ondru Vetchýho, protože jsem se bál, že obšlehnu obsazení jednoho televizního filmu o fotbale od Karla Kachyni. Ale po setkání s Ondřejem mi bylo jasný, že Luňáka nikdo jinej hrát nemůže
KF: Leoše Nohu jste měl už v debutu František je děvkař. Jak jste ale přišel na Kikinčuka? Toho si lidi pamatujou snad jen ze Slunce, sena, když byl mladej Plánička, a to nepůsobil vyloženě jako talentovaný herec…
JP: Já chodím docela často do divadla, víme? A Pavel Kikinčuk je velká divadelní hvězda! Hraje v Činoherním klubu a pod vedením Jaroslava Smočka tam naprosto vévodil v několika velmi dobrých komediálních inscenacích. Třeba Deskový statek, to bylo jeho sólo!
KF: Ach tak. Já do divadla nechodím vůbec, je mi to hrozně nepříjemné, jak tam ti lidi na jevišti křičí a dupou. Ale chápu, že režiséři do divadla musí chodit a asi tam chodí rádi. Největší problém byl prý s obsazením Luďka Soboty.
JP: Jo. Přiznám se, že jsem byl v tomhle dost nejistý. Většinou nedělám kamerovky na hlavní role. Nemám to rád. A taky nechci, aby mi ty lidi četli třeba něco ze scénáře. Sejdu se s nima na kafe, a buď to vyjde, nebo ne. Sobotu jsem viděl ve Třinácté komnatě, kde byl jako sám za sebe, mluvil normálně a to se mi hrozně líbilo. Pak jsem se s ním sešel a on mi najednou začal předvádět nějakou svou novou scénku. Trochu jsem se lekl. Na Nově se zase osypali hrůzou, pořád jsem jim říkal, že to bude civilka, žádná groteska - a najednou přemýšlím o Sobotovi. Nakonec jsem se poprvé v životě rozhodl, že kamerovky udělám. A Luděk byl vynikající. Bylo dobře, že jsem je udělal; všem, co se lekli, jsem je ukázal a byl klid.
KF: Ondřej Vetchý ho prý hodně nechtěl za parťáka…
JP: On ho nechtěl nikdo kromě Nohy.
KF: A Noha ho zná odkud?
JP: Noha je anarchista, má hodně rád naprosto úchylný nápady. Řikal mi: „Dej mu to, bude rád!"
Obsazení herci se dost vylekali, že k nim dávám Sobotu, zvlášť Ondřej. Ale abych to usadil do kontextu. Přijde neznámej mladej režisér s nabídkou seriálu pro komerční televizi. Pro Novu! Už tak dost nejistot a negativních znamení. Oni na to po přemlouvání kejvnou a najednou zjistí, že budou hrát s koktavym Luďkem Sobotou. To by se lek asi každej. Byl to přesvědčovací boj. O to víc bylo skvělý, že je Luděk překvapil, tím jak hrál, a nakonec se velmi příjemně sehráli! Ondřej ho v jedné scéně zcela spontánně líbá, ačkoli to vůbec nebylo ve scénáři! A Ondra většinou lidi, co nemá rád, nelíbá.
KF: No dobrá, takže všechno vypadá úžasně. Úplně se bojím pokračovat dál, protože to vypadá jako placená reklama. Nechtělo by to taky trochu sebekritiky?
JP: No já nevim, to se do mě musíte trochu pustit...
KF: Má to šestnáct dílů a nemají vyrovnanou úroveň, někde je to na mě už moc pubertální a takový chlapečkovský. U lepších dílů mám pocit, že tam je nadhled nad mužskou trapností, a těch slabších jako by se už hodně podléhalo machismu apod.
JP: To uznávám, že jsou některý díly slabší. Vzhledem k tomu, že se pohybujete na délce 16 x 30 min. zakolísání se nevyhnete. Vzhledem k tomu, že jsem se snažil o jistou tematickou, ale i žánrovou pestrost, to prostě může tak být.. Který sou ty slabší? Schválně, jesli se shodneme.
