Glosář - Hned dva seriály ze školního prostředí pustily proti sobě na počátku září dvě největší soukromé televize.
Pokud se naladíte na absurdní dějové zápletky a humor záměrně si pohrávající s trapností, nabízí Základka na Primě svižnou a zábavnou sitcomovou podívanou. To školometský a od reality naprosto odtržený Gympl s (r)učením omezeným, který měl znamenat hlavní programový trumf Novy, se noří do tvůrčího dna i v kontextu zdejší slabé seriálové tvorby.
Čachry s vysílacím schématem
Start podzimního schématu se pro Novu i Primu nesl ve znamení většího napětí než v minulých letech. Dravá Prima srovnala přes léto ve sledovanosti krok s Novou, která byla od svého vzniku nezpochybnitelnou jedničkou na trhu. Vývoj diváckých statistik donutil ovšem vedení Primy už v druhém zářijovém týdnu k přesunu Základky na jiný den.
V pondělní večer se nejdříve proti sobě v prime-timu utkávají Gympl s primáckými Cestami domů a novácký seriál v podílu o pár procent vítězí, když si udržuje sledovanost v průměru mírně nad milion diváků. Už druhý díl Základky, která začínala po Cestách domů a mírně se časově protínala s Gymplem, si vyhledalo jen necelých pět set tisíc lidí u obrazovek, což jí vyneslo rychlý přesun na páteční večer po deváté hodině a nahrazení premiérovou řadou populární show Zdeňka Pohlreicha Ano, šéfe.
Zájem o Základku o večeru před víkendem stále klesá (čtvrtý díl vidělo už jen necelých čtvrt milionu diváků). Pro Primu tak bude sitcom ze základní školy komerčně nejspíše zklamáním, což nemění nic na faktu, že co se kvality týče, ční vysoko nad Gymplem.
Seriál pro Husákovy děti
Základku napsala třicátnice Tereza Dusová, která se už se svými vrstevníky podílela na seriálu Letiště nebo Přešlapy. A nejlépe ho ocení generace Husákových dětí: pro ni jsou do Základky navkládány různé nostalgické popkulturní odkazy odkazující na dobu jejich dětství. V příhodných scénách dokresluje atmosféru socialistický pop a kultovní píseň Hanky Zagorové s úderným sloganem „je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné" se probojovala dokonce do znělky seriálu.
Většině třicátníků zahraje scénář na pamětnicko-ironickou notu například ve scéně, v níž Tomina Jeřábek coby zcela vymaštěný tělocvikář Evžen zapěje a zahraje píseň Karla Černocha Chtěl bych být víc než přítel tvůj (člověk si dovede představit, že stejný výstup by sklidil úspěch i v kabaretu populárního generačního divadla VOSTO5, jehož je Jeřábek členem).
Tvůrci se vcelku rozumně drží základního pravidla tvorby sitcomu, které říká, že pokud je prostředí, v němž se seriál odehrává, obyčejné a všeobecně známé, chce to mít výstřední postavy i zápletky. Stejně rozumně - a na seriál ze školního prostředí docela překvapivě - udělali tvůrci ze žáků jenom nepodstatný kompars. Mohou se tak soustředit na interakci a vztahové propletence více či méně směšných charakterů obývajících jednu sborovnu.
Najdeme tu dobráckého, trochu ňoumovitého ředitele Zdeňka Grepla, jehož postavu Bob Klepl hraje podle svých slov po vzoru Homera Simpsona. Možná ještě vděčnější part má Taťjána Medvecká v roli Rózy, stárnoucí cynické staré panny, která nesnáší děti. Naivní mládí zastupuje nesebevědomá přírodopisářka Kamila (Bára Poláková), zamilovaná platonicky do nové posily pedagogického týmu - introvertního a plachého gaye (Lukáš Hejlík). Další vztahové pnutí přináší do seriálu románek mezi neurotickou fyzikářkou Alicí (Vanda Hybnerová) a frajírkovským učitelem matematiky Dušanem (Jiří Langmajer).
Zápletky jsou vesměs bláznivé a někdo by je možná označil až za infantilní: Taťjána Medvecká má například zneuznané herecké ambice a přihlásí se do konkurzu na hlavní roli v představení Romea a Julie ve školním dramatickém kroužku. Kantorský veterán Oktábes (Ladislav Trojan) si nechce připustit svůj odchod do důchodu a narušuje chod školy tím, že dochází do svých zrušených hodin. V posledním zatím odvysílaném dílu se učitelé pod režijní taktovkou ředitele Grepla pokoušejí natočit instruktážní videa varující žáky před nebezpečím pedofilie.
Co zní na papíře už příliš přitažené za vlasy, vyznívá v reálu díky dobře vystavěným gagům i díky hercům, kteří si užívají jednoduše napsané karikaturní role, jako sympaticky potrhlá zábava. Ke svěžímu dojmu přispívá rozpohybovaná, často zoomující ruční kamera odkazující formou k moderním humoristickým seriálům jako Kancl nebo Je to soda!
Základka je navíc, i když by nutně z podstaty žánru nemusela, spojena se současnou realitou různými tématy hýbajícími internetovými servery. Celým druhým dílem, jemuž vévodí příprava školního ústavu na očekávanou návštěvu Václava Klause, se prolínají vtipy na adresu této polarizující osoby českého veřejného života. A pokud prokrastinujete tak jako autor těchto řádek s oblibou tak, že surfujete po různých bizarnostech na internetu, nemůžete nemít ve skrytu duše aspoň trochu rádi seriál, v němž jeho postavy vášnivě rozebírají žebříček z webu, určující mezi českými celebritami přeborníka ve velikosti penisu (spoiler - je to prý Dalibor Janda).
Rozložený Heřmánek
Základka ve své skoro až dadaistické poetice nemá ambice se vyjadřovat k české situaci ve školství, ale života a uvěřitelnosti je v ní přece jen mnohem víc než v realisticky se tvářícím, ale k uzoufání toporném Gymplu s (r)učením omezením. Zatímco o Základce se dá říci, že se v ní všichni učitelé chovají jako malé děti, v Gymplu se všechny děti chovají jako přemoudřelí dospělí. Dialogy nejde popsat výstižnějším termínem, než že šustí papírem.
Postavy jsou vesměs jednorozměrné, psychologicky nevěrohodné nebo vystavěné ze stereotypních představ o chování různých lidských typů. Když už má mít ředitel školy (Karel Heřmánek) ze scénáře sklony k alkoholismu, dá si ve své kanceláři při partičce karet se školníkem (sic!) pár panáků, přičemž se mu bleskově změní povaha z dobráka ve škodolibého démona a před ostatními si začne dělat ponižující legraci ze své kolegyně a kamarádky Elišky (Libuška Šafránková). Tady jsem si maně vybavil kultovní propagandistický americký film ze třicátých let s názvem Reefer Madness, který podobně přepjatě a srandovně varoval před rozkladem osobnosti při užívání marihuany.
Ani u manufakturních seriálů typu Ulice se divák nepřistihne, že mu autenticky nevyzní jediná scéna, jediná věta. U Gymplu se mi to stalo. Všech pět dosavadních epizod Základky jsem si pustil s chutí, u Gymplu mne ani vidina psaní tohoto glosáře nepřinutila k tomu, abych se podíval na víc než jeden otřesně špatný díl.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jaký bude TV program?
