Glosa: Zlatá mládež poznává krutou realitu. Zvrácená televizní zábava má zajímavý přesah

Martin Svoboda Martin Svoboda
18. 11. 2015 16:04
Pět rozmazlených mladých lidí z velkoměsta se na pět týdnů stane řezníky, armádními rekruty, rolníky nebo obyvateli Chánova. Zlatá mládež je zábavná reality show České televize o stereotypech; nakolik je narušuje a nakolik potvrzuje, vyplývá bohužel především z příliš malého rozsahu. Tvůrci však bojují, co se dá.
Zlatá mládež
Zlatá mládež | Foto: Česká televize

Formát reality show a jemu podobné nepatří mezi ty, jež by v programu České televize vypadaly zrovna přirozeně. Fiasko v podobě Dovolené v protektorátu, v níž rodina obklopena špatně hrajícími ochotníky předstírala útrapy z dob nacistické okupace, ukázalo, že mělké veřejnoprávní uchopení žánru může (i obalené řečmi o vzdělávací nadhodnotě) vést k urážlivé nudě.

Dramaturgové se však poučili.

V pětidílné Zlaté mládeži skloubili tvůrci zvráceně zábavnou podívanou plnou bizarních „hlášek“ se sondou do života lidí, pod jejichž skořápku většinou nahlédnout ani nechceme, protože je nesnášíme po pár pronesených větách. V rámci možností vyšli z tohoto úkolu se ctí, byť celý projekt je ze své podstaty značně problematický a vykličkovat ze všech nástrah není hračka.

Máme tu pětici dobře zajištěných dvacátníků, kterým osud dopřál bohaté rodiče a dovolil jim realizovat se přesně tak, jak chtěli. Přičemž tato „realizace“ se odehrává daleko od toho, co většina Čechů označuje za „realitu“. Dvě modelky, student práv, zpěvák a herec. Všichni zvyklí utrácet měsíčně desetitisíce, pít drahé koktejly a nestarat se o nic, co pro ně není zábavné.

Nyní je režisér Richard Komárek protáhne jatky, romským Chánovem, vojenským táborem a podobnými lokacemi, aby se zde museli pokusit splynout s prostředím.

Živé panoptikum

Problémovost z námětu přímo křičí: Zavání panoptikální přehlídkou, na níž se setkávají extrémy a vznikají humorné situace s pramalou hodnotou. „Zženštilý gay pocákaný prasečí krví se chová jak malá holka, to je legrace!“ řekneme si a ujistíme se, že naše vlastní vady nejsou tak hrozné, když po světě chodí takoví exoti.

Potvrdíme si stereotypy jak o protagonistech, tak o vidláckém prostředí, v němž se octnou, protože na druhou stranu – statná dáma kleštící selata taky není zrovna postava jak od Dostojevského (což my v našich hlavách samozřejmě jsme).

Zlatá mládež
Zlatá mládež | Foto: Česká televize

A vůbec: do show se účastníci přihlásili dobrovolně, na pět týdnů si něco vyzkouší, zaženou nudu, a pak se vrátí ke svému luxusu – co je tohle za realitu? Výběr a počáteční prezentace aktérů, koncipované tak, aby šlo o až absurdně zkažené fakany, pak budí od samého počátku podezření, že tu máme jen pětidílnou zoo, z níž vyplývá především oslava průměru, tedy zjištění, že je dobré nebýt boháč ani cikán.

První expoziční epizoda předsudky vůči pořadu do značné míry naplňuje, což však lze svést na nutnost antihrdiny představit a ukázat v rychlosti jejich život. Ještě druhá část trpí určitým dojmem samoúčelnosti, kdy střet s Romy vyvolává přesně ty situace, jež šlo očekávat. Až třetí epizoda ve vojenském táboře odhaluje něco jako „lidskost“ těch většinou doposud až nelidsky působících rozmazlenců a odhaluje možná určitý plán.

Pokud bude Komárek s touto nově nabytou rovinou pracovat i v dalších dvou epizodách, zúročí a obhájí i to, co se v prvních jeví být malicherným posmíváním. Z podívané, jež je zatím „pouze“ zábavná (přičemž u reality show to může někdy stačit), bude i něčím víc.

Zkratkami proti zkratkám

Zlatá mládež bohužel trpí prostřihy. Mnoho ze zajímavého materiálu, který by poskytl hloubku klidně už prvnímu dílu, muselo ustoupit kvůli vměstnání do pětačtyřiceti minut, přičemž na plnohodnotné vykreslení tak náročných střetů by byla nedostatečná i dvojnásobná stopáž.

Zlatá mládež
Zlatá mládež | Foto: Česká televize

Tvůrci bojují s paradoxem, že sice chtějí narušovat zkratkovité představy o podobných floutcích, sami toho ale musí dosáhnout pomocí zkratek a oslích můstků, jež ne vždy působí přirozeně. Pokud se odhad po třetím dílu potvrdí a cestu do hloubky podstoupíme alespoň v rámci celého cyklu namísto každé jedné epizody, půjde o určité tvůrčí vítězství.

Zatím většinou skáčeme po situacích, během nichž se stalo něco výrazného nebo legračního, takže osobnější nuance chování a složitější emoce vystupují na povrch jen v náznacích. Vztahy mezi jednotlivci najednou vyskakují a zase mizí, zřejmě chybí celé „podpříběhy“ jejich soužití a jen těžko se oddělují charaktery například děvčat, protože je nevidíme v jejich úplnosti. Student práv a gay bavič zapadají nepochybně do odlišných stereotypů, že si však s touto charakterizací musí tvůrci vystačit, lze považovat za neúspěch.

Nejpřesvědčivější je herec

Není překvapivé, že nejlépe se daří vyčlenit Jiřímu Kocmanovi, mladému (a dobrému, jak dokázal například v Hany) herci, jenž mezi partu na první pohled nezapadá. Kocman jakožto člověk od filmu a divadla jako jediný z pětice chápe, jaké má jeho chování dopad na diváka. Zatímco ostatní se snaží před kamerou vzbudit lítost nebo se nějakou cynickou poznámkou povýšit, přičemž vyznívají většinou trapně, Kocman se od nich dokáže distancovat a hrát roli, jakou sám chce.

Ostatní v upnuté snaze dosáhnout před kamerou určitého dojmu autenticky odhalují svou lidskou nejednoznačnost, což je však pro formát Zlaté mládeže příliš neuchopitelné, takže zachycujeme jen šum. Nejživotněji tak působí profesionální herec, což asi shrnuje nedostatek této reality show, v níž zatím snaha o hloubku nemá šanci proti kruté matematice: 5 krát 45 nestačí.

Jestli se podaří alespoň poškrábat stereotypní představy o antihrdinech, odhalí až poslední epizody. I před výše zmíněné problémy není nemožné, že se najde trefná pointa nebo alespoň relativizující zkratka.

Tak či onak je chvályhodné, že tvůrci nepropadají povrchnosti a lacinosti, naopak se jí (i přes vůli bavit) do značné míry brání. Jen jde v mnoha ohledech o předem prohraný boj. Bylo by nepochybně skvělé, kdyby se alespoň jedna z epizod rozpracovala pro nějaký festival do celovečerní délky.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Americké ministerstvo obrany kvůli nepokojům, jež vypukly kvůli úmrtí černocha George Floyda, vyhlásilo druhý nejvyšší stupeň ochrany ve svém sídle

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Florbalisty sezony se stali premiérově Curney a Ratajová

Útočníci Jiří Curney z Mladé Boleslavi a Denisa Ratajová ze švédského celku Pixbo Wallenstam se shodně premiérově dočkali triumfu v anketě Florbalista sezony. Ukončili dlouhodobé kralování Matěje Jendrišáka z Linköpingu a Elišky Krupnové, klubové spoluhráčky Ratajové. Kvůli opatřením po pandemii koronaviru se nekonal slavnostní večer a vítězové byli vyhlášeni v přímém přenosu na programu ČT Sport.

Třicetiletý Curney v kategorii Florbalista sezony zvítězil s 503 body a o 62 předčil rekordmana Jendrišáka, který vyhrál v minulých šesti ročnících a celkově triumfoval osmkrát. Třetí skončil s 277 body další útočník Marek Beneš z Pixba Wallenstam.

"Porazit Matěje je pro mě neuvěřitelné. Samozřejmě si toho moc vážím a těší mě to. Nečekal jsem, že to někdy můžu vyhrát," uvedl v tiskové zprávě Českého florbalu Curney, který je rekordmanem základní části české superligy s 685 body i s 383 góly z 309 zápasů a také se 164 body z 89 duelů play off. V ročníku 2018/19 stanovil také maximum jedné sezony superligy s 87 body z 26 utkání.

Čtyřiadvacetiletá Ratajová získala 499 bodů a o dva roky starší Krupnovou, která vyhrála v minulých čtyřech ročnících, předčila o 46 bodů. Třetí skončila Martina Řepková s 237 body.

Ratajová byla nejproduktivnější českou hráčkou na prosincovém mistrovství světa v Neuchatelu s devíti body (6+3) ze šesti zápasů a dostala se i do All Star týmu. Ve švédské lize byla také nejproduktivnější reprezentantkou z tuzemska s 45 body (24+21) z 23 utkání.

"Velice si toho vážím, jsem tím potěšená. Určitě to teď doma s rodinou oslavíme. Patří to i Elišce Krupnové a Tereze Urbánkové, které jsem měla v prvním útoku reprezentace kolem sebe a sedlo nám to spolu, s Eliškou spolu hrajeme už hodně dlouho," prohlásila Ratajová.

Aktualizováno před 1 hodinou

Nejméně dva mrtví po útoku blízko vládní čtvrti v Kábulu

V mešitě v afghánském hlavním městě Kábulu se odpálil sebevražedný útočník, informují zpravodajské agentury. Čin si vyžádal dva životy, dva další lidé utrpěli zranění, což podle agentury AP potvrdili místní představitelé. K útoku došlo blízko pečlivě střežené diplomatické čtvrti Vazír Akbar Chán, kde sídlí desítky mezinárodních organizací včetně českého velvyslanectví. Jedním ze dvou mrtvých je duchovní, který zemřel v nemocnici na následky zranění.

Zdroj: ČTK
Další zprávy