KF: Už jsem ta DVD musel vrátit, nemám je tak dokonale v paměti. Ale v podstatě všechny díly centrovaný trochu víc na ženský postavy. Tam mám pocit, že to není úplně vaše parketa.
JP: Jo tak díl Fanynka, ten je zakletý už od scénáře. A vůbec celá Ilona je trochu hodně zvláštní figura. Nám se ta postava trochu dezorientovala a vlastně se jako jediná dotvářela v průběhu. Svedli jsme s Táňou Vilhelmovou trochu boj. Teď nemyslím já proti Táně, ale já s Táňou proti Iloně. Ona se Ilona v průběhu toho seriálu promění v takovou normální holku z vesnice, což se k tomu hodí nějak víc, tam je to v pořádku, ale její nástup je poněkud rozpačitý, uznávám. Ta postava se utvářela během psaní a ke konci byla jiná, ale my jsme se pak už nevrátili zpátky k rewritu některých dílů, aby byla přesnější po celou dobu. Částečně jsme to s Táňou korigovali během natáčení, ale chtělo to větší změnu než pár replik na place. Ale fakt je, že nejste první, kdo mi říká, to že mi ženský postavy nejdou, to je prdel. Asi to bude pravda.
Osobně mám taky trochu problém s druhou půlkou jednoho dílu, kde hrají prim Orel a Hnátková. Kdybych to rozvedl, tak v Okresním přeboru nacházím spoustu chyb. Některé momenty, jsou docela fajn rozjetý a pak jim třeba na chvíli padá řetěz, někde jsou ty situace takzvaně na první dobrou, což vyplívalo i z toho jak rychle jsme to s Petrem sesmolili. Tři čtvrtě roku na šestnáct dílů..Linehan dělá IT Crowd sérii o sedmi dílech jednou za dva roky. Formát minisérie programové schéma TV Nova nezná, i tohle jsem zkoušel. Ale já se za to fakt nemám v úmyslu schovávat.
KF: Váš spoluscenárista Petr Kolečko, jestli ho mám správně zařazeného, píše takové ty postmoderní divadelní hry, kde reflektuje svět sportu (ale třeba i showbyznysu) hodně z odstupu. V Okresním přeboru je ale cítit k postavám spíš empatie, i když zase záleží k jakým. Třeba k "Jiřině"- Luňákovi/ Vetchýmu - mám pocit, že ne, na tom člověku jako by nebylo nic dobrýho…
JP: To neni pravda. Jiřina je samozřejmě absolutní magor. Ale něco dobrého má. Totiž bez takového člověka by žádný venkovský fotbalový klub (ale můžeme to klidně rozšířit i na jiný sporty) prostě neexistoval. Mně je na něm tahle umanutost vlastně sympatická. Kdyby tam nebyl, tak se ty kluci v životě nezvednou z hospody. Ale jinak je to absolutní idiot, což bohužel většinou nějak souvisí s tou umanutostí. Navíc, oni ho stejně neberou moc vážně.
KF: To vysvětlení postavy chápu. Mně jsou ale tyhle typy lidí akorát strašně protivný, protože nepotřebuju, aby mě někdo hecoval k výkonu, a nepotřebuju se realizovat v kolektivu. Takže mi tam zbývají záporný stránky.
JP: Já to svym způsobem taky nenávidím. Fakt. Ale většina to prostě potřebuje. Tohle prostředí znám natolik, že si to troufám říct. Navíc, ten člověk není jenom hecíř. Je absolutní fanatik, on by na tom hřišti nejradši spal, což znamená, že obstará veškerý servis. Ostatní si přijdou jen kopnout. Ale já ho neobhajuju, je to magor. Jen reaguju na to, co je na něm sympatického.
KF: No a co se týče té celkové změny divadelní postmoderní distance v televizní empatii k postavám?
JP: S tím, že Kolečko své sportovní hry nepíše s empatií, naopak v suchém odstupu, nesouhlasím. Hra o Jaromíru Jágrovi je plná empatie a lásky. Myslím, že kdyby to tak nebylo, tak ho Jágr trefí hokejkou.
A těm svejm Pornohvězdám vyloženě fandí.
