reklama
 
 

Dokonalý svět existuje. Ale diváci ho nechtějí vidět

5. 10. 2010 8:00
Módní seriál nefunguje. Vadí lidem spokojené celebrity?

Názor - Jak to vypadá, seriál Dokonalý svět není tím nejlepším programovým a marketingovým tahem Novy. Desetiprocentní rating v divácích nad 15 let, ale i v oné kýžené cílovce 15-54 je v případě drahého a nadstandardně zainvestovaného seriálu nasazeného do prime timu vlastně malou katastrofou.

Pro porovnání: dle mého odhadu zhruba dvakrát levnější Ordinace v růžové zahradě dosahuje naopak dvojnásobné sledovanosti. Přitom se tento neúspěch dal snadno předvídat. Stačilo lépe sledovat a vyhodnocovat osud podobných seriálů na českém televizním trhu. Dokonalý svět je totiž seriálovým typem tzv. dramedy.

Nic než pravda

Tedy kombinace komedie a dramatu neboli drama podávané s humornou nadsázkou a nadhledem. Typickou ukázkou byl seriál Ally McBealová, špičkový a velice úspěšný americký seriál vysílala Česká televize, ovšem sledovala ho úzká skupina nadšených diváků (rating okolo 5 procent).

I jiné dramedy z domácí produkce, jako Redakce nebo spíš na děti orientovaný seriál Horákovi, divácky v podstatě neuspěly, nebo přímo propadly. Český divák na prvním místě preferuje sentiment, emoce a slzy, na druhém místě napětí a na třetím místě humor. Něco tak složitého a paradoxního, jako je kombinace humoru a dramatu, se u nás jen těžko prosazuje. Nakonec je od Novy i sympatické, že se do toho žánru pustila, i když si nemyslím, že si dopředu připustila takový neúspěch.

Na českém televizním trhu je název seriál vůbec většinou nadnesený pojem neodpovídající tomu, co by kvalitou a obsahem měl tento formát obsahovat. Většinou jsou prostě telenovely, jejichž cílem je na co nejjednodušší příběhy a děj nalákat maximální počet diváků za co nejmenší cenu.

Jistě uznáme, že je podstatný rozdíl mezi drtivou většinou české seriálové produkce a zahraničním seriálem hodným toho jména (Tudorovci nebo už zmíněná Ally McBealová), ale i levnějšími „konverzačkami" - tady paradoxně možná ještě větší.

Telenovela se od seriálu liší tím, že nechce nic sdělit. Cílem telenovely není odkrývat pravdu o světě, byť jen v horizontu televizní zábavy, ale předkládat divákovi nápodobu jeho nejtriviálnější představy světa, či dokonce jeho přání, jak by svět vypadat měl. Pokud se na televizní produkty díváme z obchodního hlediska, tak je to velmi dobrý byznys. Čili je to v pořádku, jenom to chce nazývat pravým jménem.

Nadsázka bez nadsázky

Ale neúspěch Dokonalého světa je možná "složitější případ". Bez ohledu na pokus o žánrové zařažení kolísá právě na pomezí seriálu a telenovely, ale nese v sobě i určité "podprahové" sdělení, které ukazuje hned začátek promomateriálu k seriálu začínající nadpisem Dokonalý svět existuje. Jenže pro koho?

Jde o jistě určitou nadsázku, ale podrobnějším rozborem dojdeme k závěru, že to zas takové přehánění to z hlediska tvůrců a jejich myšlení není. Co je onen dokonalý svět podle seriálu? Prostředí módního časopisu, focení módních výstřelků na modelkách, psaní o celebritách a tím i styk s nimi, krásné věci, přepych, velká auta, dekadentní večírky, bohatí vlivní milenci a „zajímavá tvůrčí práce".

Být, nebo nebýt jeho součástí je otázka života a smrti. Mladý stylista spáchá sebevraždu, když dostane padáka, po němž následuje odchod z ráje. Vyhazov je horší než smrt, neboť obnáší nesnesitelné utrpení všednosti.

Dokonalý svět je ráj, tedy představa ráje podle autorů seriálu. Myslím, že tomu opravdu věří. Je to ráj už tady na zemi, nebe na zemi, jak zpívali Voskovec a Werich. Ale jiný ráj než ten, který ti dva popletové optimisticky nabízeli: je to život nadlidí, na něž ani smrt nemůže.

Pozoruhodný je v tomhle smyslu pohřeb onoho nešťastného mladíka. Nejde o to truchlit nad ním, to je ty nuly tam venku. Jde o to, aby pohřeb byl po formální a estetické stránce dokonalý. Mladý sebevrah je dokonce pohřben bosý, protože nesehnali boty z aligátora, které by jediné pro něj coby přísného estéta připadaly pro takovou příležitost v úvahu.

Dokonalost neprodává

Jeho matka ani tak netruchlí nad ztrátou, ale vrhá se se slzami v očích do náruče majiteli časopisu, který tu nádheru nechtěně zacáloval. Ve společenství polobohů - fotografů, návrhářů, šéfredaktorek a ředitelek marketingu - sedí nejvyšší, sám Zeus, majitel. Je sice blbbej, zato všechno platí a všechno mu patří. Hromem a bleskem, jímž vládne, jsou prachy, zdroj moci i nesmrtelnosti.  Jedna z postav říká, že kdyby začal vyrábět nábytek, bez mrknutí oka začne nábytek vyrábět s ním.

Tvůrci seriálu se zřejmě domnívali, že ohromí diváky nádherou života v módním časopise, protože kdo by tomu taky odolal! Vycházeli z toho, že bulvární média věnující se životu celebrit mají velký komerční úspěch. Jenže životy fiktivních celebrit ze sebedokonalejšího světa na odbyt nejdou; a nejde tu o chabě vybavený příběh.

Je rozdíl mezi drby o „skutečných" celebritách - kdy si čtenář prohlédne jejich luxus a dozví se nějaké intimity z jejich životů, ale taky nezbytné zprávy o jejich nezdaru a neštěstí. Idealizace a následný pád jejich dokonalosti, to je to, co se prodává dobře.

autor: Jan Štern | 5. 10. 2010 8:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama