Praha - V neděli 24. června startuje hlavní letní tahák Novy, soutěž Farma. Po talentových show to televize znovu zkouší s pořadem, kde soutěžící ideálně nemusejí umět vůbec nic.
Dvanáct lidí má po dobu zhruba dvou měsíců plnit úkoly zadané farmářem. Každý týden proběhne vyřazovací duel, kterým jeden soutěžící neprojde, nicméně pravidla jsou dostatečně nepřehledná a nezávazná, aby se z Farmy mohl stát Hotel Paradise s líbezným odérem chléva. Konečný vítěz v každém případě získá milion korun a bude litovat, že si ty peníze radši nešel o pár let dřív vysedět do Milionáře.
Farma je původně švédský formát, který si před Novou už vyzkoušela slovenská Markíza. V mnoha podobných programech soutěžící bojují přímo o farmu nebo pozemek, který by mohli obdělávat, tady ovšem dostanou peníze a budou posláni zpátky domů. A pokud máme věřit upoutávkám, předtím si projdou nejdrsnější zkouškou svého života.
Trosečník u nás nezabodoval, je načase podívat se na boj o přežití v nelítostné české divočině.
Divočina v kurníku
Úkolem reality show je přesvědčit sytého a v teple si hovícího bělocha, který má placatou televizi, bankovní účet a Renault Mégane, že se v jeho životě může stát něco vzrušujícího.
Nebo alespoň, že může díky lidem, kteří vypadají jako nesvéprávnější verze jeho samého, něco vzrušujícího sledovat.
Proto je radno vycpat reality show soutěžícími, kteří mají víc sebevědomí než sebereflexe (nemluvě o pudu sebezáchovy). Ti mladší, zvlášť pokud viděli pár zahraničních pořadů, se rádi charakterizují pomocí vět typu „Já jsem člověk, kterej...". Reality TV si vlastně sama vyrobila ideální účastníky: Jsou natolik zvyklí sledovat zprostředkované životy druhých, že sami o sobě automaticky mluví, jako by popisovali soutěžícího ve svém oblíbeném pořadu.
Pokud si tenhle syndrom chcete zvrhle vychutnat, doporučuji sehnat si třeba americkou verzi Hell's Kitchen s Gordonem Ramsaym, kde někteří borci dokonce používají třetí osobu.
Nejde o to být psychicky vyrovnaný, to by naopak bylo na obrazovce nudné. Měli byste mít jednoduše nějaký pocit hrdosti, k němuž se upínáte a který způsobí, že jste ochotni vlézt na obrazovku.
Stačí se podívat na medailonky soutěžících z Farmy: Mladý kluk, který považuje svoji účast za důkaz toho, že "je pohodovej a nezkazí žádnou srandu", patří k základním archetypům a nemůže chybět. Stárnoucí paní, která by se evidentně chtěla prezentovat jako rázná mateřská autorita, má vítězný pocit z toho, že se nechala vyhecovat svými dětmi a neposlala je s jejich nápadem do háje. A vousatý strejda s pupkem výhrůžně brumlá "jsem cholerik, dobrej kamarád, ale špatnej nepřítel". (Řidiči ještěrek jsou totiž evidentně něco jako Hell's Angels.)
Chce být každý Čech sedlákem?
Medailonky prozradí i fakt, že účastníci považují práci v zemědělství za výzvu a "konečně něco pořádnýho". Souvisí to s tím, jak vidíme obyčejného, poctivého člověka. Z venkova mají obyvatelé měst trochu srandu, ale zároveň ve všech pořád zůstává chápání tvrdé manuální práce jako nejvyšší ctnosti. I manažer z realitky v skrytu duše předpokládá, že by dokázal naštípat dříví, kdyby na to přišlo. Je přece chlap, živitel a ochranitel, a má to v DNA. A vůbec, nemůže to být o tolik namáhavější než squash.
A pak tu samozřejmě máme ideologii čistého, jednoduchého, přírodního života, daleko od shonu velkoměst. Ideologii návratu k přírodě, díky kterému budeme znovu v kontaktu s tím živočichem v nás, a zmizí všechny naše deprese, žaludeční vředy i poruchy erekce. Budeme jíst vlastnoručně vypěstovanou zeleninu v bio kvalitě a přikusovat k ní domácí chleba s domácím máslem, budeme prodávat vlastní kozí sýr... a tweetovat o tom ze svého iPadu.
Sny o úplné soběstačnosti prostě obvykle narazí na to, že vám přece jen začne chybět kontakt s civilizací, nějaké ty technologie a Savo. Návrat k přírodě se dá pojmout dokumentárně, nebo satiricky, jak to třeba v roce 2010 předvedli na BBC 2 komička Sue Perkinsová a kritik restaurací Giles Coren, když se vtipně pokoušeli v pořadu Giles and Sue Live the Good Life dojit krávy a šít si vlastní oblečení.
Televizní soutěž z vás ale "něco pořádnýho" neudělá, kdybyste se na hlavu stavěli.
Český venkov jako transatlantický hybrid
A pak tu máme selskou poetiku. Celá propagace Farmy je postavena na tom, že by měla ukazovat autenticky krušný život českého malorolníka, život bez elektřiny a tekoucí vody, zato s kadibudkou. Jenomže takhle už dnes téměř nikdo nežije, a ze všeho nejmíň ten pán, kterému Nova říká "opravdový farmář". Pokud chcete vidět autentický život na současné české vesnici, bude daleko vhodnější vyhledat si příslušné díly Výměny manželek.
Ve Farmě se zjevně prodává neexistující, hybridní verze venkova, která má něco z českého skanzenu a něco ze stereotypní představy amerického Jihu. Standardní chalupě někde na okraji vsi se říká "opuštěná samota", hospodářství je "farma", bývalá maštal s kulisami ze studiové pohádky a zářivkami zavěšenými pod střechou je najednou "světnice" a podnikatel v agroturistice je bodrý hospodář. Vlastně pardon, farmář.
Promo fotky soutěžících jsou stylizované jako něco mezi chudým módním katalogem a ochotnickým představením O myších a lidech. Za dvacet let života na českém venkově jsem nepotkala nikoho ve slamáku a džínách s laclem, zato jsem viděla celé kilometry modráků, návsi plné brizolitových fasád a arzenály strunových sekaček.
Civilizace s nádechem socrealismu ovšem není dost fotogenická.
Budete se dívat?
Je smutným úkolem každé větší televize, aby se aspoň občas pokusila předstírat, že se v divácky jalové prázdninové sezóně na obrazovce něco děje. Nova v takovém období musí skoro závidět TV Barrandov, která prostě jenom vymete z podlahy archivů další zapomenuté bizarnosti, stejně jako to dělá po celý rok. Novácký program pokud možno nesmí vypadat na první pohled zoufale, ale zároveň je tu vždycky dost reálná šance, že sledovanost půjde k šípku. Proto je nutné se trochu prodat a působit alespoň navrch huj.
Farma by kdykoli během rušné televizní sezóny vypadala spíš jako malý podnik, chudší sourozenec velkých produkcí a pátá odnož Big Brothera. Možná by vůbec neběžela na Nově. Takhle ji ovšem dostáváme s nadšenou kampaní a s legendou o moderátorském návratu Terezy Pergnerové.
Zní to lákavě? No vážně, nechtěli byste tohle léto radši dělat něco zábavnějšího? Zajít na posledního Nolanova Batmana, začít se učit španělsky, vymalovat obývák na červeno?