KF: No jasně, ale je tam přece strašnej posun ve vrstevnatosti divadelní hry nebo opery k seriálu. Vlastně narážím na takovou tu nejklišovitější otázku: nemá člověk pocit, že televizi zaprodává duši?
JP: Chjo, já nevím. Zatím nemám ten pocit. Okresní přebor jsem přinesl do televize jako autorský projekt. Kdybych cítil, že to téma nějak zaprodávám, asi bych s ním zase odešel. Proč bych měl tedy mít pocit zaprodanosti? Doktorům a podobným typům jsem nikdy do huby nenapsal jedinou repliku, zatím jsem vždycky odmítnul :).
Vlastně pořád nechápu, proč má televize tak pejorativní nádech. Vzhledem k tomu, že se za poslední desetiletí ve formátu televizních seriálů stalo mnohem víc vzrušujících věcí než ve filmu.Dnes ty áčkový seriály Sopránovejma začínaje Breaking Bad konče jsou právě na odstupu, mnohovrstevnatosti a teda i tý Vaší postmodernosti postavený. Čímž nechci tvrdit, že fandím víc televizi.
Vzpomínám si, že při přijímačkách na FAMU, když se mě jeden z profesorů zeptal, jaký mám názor na televizní tvorbu, pokřižoval jsem se a řekl mu z plna hrdla, že televize je mor a nikdy jí dělat nebudu:)
KF: No ten posun stoprocentně nastává v americké televizi. V Česku je to spíš naopak - že televize infikuje hrané filmy spoustou nešvarů.
JP: Ale já taky na české seriály nekoukám, že jo. A navíc, asi mám trochu skromnou ambici s tim stavem něco udělat. A myslim, že Petr taky.
KF: Co jste dělal mezi natočením svého celovečerního debutu František je děvkař a Okresním přeborem?
JP: Psal Okresní přebor, zhruba třičtvrtě roku. Pak se natáčelo a stříhalo. Ale radši se mě zeptejte, co sem dělal mezi tim, co skončilo natáčení Okresního přeboru a dneškem.
KF: Tak se ptám…
JP: Nic. Hrozný…:) Ba ne, vlastně. Docela nedávno jsem natočil nevysílatelný pilot k sitcomu. Scénář sem psal s Petrem a spolurežíroval jsem to s Miroslavem Krobotem. Povedená taškařice. Za jeden den sme to drcli. Hraje v tom kompletní Dejvické divadlo. Jsem zvědavý, jestli se toho nějaká televize chytne.
KF: A ví se už, jestli bude mít seriál další řadu?
JP: Nevím, já to nechci. Ale není to úplně v mých rukou, což vlastně trochu odpovídá na vaši otázku o zaprodanosti:).
Fila: Nechce se vám v tom pokračovat dál? Protože to má celkem uzavřený příběh?
JP: Nemám moc rád další série. Kouzlo Office je v tom, že má jednu řadu. Nebo tyhle komediální série mají míň dílů. Hned se to nevyčerpá. Problém je, že ten fotbal prostě není zase tak úplně nevyčerpatelný. Možná máme ještě nějaký nápady…
KF: Je v něčem lepší dělat seriály než hrané filmy?
JP: Musím se přiznat, že je to svým způsobem míň fyzicky a psychicky náročný. Člověk kratší dobu nosí v hlavě kratší úsek, který má odvyprávět. Pak si odpočine a vypráví další. U filmu hrozně dlouho musíte držet v hlavě strašně věcí. Ale já na to nedokážu fakt úplně dobře odpovědět. Natočil jsem jeden film a jeden seriál. A třeba kdybych se při natáčení Františka cítil v takové pohodě jako na natáčení Okresního přeboru, odpovídal bych jinak.
KF: V čem byl problém s Františkem?
JP: Ten scénář nebyl úplně hotový. Nebyl jsem s ním spokojený a furt jsem ho měnil. V době režie jsem pracoval jako scenárista. To je nejhorší problém. Na škole jsem pracoval na dvou kraťasech, vždycky se mi povedlo udělat za tou scenáristickou prací tečku a soustředil jsem se na režii. U Františka k tomu nedošlo. U Okresního přeboru zase jo. A taky už jsem neměl tak sevřenou prdel.
Ale zase, pořád si za Františkem stojím. Použiji-li fotbalovou terminologii, byl můj debut docela pěkná technická střela zpoza vápna, která se bohužel jen otřela o tyčku.
KF: Máte touhu zkusit si jiný žánr než komedii?
JP: Jednou bych chtěl zrealizovat adaptaci Poláčkova Hlavního přelíčení. To není komedie.
KF: Jak se na vás dívali na FAMU, kde se preferuje vážné umění?
JP: Já jsem byl naštěstí na katedře scenáristiky, tam jsou, co se týče volby žánru docela benevolentní. Vedli mě Jarchovský a částečně Dutka, oba mají ke komedii vřelý vztah. Zajímavý ale jsou ty FAMUFesty, výroční přehlídky školní tvorby. Když se po hodinách těch tragédií, padlých hrdinů a různých jiných depresí promítala třeba Pěnivá. Vlastně těch hraných komediálních pokusů na FAMU moc nevzniká.
KF: No právě.
JP: Ono když se vám v prváku pustí za jeden večer Sedmá pečeť, Červená pustina a Walter Ruttmann a pak se vám řekne: "Takhle chceme, abyste točili filmy!", to je potom těžký. Sám sem tomu na chvíli podlehnul. Ironie je, že vás vezmou na základě vaší domácí práce, často jsem viděl fakt pěkný přijímačkový filmy. A pak po prvnim ročníku, co ty lidi točili...
KF: O tom se mluví dost často. Mám dokonce pocit, že o tom kdysi mluvil právě Petr Jarchovský: že holky, který psaly scénáře o tom, co znaly, třeba o svý babičce a dědovi, najednou začnou psát alegorie, kde vystupují postavy jako Smrt a Osud. Kdo a proč to těm studentům nutí?
JP: Já to fakt nedokážu přesně analyzovat a navíc nevím, jaké tam panují poměry dnes. Přes tři roky jsem tam nebyl. Nejhorší na FAMU bohužel vždycky byla určitá izolace. Za mé doby tam vládl posmrtný duch nové vlny. Historie filmu končila někdy v letech sedmdesátých. A druhý problém je v tom, že se hrozně profilovalo to filmové "autorství" (v duchu nové vlny). Místo toho, aby se využíval potenciál studenta, se prostě na studenta aplikovala tahle deka. Bohužel je to moc nepřipraví na reálný svět.
A na FAMU chodí často lidé docela mladí. Myslím, že problém FAMU by se dal shrnout takto: Učí se na příliš dobrých filmech. Mělo by se taky občas vyučovat na těch blbých. Na těch se toho člověk svým způsobem naučí i víc.
KF: Byl vám teda glejt z FAMU k něčemu?
JP: Nemám ho. Jsem jen bakalář. Ale díky FAMU samozřejmě jsem tam, kde jsem, protože kdybych se na FAMU nedostal, tak bych nikdy asi nenatočil žádný studentský film atd atd…
KF: Ještě k Okresnímu přeboru na závěr. Už jsme si tak nějak soukromě říkali, že na ten seriál nejlíp reagujou ženy. Jak si to vysvětlujete, když vám nejdou ty ženské postavy?
JP: Vony se ženský asi rády smějou, když jsou chlapi směšní, ne?
KF: Asi jo. To byla kdysi moje hlavní teorie úspěchu filmové série Prci, prci, prcičky.
JP: To je, jak je tam ta slečna s flétnou?
KF: Tu si pamatuje každej, koukám.
JP: Aby ne. Taky každej Prci prci prcičky viděl, žejo?
KF: Václav Klaus ne. Ani Václav Havel.
JP: Vy ste s nima mluvil?
KF: S Havlem si o tom promluvím, až budu dělat rozhovor ohledně Odcházení. A Klaus se přece kouká jen na tu Sedmou pečeť a Červenou pustinu.
JP: Fajn, na mě tady mrká jedna epizoda Shameless, což je taková britská primetimová brutalita, vedle který je Okresní přebor skutečně slaďoučká česká soap opera. Tak zas někdy. A jestli se nezeptáte Havla na ty Prcičky, tak ste u mě mrtvej Fila!
